V neděli v poledne.
Milý Theo!
Právě jsem obdržel pěkný dopis z domova, který mě velmi potěšil a z něhož jasně vidím, že Tvá návštěva a hovory o mně a o mé práci zanechaly uklidňující dojem.
Jsem přesvědčen, že to může mít jen kýžené následky, a ještě zvlášť Ti děkuji za způsob, jak jsi o mně hovořil, přestože se mi zdá, že jsi o lecčems řekl víc příznivého, než si nyní zasluhuji.
Zdá se, že rodiče jsou velmi zaujati svým novým prostředím a ještě mají plnou hlavu myšlenek na Tvou návštěvu, jako ostatně i já, neboť různé věci, které jsi mi pověděl, nutí mě myslet na Tebe ještě víc než dříve, rozhodně s nemenší náklonností. Cos mi svěřil o svém zdraví, také zvlášť způsobuje, že na Tebe často myslím.
Mně se daří dobře - jsem přitom zdráv, takže kvůli té věci nic nezanedbávám a
jednoduše to táhnu. Avšak není to ještě docela pryč, jak dobře víš, občas, jsem-li příliš unaven, mě to ruší, na štěstí se však víckrát nestalo, abych kvůli tomu nemohl pracovat.
Tento týden jsem namaloval v lese několik dost velkých studií, které jsem se pokusil udělat dokonaleji a propracovaněji nežli ty prvé. Ta, o které jsem přesvědčen, že se mi nejlépe podařila, není nic jiného nežli kus rozkopané půdy, bílý, černý a hnědý písek po lijáku. Místy pak hroudy zachycovaly víc světla a vypadaly výrazněji.
Když jsem nějakou dobu kreslil před tím kusem půdy, přišla bouřka s řádným lijákem, který trval asi hodinu. Byl jsem tím však tak posedlý, že jsem přesto zůstal na místě a vyhledal jsem si za silným stromem co možná nejlepší úkryt. Když to konečně přestalo a opět začínaly vylétat vrány, nelitoval jsem, že jsem vyčkal kvůli těm nádherným hlubokým tónům, jakých po dešti nabyla lesní půda. Ježto jsem před bouřkou začal s nízkým horizontem, tedy na kolenou, musel jsem si teď kleknout do bláta, a kvůli takovým dobrodružstvím, která se velmi často přiházejí v rozmanité podobě, nezdá se mi zbytečné pořídit si obyčejný pracovní oblek, na němž se nic nemůže zkazit. Tentokrát jsem si mohl jako výsledek toho odnést do atelieru kus půdy, ačkoli Mauve mi jistě správně říkal, když jsme příležitostně hovořili o jedné jeho studii, že je to kus práce nakreslit hroudu hlíny a dostat do toho hloubku.
Jiná lesní studie představuje vysoké zelné bukové kmeny se suchým listím na zemi a s postavičkou dívky v bílém. Tady bylo velmi obtížné udržet všechno světlé a vnést vzduch mezi kmeny, stojící v různých vzdálenostech a vystihnout postavení a správnou tloušťku kmenů, jak je mění perspektiva!
Jak to udělat, aby se v tom dalo dýchat a chodit - a aby les voněl! Tyto dvě studie jsem dělal se zvláštním potěšením. Zrovna tak jako něco, co jsem uzřel v Scheveningen.
Velká pláň v dunách zrána po dešti, tráva je poměrně značně zelená, a na tom černé sítě rozprostřené v obrovských kruzích, čímž vznikají na zemi tóny hluboké, načervenale černé a šedé barvy. Na tomto ponurém pozadí seděly, stály a pobíhaly jako podivné tmavozelené přízraky ženy v bílých čepcích a muži, kteří prostírali a spravovali sítě.
V přírodě bylo tak úchvatně typicky ponuře a drsně, jako to nejkrásnější, nač si lze pomyslit od Milleta, Israelse nebo de Brouxe. Nad krajem prostá šedá oblaka se světlým pruhem po horizontu. Přestože byla přeháňka, udělal jsem si studii na archu papíru Torchon napuštěném olejem. Než budu s to do toho víc vnést, musí se ještě mnoho stát, ale tyto věci mě v přírodě nejvíc uchvacují. Venku je přece krásně, když je vše nasáklé deštěm, než začne pršet, za deště i po něm; neměl bych si vlastně nechat ujít žádnou přeháňku.
Dnes ráno jsem si rozvěsil v atelieru veškeré namalované studie, a přál bych si, abych si o nich mohl s Tebou pohovořit. Jak jsem si ovšem myslel a s čím jsem během práce počítal, musel jsem si ještě opravdu mnoho věcí přikoupit a přitom jsem utratil skoro všechny peníze.
Takřka celých 14 dní jsem teď maloval od časného rána do pozdního večera, a kdybych v tom pokračoval, přišlo by to příliš draho, pokud nic neprodávám.
Možná, že kdybys uviděl ty věci, řekl bys, že to musím provádět nikoli jen časem, když mám k tomu obzvlášť chuť, nýbrž pravidelně, jako naprosto důležitou věc, i kdyby to bylo spojeno s většími výlohami.
Ale když zatím - přestože to sám úžasně rád dělám - nebudu bezpochyby pro velké výdaje tolik malovat, jak by si přály má chuť do toho a ctižádost, myslím si, že přesto nic neztratím, věnuji-li většinu času kreslení, což neméně rád dělám.
Avšak jsem na pochybách, neboť to malování začalo poněkud slibně vypadat a bylo by snad správnou cestou, kdybych se do něho vložil s veškerou silou a hlavně se mořil se štětcem, ale jak jsem řekl, nevím.
Rozhodně jsem přesvědčen o kreslení uhlem, že se v něm musím cvičit víc než dříve, rozhodně mám dost na práci a mohu kupředu; uskrovním-li se trochu s malováním i potom mohu zrovna tolik pracovat.
V krátkém čase jsem namaloval tolik nesčetných studií proto, že bez ustání pracuji a že doslova pracuji v jednom kuse celý den, zatím co skoro nemám kdy se najíst a napít. V rozličných studiích se vyskytují malé postavičky, pracoval jsem též na jedné větší a už dvakrát jsem ji úplně seškrabal, což bys snad považoval za ukvapené, kdybys spatřil ten efekt; nebylo to však ukvapené, neboť jsem to udělal proto, že cítím, že to ještě lépe dovedu při trošce soužení a hledání, a chci dosáhnout lepšího výsledku, ať to stojí více či méně času, více či méně námahy. Krajina, jak jsem na ni teď zaútočil, určitě také potřebuje postavy; jsou to studie k pozadí, které je třeba skrz naskrz prostudovat, poněvadž na něm závisí tón postav a celkový účinek.
Při malování je mi příjemné, že si člověk při stejné námaze, jakou vyžaduje kresba, přináší domů něco, co mu splatí mnohem větším dojmem a je mnohem příjemnější na pohled a zároveň též správnější. Je to zkrátka vděčnější nežli kreslení. Dozajista to však vyžaduje, aby člověk, dříve než začíná, uměl s dostatečnou jistotou nakreslit správně proporce a správně postavení předmětů. Chybuje-li v tom někdo, pak není z toho nic.
Těším se na podzim; do té doby se musím hledět opět zásobit barvami a jinými potřebami. Obzvlášť miluji efekty se žlutým listím, proti němuž se tak pěkně vyjímají zelené bukové kmeny a neméně postavy. V poslední době jsem si částečně přečetl poněkud melancholickou knihu: "Dopisy a deník Gerarda Bilderse".
Zemřel ve věku, v němž jsem asi začínal, a při četbě toho nelituji, že jsem pozdě začal. Jistě byl nešťastný a často zneuznávaný, ale zároveň v něm shledávám velkou slabost a v jeho charakteru něco chorobného. Je to podobný příběh jako o rostlině, jež příliš záhy vypučela, neschopná vzdorovat mrazu, jedné noci je jím zasažena až do kořenů a pak uvadá.
Nejprve to má dobré, jsa u mistra jako ve skleníku, rychle tam vyspívá, ale v Amsterodamu je však téměř osamocen a přes veškerou snahu nedovede se tam udržet, a konečně se vrací domů k otci, pozbyv zcela odvahy, nespokojen, sklíčen, ještě něco tam maluje a konečně v osmadvaceti letech umírá na úbytě či na jinou nemoc. Nelíbí se mi na něm, že zatímco maluje, běduje na nudu a lenost, jako by to nemohl změnit - a stále se pohybuje ve stejném příliš těsném malém kruhu přátel a žije v radovánkách a způsobem života, který se mu zadrhává kolem krku.
Enfin - je mi to sympatická postava, přece si však raději přečtu životopis otce Milleta nebo Th. Rousseaua nebo Daubignyho.
Přečte-li si člověk Sensierovu knihu o Milletovi, nabývá odvahy, a z takového Bilderese je mu nanic.
V Milletově dopise sice nacházím vždycky též stížnosti na bezpočet svízelů, přece však: Přece jsem udělal toto nebo ono," a dále vždycky vyhlídky na jiné věci, které chce rozhodně udělat a také uskutečňuje. A u Bilderese se často říká: "Tento týden mám kocovinu a namazal jsem se, byl jsem na koncertě a v divadle, odkud jsem se vrátil ještě nešťastnější."
U Milleta mě uchvacuje jeho prostota: "Přece je třeba, abych udělal to nebo to."
Bilders je velmi duchaplný a dovede pozérsky vzdychat nad manilskými doutníky, na něž má chuť a jež si nemůže koupit, nad účtem od krejčího, na jehož zaplacení není vyhlídky, svou peněžní tíseň líčí tak vtipně, že se tomu musí zasmát on sám i čtenář.
Ale i když se vtipně hovoří o těch věcech, přece je nesnáším a mám větší úctu před soukromými starostmi Milletovými, když říká: "Přece je třeba polévky pro děti", a který nežvaní o manillas pointus nebo o radovánkách.
Řeknu ti toto. Bilders pojímal život romanticky, nepřekonal illusions perdues, a co se mne týče, je v jistém smyslu předností, že jsem teprve začal, když už mám romantické iluse za sebou. Teď musím napravovat škodu usilovnou prací, ale když má člověk za sebou ztracené iluse, je právě potom práce potřebou a jednou z mála radostí, které člověku zůstaly a které mu přinášejí velký klid a duševní rovnováhu. Je mi ovšem líto, že nyní asi potrvá ještě rok, nežli dohromady uvidíš všechno, co maluji (i kdybych Ti občas něco poslal), a nežli si budeme moci pohovořit, co a jak dělat. S přesvědčením Tě mohu ujistit, že je pro mne užitečné, že jsem nyní namaloval tyto věci. Teď se snad může poštěstit, co se v lednu nezdařilo. Důvodem, proč mám velkou radost z malování, není, že je na pohled příjemné, nýbrž že mi osvětluje ostatní otázky o tónu a formě a hmotě, tedy věci, před nimiž jsem stál až dosud bezmocný a do nichž se teď mohu s těmi prostředky pustit.
Nyní na př. vidím také větší vyhlídky na dosažení výsledku, pokusím-li se o to opět s uhlem. Především se o mně nedomnívej, že jsem lhostejný k výdělku, mým úmyslem je dostat se k tomu co nejdříve, ale ke skutečnému a trvalému výdělku; další možnost k tomu mohu však vidět jen pod tou podmínkou, že bych nepracoval výhradně pro to, abych prodával - čeho bych musel později ještě jednou litovat - nýbrž abych upřímným studiem přírody vznášel do svých prací trochu krásy.
Kdybych teď na těch malbách seznal, že by bylo možné takhle to dál dotáhnout, pak bych se dojista nezdráhal víc malovat. Zdá-li se však, že ještě dlouho potrvá, nežli budou prodejné, pak bych sám byl první, který by řekl: "Zatím musíme začít nanejvýš úsporně, a kreslením se vyhneme mnoha výdajům a zcela bezpečně a spolehlivě, i když pomalu, budeme postupovat kupředu.V těchto namalovaných věcech spatřuji změnu a píši Ti o tom, poněvadž budeš moci říci lépe než já, jaký vliv by mohly mít na možný prodej. Zdá se mi, jako by namalované studie byly rozhodně příjemnější pro oko nežli to, co jsem nakreslil. Co se mne týče, nemám příliš citu pro příjemnější a méně hubený efekt - mým cílem je dosáhnout zobrazování přísnějších a mužnějších věcí, ale s tím se ještě hodně namořím. Ty však teď říkáš, abych se věnoval parkovým pohledům nebo krajinám nebo marinám, nevadilo by, kdyby to byla třeba větší a vážnější věc; neměl bych nic proti tomu.
Musel bych však vědět, zdali to stojí za to plýtvat na to štětci, barvami a plátnem a zdali není plýtváním peněz dělat toho mnoho a zdali by mi to aspoň zaplatilo výlohy.
Kdyby tomu tak bylo nebo mohlo být, mohlo by se to stát prostředkem, který by mi umožnil podnikat obtížnější věci. V tom případě bych na tom pracoval s velkou ctižádostí.
Tyto studie nechám ještě uzrát a budu v nich pokračovat. Potom Ti asi do měsíce něco pošlu a uvidíme. Myslím, že se většina malířů tímto způsobem vypracovala k vyššímu umění.
Nechtěl bych dělat věci, které by byly v zásadě špatné, nepravdivé a falešné v pojetí, poněvadž mám příliš rád přírodu.
Ocitáme se však zároveň před jiným problémem -: abych dosáhl vyššího a lepšího umění, musím udělat ještě mnoho studií. Co je nejvýhodnější, kreslit tyto studie či malovat? Jsou-li však malované neprodejné, pak je určitě výhodnější kreslit je uhlem nebo něčím jiným
Ale připustím-li možnost, že bych měl zaplaceny výlohy za namalované studie, pak Ti řeknu, že bych v zásadě neměl nic proti tomu, vždyť vidím, že se mi to poměrně daří a že by to snad mohl být vedlejší výdělek.
Zásadně jsem proti plýtvání barev na věc, kterou se lze naučit nějak jinak a když přece není zmínky o prodeji. Nepřeji si, abychom ani Ty, ani já zbytečně utráceli, jasně však vidím, že malované věci vypadají příjemněji - a to mě přivádí do rozpaků, co dělat.
Peníze jsem ještě úplně nespotřeboval, mnoho jich však nemám a nemýlím-li se, dnes je už dvacátého; za domácí potřeby jsem vydal tento měsíc spíše méně než více nežli obvykle. Musel jsem sice teď vydat mnoho najednou za potřeby k malování, ale přitom je to všechno trvalé. Ale všechno je ovšem drahé. Doufám, že mi budeš moci brzy něco poslat. Přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj mi.
Zcela Tvůj Vincent.
