Milý Theo!
Opět je neděle a opět je zrovna tak deštivo jako obvykle. Mimo to byla tento týden bouřka a listí na stromech řídne. To víš, že jsem rád, že kamna stojí. Když jsem se dnes ráno zas jednou dostal k pořádání kreseb, totiž studií podle modelů, které jsem udělal od Tvé návštěvy, našel jsem jich přibližně sto (do toho nepočítám starší studie a též co si kreslím do skizzáře). Jmenuji číslici, protože si pamatuji, že ses mě při své návštěvě ptal, zdali bych měl ještě jiné studie kromě těch, které jsi prohlížel. Nevím, zda všichni malíři - i ti, kteří velmi povýšeně pohlížejí na mé práce, tak povýšeně, že považují pod svou důstojnost si mne jen všimnout - pracují více nežli já. Nevím také, zdali znají lepší způsob nežli pracovat s modelem; jak vidím, dělají to jen zřídka, a jak jsem ti už častěji psal, nedovedu pochopit, že tak málo používají modelu.
(Nemíním ovšem lidi, jako je Mauve nebo Israels, který podle mého názoru poskytuje obdivuhodný příklad soustavné práce s modelem, nýbrž spíše pány, jako jsou na př. Bock a Breitner.) Tohoto jsem vůbec nespatřil od té doby, co jsem ho navštěvoval v nemocnici za jeho nemoci - náhodou jsem se doslechl něco, jako že se stal učitelem na měšťanské škole, on sám však neprojevil žádnou známku života.
Tento týden jsem obdržel dopis od Rapparda, který se též podivuje způsobu jednání mnoha zdejších malířů a který se mezi jiným dožil, že mu v Arti odmítli obraz. Poznamenávám jen toto: je spravedlivé, nepočítá-li se s takovými, jako je on a já?
Ujišťuji Tě, že pracuje velmi pilně, letos v létě byl v Drenthe a nato pracoval celý čas v slepeckém útulku v Utrechtu.
Působilo na mne zvláštním dojmem, když jsem slyšel o jeho zkušenostech, jež zblízka vypadají přesně tak jako mé. Enfin.
Jak jsem Ti už psal, velmi se mi po Tobě stýská, a kdybych Tě viděl častěji a kdybychom si mohli pohovořit o práci, přišel bych na rozličné věci, jež by se daly udělat z hotových studií; o tom jsem přesvědčen. Vzpomínáš si, že jsem Ti psal před krátkým časem (tehdy jsem Ti poslal malou barevnou skizzu trhu na brambory): "Musím se opět jednou pokusit zachytit pouliční ruch."
A výsledek toho je teď asi 12 akvarelů, které mám v této chvíli rozdělány; tím, co jsem řekl, nemíním, že si nevím rady, co se studiemi, nebo že je dělám zbytečně, nýbrž jen že jsem přesvědčen, že by se s nimi mohlo zacházet a dělat je účelněji, kdybych se někdy s Tebou poradil.
Buď jak buď, práce mě teď velmi těší a doufám, že přitom vzniknou věci, z nichž i Ty budeš mít radost, až sem někdy přijedeš.
Jsem si jist, že člověk, aby zatoužil malovat postavy, musí mít v sobě citovou vřelost; to, co vyjadřuje "Punch"* (*anglický časopis) na vánočním obrázku slovy" Good will to all,** že totiž musí mít lásku k lidem. Myslím, že se aspoň vynasnažím, abych byl co možná nejvíc v této náladě. (**Dobrou vůli ke všem)
Právě proto si myslím, že je též škoda, že se už nestýkám s malíři a že si nemůžeme za deštivého dne, jako je dnes, pohodlně zasednout ke kamnům, prohlížet si kresby a reprodukce a navzájem se povzbuzovat, jak jsem se Ti už dříve o tom zmiňoval.
Rád bych se Tě optal, jsou-li na prodej levné listy od Daumiera, a které. Vždycky jsem ho považoval na znamenitého, ale teprve v poslední době začínám tušit, že má ještě daleko větší význam. Chceš-li, napiš mi, víš-li o něm něco zvláštního anebo znáš-li z jeho kreseb význačné věci.
Dříve jsem viděl jen jeho karikatury, a právě proto jsem si asi o něm vytvořil nesprávnou představu. Vždycky na mne zvlášť působily jeho postavy, ale myslím, že znám jen zcela nepatrnou část jeho prací a že na př. karikatury vůbec nejsou od něho to nejlepší.
Vzpomínám si, že jsme o tom hovořili loňského roku cestou do Prinsenhagenu a že jsi tehdy říkal, že se Ti Daumier víc líbí nežli Gavarni, a že jsem se zastával Gavarniho a vyprávěl Ti o knize, kterou jsem o Gavarnim četl a kterou teď mám; nyní se Ti však musím přiznat, že ačkoli si od té doby stále stejně vážím Gavarniho, začínám tušit, že z Daumierových prací znám jen zcela nepatrnou část a že právě v té části jeho prací, které neznám, jsou věci, jež by mě přece ze všeho nejvíc zajímaly (vysoko cením i to, co už od něho znám). Ještě si matně pamatuji - ale mohu se mýlit - žes mi vyprávěl o velkých kresbách lidových typů, a na ty jsem zvědav. Kdyby byly mnohé z jeho věcí tak pěkné, jako jeden z jeho listů, který jsem nedávno našel, Les 5 ages d´un buveur, nebo jako postava starce pod kaštanem, o němž jsem se Ti už zmínil, věru pak by to byl mistr nade všechny. Můžeš mi o tom podat nějakou zprávu? Pamatuješ se ještě na de Grouxovy postavy v Eulenspiegelovi, kterého jsem dříve měl a bohužel už nemám - nuže, dva Daumierovy listy, jež jsem teď jmenoval, se tomu podobají; víš-li o více takových (karikatury cením mnohem méně) - tedy také mě zajímají.
Strašně mě mrzí, že už nemám listy de Grouxovy a Ropsovy, v Anglii jsem je daroval s jinými věcmi Richardsonovi, cestujícímu pro firmu G.& Co.
Nuže, slibuji Ti, milý hochu, že Tě požádám, až přijedeš, aby sis prohlédl kromě akvarelů a namalovaných studií mapu se stem kreslených studií - jen figurálních. Tolik jich teď už mám, zvlášť připočtu-li k tomu několik starých. Avšak zatím než přijedeš, vynasnažím se místo několika, jež se mohou zničit, udělat lepší a pokusím se o ještě větší rozmanitost.
Zatím sbohem, ze srdce Ti přeji mnoho štěstí a úspěchů a v duchu tisknu Ti ruku
zcela Tvůj Vincent.
Milý Theo!
Po několik dnů mám plnou hlavu něčeho, co Tě bude možná též zajímat, a myslím, že to stojí za zmínku. V jednom dopise od Rapparda jsem obdržel výtah Herkomerovy přednášky, jejímž předmětem byly dřevoryty novější doby. Nemohu Ti všechno obšírně vyprávět; možná, žes ten článek sám četl (byl uveřejněn v jednom anglickém uměleckém časopise, snad v Art Journal). Týkal se především kreseb v Graphicu.
Herkomer vypráví, že sám na tom spolupracoval s velkou ctižádostí a s nadšením a vzpomíná zvlášť na nádherné listy z prvních ročníků. Nenalézá dost slov, jak by si přál, aby zvlášť zdůraznil, za jak znamenité považuje práce prvních spolupracovníků. Podává přehled pokroku v methodě a v technice, zmiňuje se o rozdílu mezi starými a moderními dřevoryty atd. Potom hovoří o dnešní době a tím se dostává k vlastnímu účelu přednášky. Říká, že dřevorytci jsou znamenitější než dříve. "Ale přesto pozoruji úpadek, pomyslím-li na dobu, kdy začal Graphic vycházet. A příčinou toho," - tak pokračuje - "jsou podle mého zdání dvě věci, proti nimž protestuji. Jedna se týká vydavatelů - druhá umělců. Na obou stranách se chybuje, a nepředejde-li se tomu, zničí to celou věc."
Říká, že vydavatelé žádají věci dělané pro efekt: "Correct and honest drawing is no longer wanted, complete designs are no longer in request, a bit just covering an awkward corner of a page, is all that is requested."
"The managers declare, that the public require the representation of a public event or so, and are satisfied if it is correct and entertaining, caring nothing for the artistic qualities of the work. I do not believe what they say."
"The only excuse you may accept is´dearth of good draughtsmen´." * (*Správnou a poctivou kresbu už dávno lidé nechtějí, po dokonalých kresbách už dávno není poptávka, kousek zakrývající okraj stránky je vše, co se požaduje. Ředitelé tisku prohlašují, že veřejnost si žádá zobrazení veřejné události nebo něčeho takového, a jsou spokojeni, když je to přesné a zábavné, nedbajíce umělecké stránky díla. Nevěřím tomu, co říkají. Jedinou výmluvou, kterou můžete přijmout, je nouze o dobré kreslíře).
Pak mluví o umělcích; říká, že dnes, bohužel, často ne kreslíř, ale dřevorytec dává výzdobu listům.
Nabádá umělce, aby to netrpěli, nýbrž aby kreslili prostě a energicky, takže rytec zůstává tím, čím musí být - tlumočníkem práce kreslíře, kterého však nesmí potlačit.
Potom následuje závěr, energická výzva všem, aby si zachovali vřelý cit pro věc a nepřipustili, aby nastalo nějaké ochabnutí. V jeho řeči je jistě trochu jakési výčitky, a je v ní i trochu melancholie, že mluví a bojuje proti lhostejnosti, která mu je protivná.
"To you - the public - the art offers infinite pleasure and edification." Nakonec říká: "For you it is really done. Therefore clamour loudly for good work and be sure if it will be forthcoming." ** (** Vám - publiku - poskytuje umění potěšení a vzdělání. Pro vás je to děláno. Domáhejte se tedy hlasitě dobré práce a buďte jisti, že se dostaví.¨)
Celá přednáška je skrz naskrz zdravá, znamenitá, poctivá, jeho vyjadřovací způsob na mne zapůsobil jako mnohý z Milletových dopisů.
Pro mne je to povzbuzení a upřímně mě těší, slyším-li jednou něco takového. Považuji za hroznou škodu, že tu není žádná nálada právě pro umění, které je vlastně vhodné pro lid.
Kdyby se malíři spojili a postarali se, aby se jejich dílo dostalo též do rukou lidu a bylo každému dosažitelné (myslím, že se to přece pro lid udělá - v každém případě to pokládám za nejvyšší a nejvznešenější úkol pro umělce), pak by se tím mohlo dosáhnout stejných výsledků, jakých dosáhl "Graphic" v prvních ročnících.
Neuhuys, v.d. Velde a několik jiných udělali v tomto roce kresby pro "de Zwaluw", časopis, který vychází měsíčně a je za 7 a 1/2 centu. Přitom jsou ty kresby dobré, však na většině je vidět, že byly dělány chabou rukou (nikoli původní kresby, nýbrž prostředky, jimiž jsou popularisovány), a jak se dovídám, list se stěží udržuje zrovna jako jeho předchůdci. Proč to nejde? Knihkupci říkají, že se na tom nic nevydělá, a brzdí to, místo aby list rozšiřovali. A co se týče malířů, jsem přesvědčen, že se neujali věci s veškerým nadšením.
Mnohý malíř zde v Holandsku objasní otázku, co je dřevoryt, takto: "To je je takový brak, co se povaluje v Zuid Hollandsch Koffiehuis." Řadí tedy dřevoryty mezi likéry a jejich autory asi mezi ochlasty. A co říkají obchodníci? - Představ si, že bych zašel se stem skizz, které jsem jednou shledal dohromady, k některému zdejšímu obchodníkovi - nuže, v nejlepším případě se obávám, že bych uslyšel: "Copak jste si myslil, že by se ten brak prodal?"
Má láska a úcta k velkým kreslířům z doby Gavarniho vzrůstá, právě tak jako k současníkům, čím víc poznávám jejich dílo a zvlášť také tím, že se sám snažím vytvořit něco z toho, co denně vídám na ulici.
Proto si obzvlášť vážím Herkomera, Fildese, Holla a ostatních zakladatelů Graphicu, a proto jsou a zůstanou mi ještě sympatičtější nežli Gavarni a Daumier, kteří asi pohlížejí na lidskou společnost víc ironicky, zatím co si ti první ve shodě s umělci, jako Millet, Breton, de Groux a Israels, vybírají náměty, které jsou rovněž pravdivé jako Gavarniho i Daumierovy, které však mají něco ušlechtilého a ve kterých je vážnější cit. To je, myslím, především trvalé. Umělec nepotřebuje být ani farářem, ani kolektantem, přece však musí mít nejprve vřelé srdce k lidem, a myslím, že je na př. ušlechtilé, že nemine jedna zima, aniž by se Graphic nesnažil vzbudit sympatie k chuďasům; na př. mám jeden list od Woodvilla, který představuje rozdělování poukázek na rašelinu v Irsku, jiný od Stanilanda, nazvaný Help the helpers * (Pomozte pomáhajícím), který líčí různé scény z chudobince, kde je nedostatek peněz. Christmas in the workhouse od Herkomera a Homeless and hungry od Fildese atd. Zdají se mi ještě hezčí nežli kresby Bertallovy nebo jiných podobných pro Vie élégante nebo ostatní vybrané časopisy. Snad se Ti zdá toto psaní nudné, já jsem si však opět všechno připomenul.
Shledal jsem svých sto studií a napjal je, a když jsem byl s tou prací hotov, přepadl mne poněkud melancholický pocit, jako "k čemu je to dobré" - tu mi však nedala zmalomyslnět energická výzva Herkomerova, který vyzývá lidi, aby neochabovali a tak velmi dobře říká, že je třeba víc než kdy jindy vytrvat; a tu mi napadlo, že Ti přece musím krátce povědět obsah jeho řeči. V duchu se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
Doufám, že v těchto dnech o Tobě uslyším. Z domova jsem dostal pěkný dopis.
