čtvrtek 9. února 2017
Sklíčená
kyvadlo Skřípá
v hlubokém snu
podél rozpadlých zdí
zkřehlá, sklíčená, mlčící
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí
pomerančové lampy stínohry stíny
šumění deště barvy rozpíjí
a svět je mokrý, mokrý, placatý
tak málo hloubavý
tak málo laskavý
iluze protékaj´ mezi prsty
A ty mi říkáš:
"Ušáčku, snad se nebojíš?"
čtvrtek 2. února 2017
Za časů nepamětných.
Za časů nepamětných
nebe nebylo nad zemí
nesvítily hvězdy
vzduch byl hladov tažných ptáků
prázdné lesy divé zvěře
nebyl člověk
ani vísky v celém kraji opuštěném
marně hledat cit či úsměv...
Pochmurné a tiché jako duch
hladové jak oči vlků
bědovaly
bezrozměrná země
nestvořené nebe
kol dokola nic...
tu z pusté prázdnoty kdos
Tajemný a skrytý vyšel
s tísní v srdci
chvěje se a hoře
živým slovem prvně mluvil:
Budiž světlo!
stvořil vesmír
a s ním slunce jas a barvy mlhovin
v červáncích zrána vody se leskly
vzduch byl sytý luznou vůní
myšlenky jak hejna ryb či ptáků
s přišlým jarem tančily
z hlíny povstal člověk...
Od těch dob nás poutá k zemi
v touze k nebi povznáší
možná chodí mezi námi
snad promlouvá v duši
Je-li
skryt se usmívá
nebo pláče slzy...
nebe nebylo nad zemí
nesvítily hvězdy
vzduch byl hladov tažných ptáků
prázdné lesy divé zvěře
nebyl člověk
ani vísky v celém kraji opuštěném
marně hledat cit či úsměv...
Pochmurné a tiché jako duch
hladové jak oči vlků
bědovaly
bezrozměrná země
nestvořené nebe
kol dokola nic...
tu z pusté prázdnoty kdos
Tajemný a skrytý vyšel
s tísní v srdci
chvěje se a hoře
živým slovem prvně mluvil:
Budiž světlo!
stvořil vesmír
a s ním slunce jas a barvy mlhovin
v červáncích zrána vody se leskly
vzduch byl sytý luznou vůní
myšlenky jak hejna ryb či ptáků
s přišlým jarem tančily
z hlíny povstal člověk...
Od těch dob nás poutá k zemi
v touze k nebi povznáší
možná chodí mezi námi
snad promlouvá v duši
Je-li
skryt se usmívá
nebo pláče slzy...
to Jsi chtěl?!
-
Expression - Helen Jane long
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)