Milý Theo!
Dík za dopis a přiložený obnos. Hned dnes chci Ti na něj odpovědět. Může být pravda, co píšeš, a o čem jsme přec také už hovořili a o čem jsem také sám předtím i potom už častěji přemýšlel, totiž že by se žena, právě kdyby byla nucena ode mne odejít a postavit se na vlastní nohy, přece dala na správnou cestu. Ježto však má dvě děti, je to přece velmi obtížný případ; nicméně, co Ti mám o tom říci - za dnešních okolností sama mě k tomu donucuje, ještě mnohem víc mě však k tomu donucují poměry.
Toto sám podtrhuji. Víš, co jsem udělal - dnes jsem s ní strávil klidný den, důkladně jsem jí vyložil, jak to se mnou je a že k vůli své práci musím pryč a rok tak žít, že potřebuji jen málo vydávat a něco vydělat, abych tímto způsobem mohl napravit minulost, což mě poněkud těžce hněte. A předvídám, že bych jí po kratší čas, i kdybych s ní zůstal pohromadě, nemohl víc pomáhat, a pak tady, kde je draho, musel bych opět dělat dluhy a nikdy bych se jich nemohl zbavit.
Museli bychom být oba zkrátka rozumní a rozejít se jako přátelé.
Musela by se vzdát své rodiny, ujmout se dětí a sama přijmout nějaké místo. Nu, tak je zřejmé, že bych to tu mohl těžko vydržet, že i ona to dobře chápe. A tak jsme se dohodli, poněvadž v této chvíli jsme oba v nouzi a všechno se společným bydlením jenom zhoršuje, že se na nějaký čas nebo navždycky, ať je jak chce, rozejdeme.
K tomu dodávám: nebo navždycky, poněvadž důvodem pro ni jsou děti, pro mne práce, a to způsobuje, že budeme muset žít přese všechno a leccos dělat proti své vůli, a - že snad nebudeme moci být takoví, jako bychom ovšem chtěli. Řekl jsem jí: "Docela čestně se dojista nebudeš moci protloukat, ale zůstaň tak čestná, jak je to jen možné, i já budu co možná čestný, ale už nyní Ti mohu říci, že zdaleka nejsem s to dobře se probíjet životem." Řekl jsem jí tedy: "Pokud budu vědět, že se snažíš a držíš se a jsi dobrá k dětem tak, jak víš, že i já jsem k nim byl dobrý - jednáš-li jen tak, že děti přece v tobě nacházejí matku, i když jsi jen chudou služkou a ubohou nevěstkou, pak jsi a zůstáváš s veškerými svými chybami v mých očích dobrá. A já, ačkoli ani na okamžik nepochybuji, že se mnou je to podobně, nebudu, doufám, nic jiného, než jsem byl - to znamená: kdybych uviděl ženu s těhotným břichem nebo v jiné bryndě, bez dalšího rozmýšlení udělal bych pro ni, co bych mohl." Říkal jsem jí: "Kdyby ses octla v takové situaci jako tehdy, když jsem Tě našel, měla bys u mne domov - útulek před bouří - pokud bych měl kus chleba a střechu nad hlavou, ale nyní tomu tak není, je po bouřce a jsem přesvědčen, že si teď můžeš i beze mne razit čestnou cestu - nu, právě o to se musíš pokusit. I já se pro svou osobu pokusím razit si čestnou cestu, musím tvrdě pracovat, udělej to také."
Takto jsem s ní o tom hovořil.
Ach, bratře, zajisté vidíš, že bychom se nerozcházeli, kdybychom nemuseli. Neodpouštěli jsme si pořád své oboustranné chyby, nesmiřovali jsme se napořád? Známe se navzájem tak, že už nemůžeme o sobě špatně smýšlet. Zdali je to láska, nevím, ale co je mezi námi, je mezi námi.
A pokud jde o nutnost toho rozchodu - vidíš, nechci upadnout do hudlařiny, chci se propracovat bez oklik a rázně dělat, co musím udělat pro své malování. Vím, že takto nemohu jednat nesmyslně - t.j. nevím, jak to s ní nebo se mnou dopadne, budu-li řádně soustavně pracovat - ale dopadne to určitě lépe, když se budu nanejvýš nějakou dobu sám probíjet, než kdybychom, zůstávajíce pohromadě a překážejíce si - propadli nečinnosti.
Nu, vracím se k Drenthe.
Uvažuj někdy o tom, můžeš-li mi opatřit tolik peněz, abych tam mohl sám odjet. Myslím, že nábytek mohu nechat zde, najal bych si pro něj u domácího nějaký kout na půdě.
Ale především se teď chci, a to čím dřív tím líp, zbavit činže, rozumíš, a potom chci tam, rovněž čím dřív tím líp. Potřebuji se dostat kupředu.
Drenthe, Katwyk, Brabant, to je mi lhostejné právě tak, budu-li muset nějaký čas bydlet u sedláka nebo u někoho podobného - jenom hodně daleko odtud - daleko odtud proto, poněvadž příroda musí být pravá.
A potom musím hodně malovat a potom mohu trochu víc vydávat za potřeby k malování.
Ještě jednou jsem o všem hovořil s v.d.Weelem, jednou v poledne byl v atelieru, prohlížel mé studie jednu po druhé, a potom jsme společně všelicos malovali, poněvadž mi chtěl ukázat nějaké technické věci. Naučil mě zkrátka užitečným věcem. A pak mi, dříve než odjedu, tedy co nejdříve, věnuje ještě nějaký čas, aby mi leccos řekl.
I Wisslingh byl jednou ráno u mne, docela příjemný; říkal, že jsem dál, než by si byl myslel - spolu jsme posnídali a hovořili o starých časech. Dodával mi mnoho odvahy, a rovněž v.d.Weele, a já se také nedovedu obejít bez malování a musím - říkám rovnou - hledět, abych namaloval na sto studií. Chápeš, že se to musí prosadit. A pro tyto studie se musí také někdy vyhledat výhodné motivy. Výseky z přírody - svérázné. Něco si ode mne dojista někdy vezme Wisselingh, snad brzy, a dohodli jsme se, že mu něco pošlu už letos na podzim nebo v zimě, zkrátka až bych byl delší čas venku, a že to budu pak dělat stále, takže by byl pořád o všem, co dělám zpravován, ať už si něco vezme nebo ne.
Řekl jsem mu: "Napište mi, co vám mám posílat, a pak budu pokračovat v práci v tom žánru, o němž si myslíte, že se s ním dá něco udělat."
Co se týče C.M., poslal jsem mu více než dvacet studií - myslím tedy, že nebude nespokojen, zvlášť když je může později vyměnit.
Poněvadž nemáš sám nic nazbyt, radil bych Ti, abychom mu přece někdy vysvětlili, oč jde -: že by bylo dobře, kdybych odejel na venkov a mohl jednou řádně malovat; chtěli bychom se pokusit prosadit to bez jeho pomoci, ale kdyby to i tak muselo být, přece by nám značně pomohlo, kdybych se nechtěl v budoucnu tak docela držet stranou. Vidíš, mohli bychom dojista dosáhnout, že vystačíme s obvyklým příspěvkem a přitom přece dělat to, co vyžaduje práce i malování. U sedláka v Drenthe se platí jeden zlatý denně za byt a stravu. Ženu chtěl bych mít z počátku na očích, chtěl bych jí, pokud mohu, přispívat, přesto se starosti zmenší, na delší čas se pak musím vzdát atelieru, krámy si uložím až pro lepší časy v koutě na půdě. A potom bez zavazadla, bez společností, na cesty za studiem. Teď mi brzy napiš, jak o tom a onom smýšlíš; přál bych si, abys ihned napsal, až by sis to přečetl, jak smýšlíš o mnoha věcech. Zítra vypovím nájem a sjednám, kde bych si tu někde z nouze mohl uložit krámy. Žena si hledá místo. A mezitím, pokud mohu, pracuji.
Očekávám od Tebe psaní o svém úmyslu někam odjet, a potom uvidíme, co můžeme dělat. Doufám, že toto je cesta, po níž se můžeme dostat kupředu.
Sbohem, chlapče, měj se co možná dobře a mnoho štěstí v obchodě.
Zcela Tvůj Vincent.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"