Dovoluji si nabídnout poslech nejkrásnější části koncertu pro klavír a orchestr Maurice Ravela, francouzského skladatele, úžasného hudebního impresionisty. Možná někteří již znáte, přesto dovolte znovu podělit se s Vámi o hluboce niterný prožitek při poslechu křehké a silné krásy tónů, citově nesmírně živého, tklivého koncertu... je tak trochu mým osudovým...
Jsem Bludičkou mlhovin
Jsem Bludičkou mlhovin
bezmezných tišin
propastí hlubin
blankytných snů
po stezkách něhy
zlehounka našlapuji
zlehounka našlapuji
ve jménu lásky přijímám odříkání
miláčku
zdáli jak vánek
zní líbezná píseň
zní líbezná píseň
za světlem Polárky
kráčím tvým směrem
hledám tě
prosím
prosím
již se neschovávej
vezmi mne za ruku
chci ti dát kamínek z růžových korálků
Helena Zaurak
OdpovědětVymazatTahle muzika mi vždy připomene mé nejkrásnější roky. Bylo mi přes čtyřicet, letadlo přistálo na zmrzlé varšavské letiště, za pár dnů byly svátky. Jel jsem vyzvednout literární cenu, na letišti byly dva východy. Jeden načinčaný pro kapitalisty s dollary, druhý pro komunistické děti, vycházelo se jak vybydleným domem. Byla to jen chvilka ponížení, naproti tomu jsem vlastnil zpáteční letenku v přepočtu za 240,- Kč, ubytování v domě spisovatelů za 40/den s míchanými vajíčky ke snídani. To si mohli kapitalisti nechat jenom zdát, letadlo ale meškalo, meškal jsem Chopina, zbyl Vám jen Ravel, řekla překladatelka, přijeli jsme pozdě, byl jsem jako každý člověk na cestě poloumaštěný, opláchl se na WC, na klavír už Ravela hráli. Některé věci se do smrti nezapomenou. Varšava celá polepená ledem, potkal jsem tam i „Balzaca a Evelinu Hanskou“, uviděl jejich svatého Popieluszku, koukal oknem do Vesmíru, pil červené víno a kouřil cigarety Carmen. V juke boxu restaurace Ravela nevedli. Měli tam ale Tadeusze Nalepu a jeho blues.
Děkuji za vzpomínku a Helene Grimaud.
Básně
Obecně. Vaše básně jsou vášnivé a tklivé. Nepochybně již zralé a sebevědomé. Jistou dobu jsem to neuměl pojmenovat, konečně mi to došlo. Jestli ovšem budete pokračovat v tomto stylu a uceleném celku celé šíře budoucí sbírky básní, máte určitě na to, stane se jejich krása monotónní, vybledne. Na to si dejte pozor! Musíte rozbalit slovní zásobu, měnit rytmus, odvázat se. Jen tak udržíte pozornost, nejen vlastní a bude Vás to čím dál tím víc bavit!
Hezký den!
Milan Bukovecký
Pan Milan Bukovecký
OdpovědětVymazatWow! .. Jsem nesmírně ráda a vážím si Vašich návštěv a vstupů na mé blogy. Respektuji Váš názor a dávám Vám v mnohém za pravdu. Jen vězte, pane Bukovecký, nejsem básníkem!! Těch několik málo básniček či veršů, jež jsem si dovolila dosud předložit, nu, jsou pouhými začátečnickými pokusy. Dnes je to přesně před měsícem, kdy jsem vážněji začala přemýšlet o jejich psaní. Takže Vaše slova beru jako úžasnou pochvalu, i když vím, že mi nadržujete! :-))
Děkuji také velmi za Vaši varšavskou vzpomínku na Ravela. Jsem potěšena.
Krásný den pro Vás :-)
Helena Zaurak
VymazatNebyly to jen čisté tóny J.S.Bacha, které vynikly z poztrácených kudrlinek jeho baroka, zdálo se mi také, že malíř ztvárnil údiv nad nekonečnou krásou, když oba mysleli na člověka.
4TET
Nejdříve jsem si pustil hymnu. I když jsem měl pocit, že zpívají kastráti, zkusil jsem Dům holubí, teprve potom, dárek. Díky, jako vždy jste vybrala, to nejlepší.
Vážená paní, ještě jednou děkuji! Udělala jste mi radost. Píšu to v probuzeném ránu, čekám kočár imaginace, jinak ani nemůžu psát, vyhlížím popeláře, protože až pak, můžu, když hlomoz popelnic vyžene démony špatných dnů, a úplně u nás rozjasní.
Milan Bukovecký
Textík jsem dnes mírně upravila s respektem pro zachování smyslu a určení, kvůli němuž před dvěma roky vznikl.
OdpovědětVymazatDěkuji.