Host Petr Kocourek a Zvíře

Znám několik příběhů o zvířatech pomáhajících životně ohroženým lidem, přidávám další, rád obohatím lidskou kulturu zmínkou o geniálním superzvířeti zachraňujícím sebe i mne jediným skokem, podobně jako náš legendární Shemeek, Šemík*.

Jedním z nejvhodnějších mně věnovaných narozeninových dárků, myslím nejvhodnějších v uvozovkách, bylo Guinea Pig, normální morče i jediný americký občan v domácnosti, s rodným listem, 10ti dolarovou pokladní účtenkou z Pet Shopu.
Já byl řadový "Illegal Allien" bez pracovního povolení, ale jinak se všemi zásadními legálními doklady, Social Security Card i Drivers Licence, takže moje existence ve Státech nebyla nijak omezená v jakémkoliv směru, včetně bankovních úvěrů, hypoték, a tak musím i dnes hlasitě řvát "ať žije USA, země neomezených možností", znovu a opět děkovat lidu i vládě za kousek zdání amerického snu (skoro bez ironie).
Vzhledem k vyšším okolnostem měl čerstvý přítel jménem miss Whisker, Fousek, právo volného pohybu, včetně povolení ohlodávání koberců; byl však důsledný, okousával cílevědomě, z jednoho místa, s jasnou vizí zásadní životní úlohu dokončit (podobnost s lidmi mě překvapila).
Toho času jsem opravoval čerstvě zakoupený domek, spíš zříceninu, v pořadí první ze čtyř, v menším univerzitním městečku Evanston IL, North of Chicago na pobřeží jezera Michigen, mezi bouráním studoval příručky z Home Depot o elektro, vodo instalacích, framing, sádrokartonech, etc., protože osobní znalosti v uvedených klíčových oborech byly žádné a nulové.
Totální pracovní nasazení občas prohlubovaly nabídky dalších džobů, subkontraktů jedné stavební firmy na zednicko-kamenické práce kolem rezidencí v severních předměstích Windy City (nick Chicaga).

Přestože mě jejich dodávky práce už neživily, a při odmítání vlastních přímých klientů, nechával jsem se za slušnou cenu přemluvit.
Larry, majitel firmy, tehdy 65ti letý žid s rodiči původem z Maďarska, občas nostalgicky vzpomínal na paprikáš, rád smlouval, ukecával, "teď nemám peníze, je velká konkurence, jsi na Poláka drahý". U větších zakázek nechyběly ani slzy a na požadovanou cenu za práci obvykle přistoupil teprve při mém smutečním omluvném pochodu k autu s proslovem "sorry, nemohu jít níž, platím hypotéku, staří rodiče v ČR mají malé důchody".. jasně, šlo jen o formu hry, nikomu z nás nic nehrozilo, ber nebo ne, já z toho měl legraci, Larryho smutek též rychle pominul, vesele mával už při odjezdu.

Jednání s jeho synem o 7 let mladším než já, víc američanem než "businessmanem", probíhalo už bez veselých komedií. 
Prostě skvělí lidé, fakt, jako většina těch, se kterými jsem měl co dělat; krom toho ústně dohodnutou sumu vždy zaplatili. 

Někdy jezdil Fousek se mnou, lezl po pracovišti, obvykle zahradě u domu a byla naděje, že možná, náhodou, přijde hladový kocour. Jenže imbecilní, nebo jen permanentně přežraní místní psi morče ignorovali, i když jednoho zvídavého kokršpaněla drze kousnul přímo do čenichu.

Jednou ráno při jízdě pickupem do práce pro Larryho company skočil aktivní hlodavec ze sedadla spolujezdce dolů mezi pedály, usadil se právě pod brzdovým. Nezbylo mi než chvíli nesledovat provoz a lovit zvíře na podlaze .. po lehkém nárazu zvednu hlavu, vidím pravé zpětné zrcátko otočené po pravděpobné kolizi se zrcátkem některého z aut parkujících na ulici.

Zastavuji, otevírám, chci jít konzultovat případnou škodu s majitelem zasaženého vozidla, když kolemjedoucí osobák naráží do mých dveří. Beru morče do pravé ruky, aby nevyskočilo z auta a slyším

"Pane, položte obě ruce na volant!"
Lehce zaváhám, policajt poodstoupí, vytahuje pistoli, obouručně namíří přímo na moji hlavu chráněnou jenom bejsbolkapem s tajemným, snad japonským, hieroglyfem
"Pane nerozumíte? Povídám, obě ruce na volant!"

Nerozhodně zvedám i tu pravou s nehybným Fouskem, hrajícím chcíplého. Cop chladne, schovává gun a pobaveně komentuje

"Budu hádat, máte za sebou dlouhou cestu z Guatemaly a chystáte se obědvat"
"Ne pane, jsem z Czech Republic, my nejíme guinejská prasata**, pouze normální, česká"
"What the ... is check, a check? Nabízíte úplatek, šek? Hotovost nemáte? Btw, moji prarodiče pochází z New Guinea", říká vtipný úředník

ačkoliv ubíhal rok 2000, pořád bylo jistější užívat Czechoslovakii, kterou znal skoro každý; polda vzal řidičák s pojišťovací kartou*** a odpochodoval k autu

během 10ti minut odjíždím lehce iritován nehodou i nadšený nápadem, jak Fouska odložím cestou do ZOO, vhodím do výběhu divokých koček; byl mladý, neuvěřitelně rychlý, skákal vysoko, černobílorezavé zabarvení srsti je mezi kočkami domácími celkem běžné. Tyhle i další shopnosti dávaly zvířeti dost velkou šanci, snad zaimponuje, bude adoptován, cokoliv, hlavně ať už nemusím dělat chůvu
jen exit k dálnici ucpaný z důvodu hromadné havárie na 94 East překazil plán konečného řešení!

Hodnocení události

Onoho osudného, nebo ostudného dne geniální morče hrdinsky zachránilo vlastní život asi 3x, nezašlápnul jsem ho, nerozplesklo se nárazem o přední sklo, ani neskončilo v ZOO. 
Odvrátilo i mně hrozící nebezpečí, hrozbu zastřelením a havárku na dálnici .. ne, nesmysl, hyperaktivní hlodavec nijak nepomohl; nebýt jeho sabotáže, vše proběhlo bez problémů. Ale být klasickým milovníkem zvířat, nebo fanatikem, klidně to tvrdit budu! 
Péče o něj stala se dalším důvodem mé, zdánlivě nadbytečné, existence; a pokud platí lidová moudrost "kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi", tak hurá sláva, byl jsem konečně mezi multikulti elitou, milujícími se lidmi a zvířaty .. závěr berte s humorem, fakt nechci nikoho naštvat.

(Hlavní postava příběhu zemřela v březnu 2006, ve věku 7 let, daleko od domova, South Moravia, Czech Republic).

* Anglický She-meek, český Šimík, Šemík, v překladu "ona mírná/trpělivá". Národního hrdinu Horymíra zachránil skokem z Vyšehradu britský plnokrevník, kobyla jménem Mírná (pozn.autora).

**guinea pig, guinejské prase, morče

*** Drivers licence and proof of insurance, žádný technický průkaz, jak jsem slyšel na české TV v některých amerických filmech. Do r.2005 v Illinois posílali z DMV jednou za 2 roky pozvánku na emise, měření zdarma v "Drive in" stanicích, zkoušeli jen brzdy.

Doslov
K oslavnému dílu patří báseň, a tahle vlastní je dost dobrá!

Na počest našim zachráncům
 

Ač malý vzrůstem, velký charakterem
v cedrových pilinách zálibu měl

Dokázal skočit přímo z místa
půl metru do výše, duše to čistá.

Pískáním vyjádřil všechny své emoce
lásku i touhy, hlodavec pouhý?

Jsou snad ti němí, slepí, či hluší,
nebo mdlí duchem, pro nás jen vzduchem?

Proč tedy zvířata, čilá a dravá,
nemají jako my, svá lidská práva?