po nichž se spouští večerní slunce,
stojím tu bosa,
oplácaná blátem,
země mi drápy rozdírá krev.
Ztrácím se,
všechno mé světlo,
vdech za vdechem.
A ptáci, co si snad přáli vzlétnout?
drobná tělíčka beztížně klesají oknem vesmíru
na křídlech bílých jako sůl...
... jsem víc než závislost,
mentální bludiště,
ticho, ticho i peklo!
_
Imany - Slow Down
