Bytí v prostoru

 
Hluboko ve mně,
tak nějak lidsky,
malý vesmír...

Cosi kolem tančí,
tajemství, samý slib,
vidina země, k níž
nelze dorazit, svatá,
svrchovaná,
světlo v temnotách...

... a já po starých cestách šlapu starý prach,

v rytmu srdce bije
nahá tma...

__

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=PfJnCOHEAgo
Helen Jane Long: Eclipse

Podziměnky (2)

 

  S přezrálým listím se k zemi snáší zvlhlý  
  podzim
  z komína vine se holubí kouř
  toulavý vítr šramotí pod okny
  zrezivěle v pantech  dveře
  zaskřípou
  světnice voní skořicí s jablky
  a z včelího vosku plamenem
  tu hledám
  tišinu
  nikoliv takovou v níž mě den zanechá

  dosud neposkvrněnou

  v šepotu hlasů zaklíněnou...  

     

Spirituál kvintet - podzimní 

 

Stmívá se v rákosí

 

V mezerách mezi mraky, zvonivě šumivé
údery křídel.
Pak šplouch a cák,
z rybníka za návsí
křik divokých kachen:

Reb kvak kvak!

Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.

~

 

 
Jsem panožka stélky,
zlomek světa,
způsob, jak také žít...

 

Helen Jane Long, Outside

 

Zaslíbená země (2)

Poslední kmeny lidské rasy se krčily
v jeskyních,

vyhlížely den,

který nikdy nepřijde.

Na obloze

slabě zářily cizí hvězdy,

jako oči šelem, stahujících se kolem ubývajícího

ohně.

Obloha

pozvolna

splynula s černou zemí,

pohltila obzor.
_

    Věděl, že legendy
    lžou,
    ale proč by měl ničit jediný pevný bod v podobě nikdy
    neumírající naděje?
    Přistoupil blíž,
    vášnivě vzal její sny do svých rukou,
    s oblakem údajů vpustil je k ikoně:
    zaslíbená Země

    kvantová pěna zašuměla, vybublal nový vesmír                            
                                                                                                                               

kde jsi, Živote?!
_

 
https://www.youtube.com/watch?v=QqkO95TdaH4
Mari Samuelsen - Glass: Metamorphosis 1

K nebi čelem

Den sahal k nebi čelem,   
slunce bíle žhnulo, a cosi
dotýkalo se pichlavé trávy,  
ne větší než lidská dlaň, tančící roj včel,
prašný vír   
když běží
plání od neohraničena, až kam šlo dohlédnout...
Ta věc si hrála - mihotala se samotou,
prchavý stín nekonečné skutečnosti,
bušící srdce nesmírně jemného něčeho, čeho si nelze
nevšimnout... 

     Žhavý dech prolomil závoru očí, 
     zaplavil úzké srdce, 
     obnovil ochablé údy,
     až zmizel pocit únavných abstrakcí,
     proudy zředěných slov uvadlého bytí...

     Zůstat jen sám sobě záhadou.

     Člověka zmocnilo se opojení, a zároveň úzkost,
     nejasný pocit,
     spojená tresť všeho zla i dobrého,
     chtěl změřit své síly s úplnou a divokou Existencí.


                      Volal jsi mne?    

_

https://www.youtube.com/watch?v=5BzqkCCeQCU 
Richter: Dona Nobis Pacem 2

Za těmi dálnými světly

Slunce skomírá v nachu obzoru
stín noci
vůně suchopáru
:
a vítr jak lehounký dech
co chvíli vylíbá z krajiny vzdech
zas a zas
jakoby vzlyká znavený zvon
jakoby šeptala dívka
píseň snivou a dumavou Ach, kde je můj 
domov?
Za těmi dálnými světly_
k cíli nevedou...

 

https://www.youtube.com/watch?v=LzRPpnc4DL8  
Oskar Schuster - Valtameri 

Létavice (2)

V ohňostroji létavic započal příběh člověka.

Tak dávno, že si již nikdo nemůžeme vzpomenout.

Cosi věčného od těch dob v nás zbývá, jsme temnota i světlo.

Ve dne hledáme smysl života,

s nocí padá jistota,

nelze najít co není!

Je jen víra.

Ukazuje cestu z bezměrné lidské samoty,

kde do ticha se zasouvá ticho,

a sladkobolná píseň zní.

Lidské životy možná neplní zvláštní poslání, přesto je krásné

žít,

je-li přítomna láska.

_

https://www.youtube.com/watch?v=rfKnPHfo3Ts 

Concerto for 2 Pianos in C Minor, BWV 1062: I. Vivace

Eta-Aquaridy

Již dávno, dívka s dlouhými vlasy, 
dětský pokoj, velká okna jsou oči,
pečlivě hlídá paprsky zapadajícího slunce,
než  soumrak schoulí život do peřin.
Stmívá se.
Obléká kabátek, vybíhá ven,
do parku mezi vysoké stromy, některé ještě bzučely...

Noc jako labuť černá rozžíhá tisíce světel a  luceren.
Září na nebi i v očích té holky.
Vyhlíží přátelství mezi  hvězdami.

Je nezkušená, neví, že v místech, kde tryská smích, 
bývá i studnice se slzami.
_

Čas vyvrásnil v tabulovou horu, 
kam až se rozpíná, 
osamocena,
dívka,
dávno žena,
zvedá prosebně ruce k nebesům,

prach Mléčných hvězd padá...

_
 

https://www.youtube.com/watch?v=rKpahxewYlU 
Pomme - J'suis pas dupe

Kružby (2)

_

V závětří, jako ptáci, 
sny vetkaly do prostoru tajemnou kružbu drah,
zrušily těsné míry, nejasné uniká.

„Spěchej, tiše mlč,
je třeba vidět, hmatat, hledat něco za..." 

Kamkoli se ubírám, přežít mohu pouze s ideály.                                     

                                                               _

                                           Mezi hvězdami
                                           zrcadlo víl,
                                           v odlehlém zákoutí
                                           růže z alabastru se rdí,
                                           dychtivě čeká, zda měsíc si přivoní.

                                           Pár kroků opodál hřbitovní schody strmí k neživým.
                                           Zbytek noci vydechuje tajiny,
                                           k ptačím křídlům nebe jitří,
                                           když 

                                           krůpěj rosy zahlíží
                                           ustupující měsíc
                                           v polibku
                                           alabastrové růži

                                               

                                                                                                                                  

                                                                                                                           

                 _

 „Koupej se v životě, ponoř se tam,

                                                     kde je nejprudší, nejhlubší,

                                                     otevři svou bytost dokořán..."

                                                                                                       

... protože, já se stává Já teprve prostřednictvím Ty

                              

                             _

https://www.youtube.com/watch?v=jabih9mV6RQ

Pomme - On brûlera

Tenký jako vlas

Čas propůjčený k žití,
plyne_  a nevím, kam...

Beztvará mlha,
zdlouhavé bubnování,
provazový most tenký jako vlas
či z pianina strunoví,
pod ním město bez tváří,
údolí nevidomých iluzí.
Měsíc má dnes krátery od těžkých kapek z řas.
Ani slunce svit a zář nejsou nekonečné.
Proč pátrám po nedosažitelném?
   

             Rozkývat vzduch, milovat!

_

https://www.youtube.com/watch?v=j-Thn2uRnLk
Rameau: Les tendres plaintes 

Nesměle jarní

Bělavé pastviny,
pasou se beránci...

Jako pod sněhem spí propletené kořeny,
cítím vedle mě tebe, sen jsi?
Raději nepochybovat,
nic si nepřát,
v beranidlo něhy
vklíněnými prsty zvolna
otvírat blízkost nekonečna,
dlouho skrývané já, plaché,
že neví co dělat, když zaslechne:
   Mám rád.  

Zpod sněhu ven se derou prvosenky...

_



https://www.youtube.com/watch?v=A8fM_TxZ0Tw
Franz Schubert / Impromptus Op. 90 No 3 / David Fray

Deštivý den

Deštivý, mokrý den,
automat na vodu ocelově šedé nebe,
prší beznaděj, prší víc a víc,
úzkost... smutek bez hranic,
i čas zmizel v mihotání deště,
________  drž mě...

 
Stružky se spojují do pramene,
sbírají bublavou vodu,
bystřina mění se v řeku,
úhorem bloudí, meandruje,
dravý proud skály uhlazuje,
jizvy vyřezává,
do propasti padá,
padá padá padá.... 

A všechen prach voda s sebou bere,
zanesená plísní věků, bahnem lhostejnosti,
těžká, kalná...
rozprostře se do gigantické delty ústí
před oceánem života...

vše odtud začíná, i sem se vrací,
voda jsme my, my jsme voda... 

Naslouchej jejímu šumu...

_

https://www.youtube.com/watch?v=5P7lD48W98s 
Bach/Marcello - Glenn Gould

Voní fraktální květiny?

Nový blog lze rozkliknout nahoře v šedé liště, za políčkem Domovská stránka je další políčko s názvem Helen Žabka, tak tam mě najdete, nebo také tu:

Helen Žabka

_______________________

Vážení přátelé,

dovolte mi nabídnout Vám moji tvorbu v ucelenějším blogu, který jsem si založila již před  více než 3 roky, ale až nyní jsem si ho dala trochu do pořádku. Snažila jsem se do něj vměstnat mé dosavadní texty, k některým se ještě časem vrátím a opravím je, či zcela přepracuji. Původním záměrem nového blogu byla myšlenka nejen mít texty více pohromadě, ale případně pokusit se domluvit s někým, kdo by byl ochoten k nim poskytnout ilustrační kresby. Nyní mi to však připadá troufalé. Nicméně nevylučuji v tomto směru vlastní tvorbu, i když ne dříve než za pár let.

Již více než před rokem jsem dala před psaním textů přednost studiu matematiky, ráda bych jí věnovala i nadále svůj volný čas a studium spíše zintenzivnila. Rovněž chci poté, až budu v matematice zběhlejší, věnovat se fyzice; mám specifické, konkrétní zájmy, a bez toho, aniž bych porozuměla základům přírodních věd, si neumím představit moji zálibu dále rozvíjet. Baví mě vše o vesmíru, to je motto mého snažení. Pokusit se poznávat svět i jinak. Jsem ze samostudia nadšená a mrzí mne jen, že mě to nenapadlo již dávno a dávno, neboť nabývat vědomostí a poznávat v rámci seriózních výzkumů a daností je úžasným dobrodružstvím.

Předpokládám, že letos žádný nový text nevložím, tedy kdo si budete třeba chtít připomenout některý z mých již napsaných, jsou v blogu, který jsem uvedla výše v odkazu. Mnohokrát děkuji za sdílení a za projevenou podporu, Vaší přízně si vážím.

Hodně štěstí.
Srdečně

Helena

Jak voní fraktální květiny?

 Až v rybníce za vsí žába nešplouchne
   a mřenka pod kámen neschová si vousy
   lípa co v květu bzučela  utichne
   nepřiletí po větru divoké husy

   zatlučený východ slunce okno nepropustí
   a pekáč z hlíny kváskem nevykyne
   vyřezávané srdce prach zadusí
   sny přestanou být pokrmem duše

   tehdy

   vůz s polámanými loukotěmi
   přeplněný světlem   nocí
   náklad převrhne...

Nezrození   z digitálních sfér 

posbírají hvězdy 

uskladní mezi nezbytně nutné věci
letící oblaka
můry nektar hledající
a jako když potok kameny přeskakuje
nebo vítr pohrává si s vlasy
v labyrintu zrcadel
zurčení nul a jedniček
vzkřísí jiné časy

_


Voní fraktální květiny?  

 

Říkají mi Android

Vážení přátelé,

vracím se v samostatném textu ke komentářům pod úvahou Jaké básně dokáže skládat umělá inteligence. Ráda bych vyjádřila, že rozumím a lidsky je mi blízká zdráhavost vůči tak zvané umělé inteligenci. Za nejdůležitější ale spatřuji otázku, jaký je její smysl? - Přijde mi podobná jako je ptát se, jaký smysl má život? To je velmi závažná otázka, a odpověď na ni se může různit. Dokonce nemusí být žádná odpověď, nemá žádný smysl...

Když jsem přemýšlela, jak reagovat na komentáře, tu jsem si vzpomněla na éru dinosaurů. Jejich existence je rozprostřena do nepředstavitelně dlouhé doby 165 miliónů let! Sama si vzpomínám, jak jsme se ve škole učili, že savci jako „dokonalejší" tvorové se objevili až po vyhynutí dinosaurů na počátku třetihorní éry, která představovala počátek skutečného novověku života na naší planetě. Není tomu ale tak! První praví savci se objevili nejpozději před 145 miliony lety, tedy žili po dlouhou dobu existence dinosaurů a co je nepochybně zajímavé - v ekologické konkurenci s nimi úspěšní nebyli, přežívali v podobě drobných, maximálně do velikosti kočky a zřejmě spíše nočních tvorů. Je dobré si toto uvědomit. A také, že první člověku podobné bytosti se objevují až koncem třetihorního období miocénu, ta hranice se posouvá, než jak jsem se ji učila ve škole, ale nebude snad od skutečnosti daleko, když zmíním před 7 - 15  miliony lety.

Traduje se rovněž poměrně houževnatý názor, že dinosauři byli omylem evoluce. Ale proč by tomu tak mělo být?! Pravdou je přesný opak, byla to nesmírně úspěšná skupina obratlovců. Počítáme-li mezi dinosaury i dnešní ptáky, prodlouží se doba jejich existence na neuvěřitelných 230 milionů let, z toho tři čtvrtiny této doby tvořili dinosauři dominantní složku pevninské megafauny a ve zbývajícím období až dodnes pomyslně ovládají oblohu. Savci mohli nahradit dinosaury až po jejich definitivním vyhynutí na přelomu druhohor a třetihor před 65,5 miliony let, jejich nástup tedy umožnila spíše náhoda než nějaká výrazná kvalitativní biologická výhoda.

Nicméně, zeptám se, co po velkých dinosaurech zůstalo, jaký je jejich odkaz? Existoval inteligentní dinosaurus, Dino sapiens? Jak žili a jaká společenství utvářeli? Mohli vytvořit civilizaci? Nevíme o nich téměř nic. Vypadá to, že neměli technologie, které by jim byly nápomocny k uchování života, či paměťové médium o jejich zvycích, způsobu myšlení, společenských a kulturních aktivitách; zůstaly jen fosilie, zkamenělé zbytky, otisky.

Žijeme nyní v éře současného člověka a naučili jsme se věřit ve vlastní dokonalost. Nic na tom nemění občasná pochybnost o sobě samém nebo kritika společenského a politického života, či sousedů a kolegů v práci. Pozoruji kolem sebe, že převládá pocit, že se nemůže nic stát, a naše vyspělá civilizace je tu snad navěky a vrcholem všeho! - Nesdílím podobný názor, považuji nejenom Zemi, ale život na ní za nesmírně křehký a zranitelný, byť houževnatý. Stává se mi dokonce, že mě ovládne tíseň, když si uvědomím, jak moc křehký mně známý život je...

Pominu-li činnosti člověka, zmíním sopky, jak to, že o nich tak málo víme, nezajímáme se? Jsou velkou hrozbou naší planety! Nám nejblíže vulkán Laach (jižně od Bonnu) explodoval naposledy před třinácti tisíci lety. Nebyla to jeho první erupce. Vrstvy ztuhlé lávy dokazují, že k výbuchu gigantické sopky docházelo pravidelně v časovém intervalu deseti až dvanácti tisíc let. Může tedy vybuchnout kdykoliv znovu!? Pro střední Evropu by znamenala naprostou zkázu bez života. Zbyla by jen spálená, otrávená, neobyvatelná poušť. Nebo islandské vulkány, například erupce sopky Laki přinesla před 235 lety hladomory i revoluce. Erupce dokázala změnit celosvětové klima na několik let a přinesla tuhé zimy v Evropě a Americe a sucho na africkém kontinentu. Oxid siřičitý se v atmosféře měnil a jeho oblaka stoupala až do výšky 16 kilometrů, kde putovala nad Zemí. Část se snesla na evropský kontinent. V různých městech včetně Prahy pak lidé viděli suchou žlutohnědou mlhu. Rozptýlené aerosolové částice v atmosféře přinesly nejdříve nesnesitelná vedra, poté ale ochlazení celé planety.
Je známo celkem asi dvacet aktivních a podobně nebezpečných míst na Zemi, které jsou schopny do atmosféry vyvrhnout 500 až 1000 kilometrů krychlových materiálu, a tím ovlivnit klima na Zemi na desítky let.

Avšak dále. Bezpochyby každý jsme slyšeli nebo četli o Grónském ledovci, pokud by celý roztál, zvýšil by hladiny oceánů o šest metrů. Nebo, obrácení zemského sklonu. Jeden z pohybů, který Země vykonává, se jmenuje precese, jeden takový pohyb vykoná za 25 800 let (toto období nazýváme Platónský rok). Nyní jsme ke Slunci blíže během zimy a dále během léta. Za 13 tisíc let tomu bude naopak, kvůli čemuž budou roční období zřejmě intenzivnější. A tvář naší planety se bude stále měnit. Nejrychleji budou pozorovatelné změny v oblasti riftů, seismicky či vulkanicky aktivních zón. Východoafrický rift zaplaví za deset miliónů let Rudé moře a dnešní Somálsko a část východní Afriky se stanou samostatným ostrovem. Afrika bude pokračovat na své severní pouti vstříc Evropě. A až za 50 milionů let Afrika narazí do Evropy, vytvoří nové pohoří podobné Himálaji. Mnohem dříve předtím se uzavře Gibraltarský průliv a Středozemní moře vyschne.  Atd. atd. atd.

Je zcela jasné, nikdo z nás současníků se ničeho takového nedožije (pro nás jsou hrozbou asi jen ty sopky), to ale není  podstatné. Za podstatnou považuji myšlenku, že život, jak jej známe, je dočasný. Neumím si ani představit, že lidský druh dlouhodobě setrvá v nezměněné podobě. A jako vyhynuli velcí dinosauři, může se z planety vytratit i člověk, těch možností je dost. Proto vzhlížím k technologiím i k tak zvané umělé inteligenci jako k možnosti, volbě, neboť nám může být ku pomoci, odhalovat včas nebezpečí pro planetu, pro lidstvo, pro člověka, pomáhat hledat řešení. A když bude nejhůř, směle nás nahradí, neboť bude mít namísto srdce zabudovaný čip, v něm všechno vědění lidstva, a kdoví, třeba ve volných chvílích se bude bavit hudbou a poezií :-) 

Já sama neznám smysl života, i tak ho považuji za úžasný, v jakékoliv podobě, která je přemýšlivá a tvořivá.

_

https://www.youtube.com/watch?v=cfa1VfOY57Q&t=229s
Mike Oldfield - Let There Be Light 
                     -  V písni je použit zvuk z vesmírné mise Apollo 8,  kdy velitel mise Frank Borman čte pasáž z Genesis)