Deštivý, mokrý den,
automat na vodu ocelově šedé nebe,
prší beznaděj, prší víc a víc,
úzkost... smutek bez hranic,
i čas zmizel v mihotání deště,
________ drž mě...
Stružky se spojují do pramene,
sbírají bublavou vodu,
bystřina mění se v řeku,
úhorem bloudí, meandruje,
dravý proud skály uhlazuje,
jizvy vyřezává,
do propasti padá,
padá padá padá....
A všechen prach voda s sebou bere,
zanesená plísní věků, bahnem lhostejnosti,
těžká, kalná...
rozprostře se do gigantické delty ústí
před oceánem života...
vše odtud začíná, i sem se vrací,
voda jsme my, my jsme voda...
Naslouchej jejímu šumu...
_
Je to až moc dobré! Jsem rád, že to můžu napsat! Opatrujte se Hel, opatrujte! Milan Bukovecký
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký,
Vymazats pokorou děkuji, s velkou pokorou.
A mám radost! :-)
I Vy, opatrujte se, pane Bukovecký. Hezký den.
Hel.