Nemyslím si, že je dobré odcházet od započaté věci, díla, rovněž jako není dobré odcházet ze vztahů, jež jsou důstojné a zároveň emotivní. To bychom potom pořád někde začínali a nikdy nic nedokončili. Nepoznali hloubku uspokojení z provedeného díla nebo i jen cesty k němu. Nedotkla by se nás nikdy ani skutečná láska či přátelství...
Říká se, že vše již tu bylo, není jít kam dál. Přesto, myslím si, pokud tvoříme z vnitřní potřeby, potom má smysl vše, co děláme, alespoň pro nás samotné. Posouvá nás to dál v našich představách o životě, dává pocit uspokojení, nebo alespoň smíření. Je lépe cosi vytvářet než být nečinný. Dojít až k hranicím vlastních možností a třeba přinést i jiný, nový pohled, kdoví :-)
Nejsem věřící, snad mi bude odpuštěno, ale napadlo mě následující přirovnání, úvaha:
Není snad zmrtvýchvstání ukřižovaného Ježíše Krista podobné životu? Kdy bída a obtíže nás srážejí do prachu země, přesto, dokud vítězí touha po životě, přese všechna úskalí vstaneme a jdeme dál?
Ano, budu publikovat i nadále dopisy Vincenta van Gogha, jsou pro mne chvílemi k zamyšlení. Svoje vlastní pokusy o literární vyjádření jsem však přesunula jinam a prozatím si je ponechám jako malé tajemství. Těším se, třeba během putování virtuálním nebem potkám E.T. Měsíčňana! :-)
Čtenářům a návštěvníkům blogu přeji krásný a pohodový den.
