72, Boulevard du Midi, Brusel 21.IV.81
Milý Theo!
Musím Ti leccos říci v odpověď na oba Tvé pěkné dopisy a k návštěvě otcově, po níž jsem už dlouho toužil.
Především jsem slyšel od otce, žes pro mne už dávno bez mého vědomí posílal peníze a že mi tím účinně pomáháš, abych se dostal kupředu. Přijmi za to můj nejsrdečnější dík. Pevně důvěřuji, že toho nebudeš litovat. Vyučím se tak povolání, a ačkoli z něho určitě nezbohatnu, až budu zdatnějším kreslířem a dostanu objednávky, přece si měsíčně seženu sto franků, jež člověk potřebuje aspoň na živobytí.
Cos mi sdělil o malíři Heyerdahlovi, vzbudilo jak můj, tak van Rappardův zájem.
Poněvadž Ti on bezpochyby sám o tom napíše, zmiňuji se o této věci jen potud, pokud se mne osobně více méně dotýká.
Tvé poznámky o holandských malířích, že totiž pochybuješ, zdali by od nich mohl člověk získat jasné poučení o problémech perspektivy, považuji v jistém smyslu za velmi správné a pravdivé. Říkáš, že Heyerdahl hledá s velkým úsilím proporce pro kresbu - a to je právě to, co potřebuji. Mnohý dobrý malíř nemá nejmenší ponětí, co jsou v kresbě poměry, krásné linie nebo výrazná komposice, myšlenky a poesie.
A přece jsou to důležité otázky, jimiž se velmi obírali Feyen Perrin, Butin a Alphons Legros, nemluvě o Bretonovi, Milletovi a Israelsovi, a jež nikdy nepouštěli se zřetele.
Mnohý holandský malíř ani za mák neporozumí umění takového Boughtona, Markse, Millaise, Pinwella, Dumourieze, Herkomera a Walkera, abych jmenoval jen některé umělce, kteří, nehledě na jejich ostatní kvality, jsou jako kreslíři opravdoví mistři. Nad takovou prací pokrčí mnohý rameny, jak se to rovněž děje nad prací de Grouxe i tady v Belgii mezi malíři. kteří by to měli přece lépe vědět.
Tento týden jsem viděl od de Grouxe věci, jež jsem ještě neznal, totiž "Odchod odvedence" a kresbu "Piják"; dvě komposice, jež mi tak značně připomínaly Boughtona, že jsem byl překvapen tou podobností - člověku tu maně napadne myšlenka na dva bratry, kteří se spolu nikdy nesetkali, a přesto se přece shodují. Vidíš tedy, že sdílím Tvůj názor o Heyerdahlovi, že se budu pokládat za šťastného, jestliže mě budeš moci později seznámit s tímto mužem a že nechci nadále prosazovat pobyt v Holandsku, aspoň ne v tom případě, když mi později kyne vyhlídka na Paříž a když se na to mohu více méně spolehnout.
Co mám teď zatím dělat, co bys pokládal za nejlepší? Několik týdnů mohu ještě pracovat u Rapparda, potom však odcestuje. Moje ložnička je malinká, také světlo je špatné a lidé by neradi viděli, kdybych zpola zastíral okno; na stěnu si nesmím pověsit ani rytinu nebo své kresby.
Jakmile tedy Rappard v květnu odtud odejde, musím se vystěhovat a potom bych nejraději pracoval nějaký čas na venkově, v Heystu, Calmpthoutu, Ettenu, Secheveninge, Katwyku, nebo i, což je blíž, v Schaerbeeku, Haerenu nebo Groenendaelu. Nejraději v místě, kde by byla příležitost dostat se do styku s jinými malíři a pokud možná společně bydlet a pracovat, poněvadž je to levnější a lepší. Živobytí stojí měsíčně, jako kdekoli jinde, nejméně sto franků, má-li člověk méně, musí se nuzovat jak tělesně, tak v nezbytném materiálu a nástrojích. Chci říci, že tuto zimu jsem měsíčně spotřeboval průměrně sto franků, ve skutečnosti to však sotva bylo tolik. Velmi značnou část z toho jsem vydal za kreslicí materiál a též jsem si pořídil šaty. Koupil jsem si dva pracovní obleky z hrubého černého sametu, jemuž se, myslím, říká veloutin. Pěkně mi sluší a mám něco na střídání, a kromě toho mi budou později užitečné, poněvadž jako každý jiný malíř potřebuji pro své modely rozmanité dělnické šaty. Za tím účelem si musím ponenáhlu opatřovat od vetešníka různé části oděvů jak mužských, tak ženských. Všechno to se však nemusí stát najednou, i když jsem s tím už začal a budu v tom pokračovat.
Finanční otázky, jak správně říkáš, už leccos ve světě uspíšily nebo zdržely. Que soit, a pravdivý zůstává výrok Bernarda Palissyho: "Pauvreté empëche les bons esprits de parvenir". Když však o tom správně uvažuji, musím Ti říci toto: V naší rodině dva páni van Goghové, kteří rovněž patří k uměleckému oboru - totiž C.M. a náš strýc v Prinsenhage - jsou velmi bohatí; z nynější generace my dva, Ty a já, jsme si zvolili každý svým způsobem tentýž obor; nebylo by za těchto okolností vskutku možné, abych mohl po dobu, jež nutně uplyne, než dostanu objednávky jako kreslíř, stále počítat se sto franky na měsíc?
Před třemi lety jsem měl se strýcem Corem spor o zcela jinou otázku, ale to snad nemůže být příčinou, aby C.M. o mně nadosmrti nepřátelsky smýšlel? Aby si o mně nikdy nemyslel nic zlého, mnohem raději připustím, ať na to pohlíží jako na nedorozumění a veškerou vinu svede na mne, mnohem raději, než abych uvažoval, pokud to je či není mou vinou; vždyť nemám kdy na takové úvahy. Jestliže strýc Cor tak často dělá něco pro jiné kreslíře, mělo by být tedy zcela přirozené, kdyby také o mne skutečně projevil zájem, když se mu k tomu naskýtá příležitost. Nicméně to všechno neříkám proto, abych dosáhl od jeho blahorodí peněžní výpomoci; mohl by mi ještě zcela jinak pomoci nežli jen penězi, a to tím, že by mě dříve či později seznámil s lidmi, od nichž bych se mnoho naučil anebo od nichž bych mohl dostat objednávky na nějaké ilustrace. V tomto smyslu jsem hovořil také s otcem; zmínil jsem se, že se hovoří o zvláštním a nepochopitelném faktu, že musím tak strádat, ačkoli patřím k té a k té rodině.
Také nyní jsem na to opět odpověděl, že se domnívám, že je to přechodné a že se později všechno uspořádá. Přesto jsem považoval za správné pohovořit si o tom ještě jednou s otcem i s Tebou. Zmínil jsem se o tom též panu Tersteegovi, avšak ten pán asi nepochopil můj úmysl, poněvadž si to vykládal tak, jako bych chtěl žít na útraty svého strýce, a ve smyslu tohoto svého názoru napsal mi velmi zarážející dopis a řekl, že bych na něco takového neměl právo.
Odpověděl jsem mu, že se ani dost málo nedivím, že takto chápe můj dopis, poněvadž i Ty sám jsi kdysi hovořil o "hře na rentiera". Jako teď tón Tvého dopisu svědčí o tom, že už nevidíš mou obtížnou situaci v tom trapném světle, a poněvadž jsi mi to dal též najevo svým účinným přispěním, právě tak i doufám, že také pan Tersteeg ponenáhlu změní své mínění, tím spíše, když mi jako první, vypomohl s Barguy (předlohami), za což mu zůstanu neustále vděčný.
A pak se zmiňuješ o manekýnu. To tak nespěchá, ale mohl by mi být užitečný při komponování a hledání posic, to jistě chápeš. Raději však počkám nějaký čas, až dostanu lepšího, než hned teď značně polámaný kus. Především však pátrej po všech možných tabulkách a knihách o proporcích a jak jen můžeš, ptej se po nich, poněvadž to má nesmírně velkou cenu; bez toho nelze rychle načrtnout figurální komposici; dále je mi velmi vítáno cokoli o anatomii koně, ovce a krávy, nikoli se stanoviska zvěrolékařského, nýbrž se zřetelem ke kreslení živých zvířat. Žádám-li Tě o to všechno, děje se to proto, že snad máš příležitost velmi levně sehnat takové listy, jako se už i mně samému podařilo několik jich nalézt. Jestliže bys měl během doby příležitost optat se na příklad rovnou Bargua nebo Viollet-le-Duca na tabulky proporcí, pak by to byla nejspolehlivější adresa pro takovou informaci.
To se ví, že bych nadšeně uvítal později s Tebou bydlet, ale tak daleko ještě nejsme. Kdyby se stalo a C.M. se uvolil zasadit se, abych se mohl někde předběžně zapracovat, opravdu bych tím nepohrdl. Člověk se může někdy nepřímo mnoho naučit i od poměrně špatného umělce, jako se na příklad Mauve mnoho poučil od Verschuura, pokud jde o perspektivu stáje, vozu a anatomii koně - a přece jak vyniká Mauve nad Verschuura!
Můžeš-li snad doporučit v Salonu Madiolův obraz, udělej to; vždyť je v tom hodně krásy a ten člověk tře bídu s mnoha malými dětmi. Maluje kovárnu, která je také dobrá, a nedávno maloval starou babičku, jež v kresbě a obzvlášť v barvě je nádherná. Přece je však velmi nevyrovnaný. Jeho kresby křídou jsou často vynikající.
Tento dopis je ovšem trochu dlouhý, nemohu ho však zkrátit. Říkám-li, že by bylo žádoucí, kdyby C.M. a ostatní aspoň vůči lidem změnili o mně své mínění - jistě by bylo mnohem lepší, kdyby je změnili skutečně - činím to proto, že na příklad někdo, jako Roelofs, neví, co si má myslet o takovém pochybném postavení, jako je moje; buďto musí být chyba na mé nebo na druhé straně, vidí však že je někde něco špatného.
Proto jsou někteří lidé poněkud příliš opatrní a zatím se se mnou nespolčují, a to právě v okamžiku, kdy bych nejvíc potřeboval rady či návodu. Takové zkušenosti jsou při nejmenším nepříjemné; je otázka, zdali ani vytrvalejší a energičtější prací nepokročím ponenáhlu kupředu. Myslím, že přece. Kdo chce, ten může. A mohlo by se mi později zazlívat, kdybych to pak oplácel?
Kreslíř přece nekreslí v odvetu za něco, nýbrž z lásky ke kreslení, a tato ho k tomu pohání silněji než bůhvíjaká jiná pohnutka. Možná, že se tedy později shledáme ještě s mnohými věcmi, jež teď ještě nejsou v pořádku.
Letos v zimě jsem nasbíral mnoho dřevorytů. Tvoji Milletové se rozmnožili o různé jiné listy, as uvidíš, že máš svůj kapitál v dřevorytech u mne uložen nikoli bezúročně. Od Milleta a podle něho mám teď čtyřiadvacet dřevorytů "Polní práce" v to počítaje. Cílem všeho musí však být mé vlastní kreslení, to je nejdůležitější.
Nejlevnější by arci bylo, kdybych strávil toto léto v Ettenu, tam je dost látky ke kreslení. Zdá-li se ti to žádoucí, můžeš o tom napsat otci, jsem ochoten, pokud jde o oděv a ostatní věci, zařídit se podle jejich přání, neboť snad letos v létě přece jednou vběhnu C.M. do cesty. Jsem přesvědčen, že o tom netřeba skutečně pohybovat. V rodině či mimo ni bude se o mně všelijak soudit a hovořit a člověk bude pořád slyšet pronášet nejprotichůdnější mínění. Nikomu to nezazlívám, poněvadž zpravidla poměrně málo lidí ví, proč si umělec počíná tak či onak.
Člověka, který, aby našel malebná místa a postavy, prolézá všechna možná zákoutí, kouty a díry, jež jiný s oblibou nevyhledává, mají sedláci a měšťáci v podezření ze špatnosti a zlých úmyslů, které ho ani ve snu nenapadnou. Sedlák, jenž mě spatří kreslit starý pařez a vidí, že sedím nad tím celou hodinu, myslí si, že jsem se minul s rozumem a jistě se mi vysmívá. Mladá dáma, která krčí nos nad dělníkem v záplatovaných, ošoupaných a propocených pracovních šatech, nemůže zajisté pochopit, proč někdo navštěvuje Borinage či Heyst a spouští se až do šachet uhelného dolu; také ona dojde k závěru, že jsem se zbláznil. Ale to všechno
je mi lhostejné, jen když Ty, pan Tersteeg, C.M. a otec, jakož i ostatní, s nimiž se stýkám, lépe tomu rozumíte a nenapadá vás dělat o tom poznámky. Říkáte: Tvé povolání to nese s sebou a chápeme, proč je tomu tak.
Nuže, neexistují vlastně žádné určité důvody, proč bych na příklad nemohl, když to jde, odejít do Ettenu nebo do Haagu, i když se konečně bude o tom něco mluvit mezi těmi panáčky a paničkami. Vzhledem k tomu, že mi otec při své návštěvě říkal: "Jen dopiš Theovi a poraď se s ním, co by bylo nejlepší a nejlevnější" - sděl mi, ovšem co nejdříve, jaký máš na to názor.
Heyst nebo Calmpthout jsou velmi malebné, v Ettenu je také dost látky k malování, z nouze i zde, ačkoli bych se potom mohl přestěhovat do Schaerbeeku. Kdyby C.M. změnil o mně svůj názor, šlo by to snad i do Scheveningen a Katwyku a pak bych mohl přímo či nepřímo leccos pochytit od holandských umělců. Co se týče nákladů na živobytí, vypočetl jsem je průměrně nejméně na sto franků měsíčně, méně není možné, "neutahuj hubu trmácejícímu se volovi."
Očekávám tedy od Tebe odpověď na tyto věci; prozatím pracuji u Rapparda. Namaloval několik znamenitých studií, mezi jiným několik bezvadně pojatých věcí podle modelu z akademie. Neškodilo by mu trochu víc vášně či zápalu, trochu víc sebedůvěry a trochu víc odvahy. Kdosi mi jednou řekl: "Musíme vynaložit úsilí jako zatracenci, jak zoufalci". To ještě nedělá. Jeho kresby perem, krajiny, považuji za velmi duchaplné a líbivé - leč i v těch by mělo být rovněž poněkud víc vášně! Už se loučím, tiskna Ti v duchu ruku, a jsem neustále Tvůj
Vincent.
