Golce

Silný vítr vane,
ohony mračen porývá, 
s padajícím deštěm, z dáli
je slyšet dlouhý nákladní vlak,
krok za krokem

Kdy vlastně někdo přestane být člověkem?
 _
Ač v ni nevěřil,
hledal pravdu,
shromažďoval fakta
jako peří z polštáře
rozpáraného ve větru,
prošel rok bez jara
a večer klečí
pokora i naděje na jednom koleně.

Analytická část jeho mysli, ten

slabý, klidný hlas,
celou dobu ho sledovala a teď,
přehrávala mu všechna rozhodnutí,

vše, co udělal,
v dané chvíli se zdálo  smysluplné,
srozumitelné

Kdesi během akce ale cosi ztratil_

celou délku okamžiku
být blíž, rozkrývat něhu existence
      
       

_

https://www.youtube.com/watch?v=hOpJlnPCZT0

Lotte Kestner - Before you are

Unvorsum

https://www.youtube.com/watch?v=1DCBsfz_jbY
Comptine d'un autre été" Yann Tiersen - Piano 

Tehdy... zdálo se mi, že snad dotýkám se čehosi Nekonečného...

Lehce zvolna plují nebem...
  rozfouknutý vesmír v růži z mlhoviny - nemá má trny 
  majáky pulsarů
  myriády galaxií
  houpavě zvlněně flotily hvězd nad ouvratěmi
  matematické struktury s přesahem reality
  iluze ilustrovaných lidí...
  suma všech otázek a odpovědí
  nebo tajemné místo, kde i bůh bloudí?
 -

Kámen i hvězda vnímají podobně...

  ale proč, proč palčivě svírá mě úzkost až hořím?  
  Mám málo času prožít pradávné  c o s i   (sen z dětství),
  i když již vím,
  nejspíš nikdy nebyl v dosahu možností.                               
  Jde o to, v dlani mi praskla bublina
  a já nedokážu pochopit, co se s ní stalo.

  O kolik víc je celý vesmír ?
  - 

  V příkopu Mléčné dráhy 

  kamenná chalupa 

  kryje ji zelený háj 

  bílá letící oblaka 

  vodopád zvuků pěnic, skřivanů 

  Na střechu sluncem pálenou 

  tiše němě padají 

  okvětní lístky jabloně, třešní 

  V světnici tlukot srdcí
  
  muže a ženy

  úsměv prosvětluje víc

  než v nekonečnu hvězdy
  -

Proč jsou slzy na mé tváři?

Ani život ani smrt neznamenají nic

    snad láska
ta přece neprochází smrtí

    buď je nebo není

    může růst a stát se něčím
utvářeným pro Věčnost

-