neděle 28. srpna 2016

Zánik Země za 7,6 miliardy roků? / Úvaha

Hledáme smysl života, propadáme beznaději.

Nemohu říct, že jsem s konečnou platností cosi nalezla, jen před několika dny jsem si zdůvodnila intuitivní cítění ještě z doby, kdy poprvé jsem zvedla oči ke hvězdám a pocítila užaslost, i úzkost zároveň.

Nic jiného v životě nemá smyslu, než žít pro druhé. Sám člověk neobstojí, nikdy. Možná jako jedinec ano, ale tak nějak dočasně, a jen sám za sebe, ne jako lidstvo. Je potřeba, aby lidé více se semkli, zvážili, co v životě je důležité nejen pro ně, pro jejich děti, ale pro celou planetu, pro všechny děti, i dosud nenarozené... 
Přemýšlím o věcech, kterých se nikdo z nás nedožijeme, nastanou za neuvěřitelně dlouhou dobu. Možná mé úvahy souvisí s úzkostí, která mě provází, je také jako stravující oheň. Jeden den ve vzdálené budoucnosti bude pro naši Zemi dnem posledním. Oblohu zachvátí plameny a slunce rozpoutá na Zemi pravé peklo. Oceány začnou vřít, voda se vypaří, zůstane jen spálená krajina. Hory se roztaví a místy, kde dříve stávala města plná života, voněly louky a potoky bystřily, se povalí proudy lávy. Země zhyne v plamenech Slunce, které ji pohltí. Tak praví fyzikální zákony.

Může se jevit marné se těmito myšlenkami zaobírat, přesto, nesouměřitelným, ale mementem jsou výbuchy sopek a současná zemětřesení. Jak si děti našich dětí jednou v daleké budoucnosti poradí, až podmínky na Zemi přestanou být snesitelné? Když přivádíme na svět dítě, je zcela novou bytostí, a my do jisté míry umíme předvídat, co je čeká, je tedy naší povinností přetvářet svět na spolupracující. Musíme, měli bychom dětem odkázat naději. Víru, že osud lze vzít do svých rukou a může se stát důstojným! Aby jednou mohli cestovat od jednoho Slunce k jinému, až bude jedno po druhém zhasínat...

Jak jinak naplňovat vizi lásky, která by byla věčná?

A tak si myslím, že vše začíná prvotním "pro někoho žít." Láska je nejen odpověď na problém existence, ale začínám věřit, že se jedná o sílu, Možnost, která je ukryta ve vesmíru kolem nás. I kdyby si ji člověk vymyslel...




Zánik Země za 7,6 miliardy roků?



https://www.youtube.com/watch?v=YcsdJJjgheQ
Brian Crain - Butterfly Waltz (From "Piano and Cello Duet")


https://www.youtube.com/watch?v=DVg2EJvvlF8
John Lennon - Imagine 

překlad textu písně
/ http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lennon-john/imagine-1656 / :

Představ si, že neexistuje nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze obloha
Představ si všechny ty lidi
Žijící pro dnešní den...

Představ si, že neexistují státy
Není těžké si to představit
Nemít pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si všechny ty lidi
Žijící v míru...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude v jednotě

Představ si, že není žádný majetek
Zajímalo by mě, zda to dokážeš
Není potřeba být nenasytný či hladovět
Bratrství člověka
Představ si všechny ty lidi
Jak sdílejí celý svět...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude žít v jednotě


-

středa 17. srpna 2016

Kam jdeme?

"Tím, že se narodíme, je nastolena otázka, kterou si musíme každý zodpovědět. Nejdůležitějším úkolem v lidském životě tedy je na tuto otázku najít odpověď. Člověk nehledá jen odpověď vyjádřenou slovy, nýbrž má odpovědět celou svou bytostí, svým způsobem života." :  Erich Fromm
-                                                                                                                                                    



Poháněn vůlí,
až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci.
Spěchal... tam,
kde směry se rozcházejí
do beznávrati.
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii,
voněl mužem.

A byla žena
plachá jak liška :     
         "Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Když odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala 
kdesi pod okrajem lesa v potoce mezi kapradím,
hned silněji, hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli 
           a život jim najednou připadal krásný a laskavý...



-