Comptine d'un autre été" Yann Tiersen - Piano
Tehdy... zdálo se mi, že snad dotýkám se čehosi Nekonečného...
Lehce zvolna plují nebem...
rozfouknutý vesmír v růži z mlhoviny - nemá má trny
majáky pulsarů
myriády galaxií
houpavě zvlněně flotily hvězd nad ouvratěmi
matematické struktury s přesahem reality
iluze ilustrovaných lidí...
suma všech otázek a odpovědí
nebo tajemné místo, kde i bůh bloudí?
-
Kámen i hvězda vnímají podobně...
ale proč, proč palčivě svírá mě úzkost až hořím?
Mám málo času prožít pradávné c o s i (sen z dětství),
i když již vím,
nejspíš nikdy nebyl v dosahu možností.
Jde o to, v dlani mi praskla bublina
a já nedokážu pochopit, co se s ní stalo.
O kolik víc je celý vesmír ?
-
V příkopu Mléčné dráhy
kamenná chalupa
kryje ji zelený háj
bílá letící oblaka
vodopád zvuků pěnic, skřivanů
Na střechu sluncem pálenou
tiše němě padají
okvětní lístky jabloně, třešní
V světnici tlukot srdcí
muže a ženy
muže a ženy
úsměv prosvětluje víc
než v nekonečnu hvězdy
-
-
Proč jsou slzy na mé tváři?
Ani život ani smrt neznamenají nic
snad láska
ta přece neprochází smrtí
ta přece neprochází smrtí
buď je nebo není
může růst a stát se něčím
utvářeným pro Věčnost
utvářeným pro Věčnost
-
