zaslíbená Země

Poslední kmeny lidské rasy
se krčily ve svých jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na obloze slabě zářily cizí hvězdy,
jako oči šelem,
stahujících se kolem ubývajícího ohně.
Černá obloha pozvolna splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_

           Věděl, že legendy lžou,
           ale proč by měl ničit jediný pevný bod
           v podobě nikdy neumírající naděje?
           Přistoupil blíž, vášnivě vzal její sny do svých rukou,
           s oblakem údajů vpustil je k ikoně :
           zaslíbená Země

           kvantová pěna zašuměla
           vybublal nový vesmír...                            
                                                                                                                      

kde jsi, Živote!?

_

https://www.youtube.com/watch?v=fmS_MxfJiCw

Expression - Helen Jane long

_

Tento text jsem již někdy na podzim vkládala, omlouvám se tedy, že není novým. Nicméně, doznal úprav a považuji jej za svůj poslední, svým způsobem i stěžejní. Naznačuje směr, kterým bych si přála pokračovat. Budu potřebovat čas a především načerpat množství nového materiálu k inspiraci, aby moje psaní mělo smysl i pro mne, nechci si jen vymýšlet, tak velkou fantazii rozhodně nemám. 

Děkuji každému jednotlivě, kdo jste si ke mně chodili číst, vždy mě  moc těšilo. Děkuji.

Krásný nový rok 2017.

Zatím bez názvu

Kdybychom byli předurčeni
k plazení po zemi tváří dolů
nic bychom o hvězdách nevěděli

že jejich lampy hoří
a rozsvěcují vysokou oblohu
(než za vsí zazní polnice kohoutů)

a kdybychom se plahočili v jílu a v temnotách
(k nezrozenému zítřku)
s každým příchozím podzimem pokryl by prach myšlenky
na hloubku tloušťky listu...

_

Text v této podobě jsem prvně umístila  pod blogem prof. Klána / Nečetné příběhy, líbila se mi a inspirovala mě k odpovědi tato myšlenka, volně cituji :  Je to právě imaginární svět, kde nelze být identickým jeden s druhými, nedokázali bychom se potom překvapovat... 

Děkuji.

 

O štěstí a tak... přání nejen vánoční

Štěstí má mnoho tváří. Může vyrůst z jednoho milého pohledu, vlídného slova. A může být ovocem neúnavné práce a dřiny, ducha i těla. Podle toho by mělo vypadat i jeho trvání: úsměv a krátká radost, úsilí roků a trvalá odměna. Jenže v emocionálním životě se nedá vážit na jednoduchých váhách s číselným označením. Očekávaná bohatá odměna za dlouhou poctivou práci či snahu se může zvrtnout v pravý opak klidu mysli a šťastných chvil. Od pradávna se neznámému nepříteli lidského štěstí říká Osud. 

Setkání s dobrým člověkem, jehož dobrota je vyjádřena činem, pohladí mysl a vyvolá pocit sblížení s druhými, v tuto chvíli opravdu bližními. Jsme-li svědky činu velké, životu nebezpečné obětavosti, pak nás prostoupí pocit úcty. K sebeobětavému jedinci, i tak trochu radost nad tím, že mezi námi, lidmi, se může zrodit takový čin.

Dobro, tak jako zlo, se šíří do svého okolí. Jenomže zlo dovede rozbouřit emocionální hladinu silněji, často do ničivé zuřivosti; neseme v sobě prastaré dědictví velmi tvrdých dob, a nikdy je nevymažeme. Mezi dobrem a zlem je zásadní nerovnováha v dosahu činnosti. Jeden zlý, špatný nebo nesmyslný čin vymaže dlouhou řadu dobrých a rozumných činů. Právě tak i lhostejnost či přezíravost kohokoliv z nás ke špatnosti. Nikdo nejsme dokonalý. Ale bohužel, mýlí se lidé dobré vůle, kteří prohlašují všechny lidi za napravitelné, v náboženském pojetí za spasitelné. Jsou lidé vnitřně nepřístupní jakýmkoliv projevům dobré vůle, i když navenek dají najevo chvilkovou změnu, a mohou být i inteligentní. Vysmějí se nám... 

A pak je tu lidská důstojnost, jež vyplývá ze vztahů mezi lidmi. To je, proč jsem se odhodlala tuto úvahu sem vložit : Je krásné uvěřit v sílu přátelství, kdy city a myšlenky jsou život povzbuzující, kdy soudržnost nemusí být ve shodě názorů, ty se mohou lišit, ale v nastolení a ochraně lidské důstojnosti a slušnosti.

A tak mi, prosím, dovolte popřát u nastávajících svátků Vánoc spolu s příchodem Nového roku víru, že skutečné přátelství je možné najít a prožít. Přestože je vzácné. Nejvzácnější.

Děkuji.

https://vimeo.com/128668690

Tatras, symphony of the night