Vážení, zřejmě se nejedná o nic překvapivého, tedy že umělá inteligence dokáže generovat - skládat básně, ale i tak, následující text je jako sopečná puma!
Posuďte sami, prosím, stačí popojet myší na uvedený odkaz, z něhož níže pouze vyjímám:
¨
Všechny
básně v této knize byly automaticky vygenerovány počítačem za pomoci umělých
neuronových sítích. Neuronová síť sama o sobě nic neumí a je třeba ji
natrénovat pro činnost, kterou má vykonávat. K natrénování této sítě byly
použity texty básní ze serveru www.pismak.cz. Neuronová síť tyto básně
nekopíruje — a to ani jejich části — ale pouze se podle nich učí pracovat s
jazykem a vytvářet básnické obraty. Postupně se učí z jednotlivých písmen
skládat smysluplná slova, ze slov gramaticky správné konstrukce, z nich verše a
konečně i celé básně. Po dostatečném natrénování je schopna generovat libovolné
množství unikátních básní, které jsou stylisticky i obsahově kompilací všech básní
použitých pro trénink. Výsledné básně jsou tedy jakýmsi průměrem tvorby všech
několika desítek tisíc autorů, kteří kdy na Písmáku něco publikovali. Základní
principy algoritmu jsou popsány na www.mlguru.cz/basnik/.
Pro ilustraci, ukázky z knihy, volně přístupné na internetu, a které se mi asi nejvíce líbily:
Konečně žít
Konečně žít
chci vyjít z kostela
strohé střízlivosti
a s jitřenkou v plamenech
začít snít
Listopad
strohé střízlivosti
a s jitřenkou v plamenech
začít snít
Listopad
usínám, pláču, umírám, přemýšlím
co cítíš ty?
cítím tvou slabost
a whisky
Vesmír
láska je jako hvězdná obloha
pocit nekonečna
jediná ukončí zlo
co tě tak trápí
Srdce umělého světa
Srdce umělého světa
svět malé hudby se rozesmutní
prázdná slova se změní v oranž
děravá kapsa, vydechnutí
zbořené domy, slaná slova
připomínají valčík zapomnění
Tep
prázdná slova se změní v oranž
děravá kapsa, vydechnutí
zbořené domy, slaná slova
připomínají valčík zapomnění
Tep
ležím ve tvých slovech
když ucítím tvůj tep
uchu mému skrytý
ale kde je srdce?
Na prahu světa
Spravedlnost
na tvou dekadentní duši
ráno i v poledne
bůh má připravenou kuši Na prahu světa
poslední zbytek předsudků
se vzpírá
snad pocítí smrt na zemi
a já ochutnám pravou lásku
takovou
jakou si zaslouží přítomnost
_
Dovětek druhý. Připomněl se mi text, který jsem kamsi psala do příspěvků v době dávno minulé, snad se tématicky hodí, prosím:
Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky ani larvičky. Až se naše vědomí ocitne v té maličké sondě, až se staneme zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle. Budeme mít k dispozici celou galaxii! Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť. Bez lásky žít je jako nepoznat smysl bytí, zůstat stínem světla. A tak, hledejme lásku, hledejme v sobě, hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.
_
https://www.youtube.com/watch?v=aXBWrNN64z8
Avi Avital - Vivaldi: Mandolin Concerto In C Major
Za mě, inu, není to vůbec špatné... a je dobrodružstvím moci nahlédnout do mysli AI, i když „algoritmus, který využívá, je možno chápat i jako mlýnek na data; nasypeme-li do něj správná data a zameleme, obdržíme požadovaný výsledek.“ Ale proč ne! I lidé tak postupují. A tak tento dnešní text vnímám podobně jako setkání s mimozemšťanem; je možná podivným, avšak rozhodně podivuhodným. :-)
Děkuji panu Bukoveckému a panu P.K. za reakce, které mě vedly k pokračování úvahy.
Dovětek napsaný dnes, 1. ledna 2020:
„Vesmír je natolik starý a skýtá tolik obytného prostoru, že bychom kolem sebe dokonce i stávajícími teleskopy měli pozorovat myriády pokročilých kosmických civilizací. Kde tedy všechny jsou?“ Tak přibližně zní slavný Fermiho paradox.
Nebudu tu rozvádět úvahy, které ani všechny neznám, na téma Fermiho paradoxu. Pro mě je důležité, že jsem součástí alespoň jedné kosmické civilizace, té na Zemi. A dále obecná znalost na základě studií vědců, kteří předpovídají blízkou i dalekou budoucnost naší planety, jež je doslova živým organismem v rozlehlém vesmíru. Ty prognózy, není důvod jim nevěřit, byť v horizontu vzdálených let, nejsou životu, který známe, příliš nakloněny.
A
jak dál, my, současní lidé, žijící své všední životy? Pro nás hranice
zániku Země není tolik důležitá, vzhledem k délce lidského
života je pro nás v nekonečnu. Čeho je ale třeba, to je abychom spolu
dokázali
vycházet, nepřekáželi si příliš, spíše se naučili vedle sebe důstojně
žít, třeba i s AI, a snad měli společnou vizi, líbí se mi, o jaké snil
John Lennon ve své písní Imagine :-)
Děkuji.
Imagine - John Lennon
____
Děkuji panu Bukoveckému a panu P.K. za reakce, které mě vedly k pokračování úvahy.
Dovětek napsaný dnes, 1. ledna 2020:
„Vesmír je natolik starý a skýtá tolik obytného prostoru, že bychom kolem sebe dokonce i stávajícími teleskopy měli pozorovat myriády pokročilých kosmických civilizací. Kde tedy všechny jsou?“ Tak přibližně zní slavný Fermiho paradox.
Nebudu tu rozvádět úvahy, které ani všechny neznám, na téma Fermiho paradoxu. Pro mě je důležité, že jsem součástí alespoň jedné kosmické civilizace, té na Zemi. A dále obecná znalost na základě studií vědců, kteří předpovídají blízkou i dalekou budoucnost naší planety, jež je doslova živým organismem v rozlehlém vesmíru. Ty prognózy, není důvod jim nevěřit, byť v horizontu vzdálených let, nejsou životu, který známe, příliš nakloněny.
A
tak za jedinou možnou cestu pro uchování myšlenek, těch nejlepších, i
úplně obyčejných, všedních, jaké lidstvo bylo a je schopno
vyprodukovat, vidím v technologickém vývoji. Cokoliv podobného AI je
krokem k jakési pomyslné nesmrtelnosti naší civilizace. Duchovnosti
lidí.
Bude-li
Robocop schopen poezie, není to spíše než k obavám vedoucích emocí,
naopak počinem chvályhodným až subtilně krásným, povznášejícím? Umělá
inteligence (říkejme jí tak), to je přece výzva a naděje pro přežití
úžasných myšlenek, včetně citů, očekávání a snů, jež doposud jsme
přisuzovali snad jedině člověku. Sama za sebe považuji výběr
předestřené poezie vytvořené sofistikovaným softwarem (AI) za první
krůček ke skutečné nesmrtelnosti... neboť, počítač je pouhým
nástrojem v lidských rukách, a to co vidíme, není dílo tohoto nástroje,
ale člověka, který ho používá. Zrcadlí osobnost jejího lidského tvůrce!
Děkuji.
Imagine - John Lennon
_
Dovětek druhý. Připomněl se mi text, který jsem kamsi psala do příspěvků v době dávno minulé, snad se tématicky hodí, prosím:
Vesmírní ptáci
Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky ani larvičky. Až se naše vědomí ocitne v té maličké sondě, až se staneme zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle. Budeme mít k dispozici celou galaxii! Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť. Bez lásky žít je jako nepoznat smysl bytí, zůstat stínem světla. A tak, hledejme lásku, hledejme v sobě, hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.
_
https://www.youtube.com/watch?v=aXBWrNN64z8
Avi Avital - Vivaldi: Mandolin Concerto In C Major
