Milý Theo!
I ode mne dostaneš k narozeninám pár řádek. Kéž je rok, který začínáš, pro tebe šťastný a kéž Ti dopřeje štěstí v práci! Obzvlášť doufám, že se v tomto roce dočkáš uznání za to, cos vykonal pro pacientku a že se uzdraví a probudí k novému životu.
Víš, že už je to skoro rok, cos byl u mne? Ano - nemohu se dočkat Tvého příjezdu. Musím Ti ukázat práci za celý tento rok a musíme si o ní pohovořit vzhledem k budoucnosti.
Myslíš, že přijedeš přibližně ve stejné době jako minulého roku? Nuže, až budeš moci něco určit o svém příjezdu, ihned mi napiš.
Svého času jsi mi vyprávěl mnoho o švédských malířích Heyerdahlovi a Edelfeldtovi. Od Edelfeldta jsem našel tento týden reprodukci obrazu "Bohoslužba na mořském břehu". Je v něm něco z Longfellowových básní. Je velmi pěkný. A patří k směru, který mám velmi rád a který bude mít za následek víc dobra ve světě nežli Italové a Španělé s jejich "Marchands d´armes au Caire"* (Obchodníky se zbraněmi v Káhiře.) atd., kteří jsou mi přece stále opravdu nudní.
Tento týden jsem pracoval na kresbě postavy ženy, sbírající ve vřesovišti rašelinu.
Mimo to na klečící mužské postavě.
Člověk musí znát skrz naskrz stavbu postavy, aby mohl do ní dostat výraz - to je aspoň mým úmyslem.
Edelfeldt je ve výrazu velmi pěkný, avšak i on ho nehledá výlučně ve výrazu obličeje, nýbrž v celém pohybu figur.
Víš, kdo je snad ze všech Švédů nejznamenitější" - myslím, že jistý Wilhelm Leibl, muž, který se docela sám vzdělal.
Mám reprodukci obrazu, s nímž znenadání vystoupil, myslím na výstavě ve Vídni roku 82. Představuje tři ženy v kostelní lavici, jednu sedící s šátkem na hlavě. Nádherné v náladě a kreslené jako od Memlinga nebo Quintena Massyse. Tento obraz vyvolal tehdy u umělců, jak se zdá, mnoho obdivu - co se od té doby stalo s tím mužem, nevím.
Zjistil jsem, že má mnoho z Thyse Marise. V Anglii žije též jeden takový Němec, který je však méně znamenitý, Paul de Gassow, který má cosi horalského, jistě se pamatuješ na jeho hlavy. Nuže, ještě se najdou ve Švédsku dobří lidé, jak se zdá. Opět se nemohu dočkat dopisu od Tebe. Vzhledem k mé poznámce o vztazích žen k jejich matkám, mohu Tě ujistit, že devět desetin obtíží, které jsem shledal u ženy, přímo či nepřímo odtud pochází.
A přece nejsou tyto matky skrz naskrz špatné, i když jednají nevýslovně nesmyslně. Ale nevědí, co dělají - ženy přibližně kolem padesátky mají často cosi podezřívavého a jejich zloba a podezřívavost jim samým strojí osidla.
Chceš-li, budu Ti někdy vyprávět některé podrobnosti. Nevím, zdali všechny ženy s přibývajícím stářím zvážnějí - potom však chtějí své dcery vést a ukazovat jim, jak si mají počínat, a dělají to úplně obráceně.
Přesto může být jejich systém v mnoha případech oprávněn, ale nesmí zásadně a a apriori předpokládat, že muži jsou podvodníci a šílenci a z toho vždycky usuzovat, že ženy je musí podvádět a že musí mít patent na rozum. Uplatňují-li matky tento systém u muže, který je čestný a upřímný, pak je z toho nešťastný. Poněvadž ještě nežijeme v době, kdy by každý měl mít v úctě rozum, nejen ve smyslu raison, nýbrž zároveň ve smyslu la conscience - je naší povinností pracovat k tomu, aby ten čas nadešel, a při posuzování charakteru uvážit poměry dnešní společnosti je jedním z nejdůležitějších přikázání lásky k lidem. Jak je přece krásný Zola - především "Zabiják", na nějž často myslím. Řekni mi, jak jsi daleko s četbou Balzaca. Les Misérables už jsem celé přečetl. Vím dobře, že Victor Hugo analysuje docela jiným způsobem nežli Balzac a Zola, ale také on vniká do věci.
Víš, že co se mne týče, dal bych při vztazích ženy k její matce - v mém případě, kde opak by měl určitě opačné následky - přednost tomu, aby se matka k nám přistěhovala.
Letos v zimě, když byla matka ve velké tísni, jsem jí navrhl: když obě tak na sobě lpíte, můžete spolu bydlet - ale je to, zdá se mi, jako by nepovažovaly toto jednoduché řešení, které zásadně chci a které je také nutné následkem poměrů, za dost dobré ani tehdy, když už nevědí kudy kam.
Mnoho lidí si více váží zevnějšku nežli vnitřní podstaty rodiny a myslí, že tak jedná správně.
Lidská společnost dbá více zdáti se nežli být. Ještě jednou budiž řečeno: Lidé nejsou proto špatní, ale jsou pošetilí.
Ženina matka je v mnoha případech representantkou rodiny, která do všeho strká nos, pomlouvá a je k nevystání a touto vlastností veskrze škodlivá a i nepřátelská, i když sama není tak špatná.
V mém případě bylo by mnohem lépe, kdyby byla v mém domě místo v domácnostech jiných členů rodiny, kteří ji čas od času drze obelhávají a popouzejí k intrikám. Vůči své nemocné ses zachoval naprosto čestně a upřímně; hle, to je hlavní věc - a je to důležité pro budoucnost, ať je jakákoli - avšak i když člověk jednal správně, může se někdy setkat s nepříjemnostmi. Do roku, který dnes začínáš, přeji Ti tedy z nich co možná neméně - a naopak ještě jednou všechno nejlepší. Jen brzy piš, jestliže jsi už nenapsal, což se, doufám, stalo.
Sbohem, milý brachu, se srdečným stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
Milý Theo!
Budeš mít hodně práce se Salonem - zvlášť jsem si schoval poštovní známku, abych Ti mohl v případě potřeby ještě jednou napsat.
Napsal jsem příteli Rappardovi, ale nedostal jsem ovšem ještě odpověď, obvykle čeká někdy měsíc, nežli napíše.
Jsi-li v tísni, pak pošli z nouze méně než obvykle, ale odešli to co možná nejdříve. Na příští týden jsem smluvill s v. d. Weelem, že budeme malovat v dunách, vysvětlí mi některé věci, které ještě neznám.
Teď jsem několik dní pracoval v dunách, ale dychtím malovat podle modelu, jinak se nedostanu kupředu.
Mám zkrátka nějaké starosti. Napiš tedy co možná brzy - v práci mi ostatně přeje poněkud štěstí, a myslím, že by se Ti líbily mnohé kresby, na nichž pracuji.
Doufám, že se Ti daří poněkud podle Tvého přání, milý hochu, neboť velmi dobře chápu, že i Ty to máš těžké. Zdar ve všem, sbohem, musím ven za prací.
zcela Tvůj Vincent
Brzy Ti obšírně napíši o některých věcech. S ženou se asi něco děje, co souvisí se záležitostmi, jež jsem Ti vyprávěl o její matce; snad to není nic, snad to skutečně něco. je. Ještě sám to nevím, ale přece si kvůli tomu dělám starosti.
Piš brzy, milý hochu - neboť je velmi protivné, sedí-li člověk docela na suchu, a potom se i maličkosti stávají velmi škodlivé.
