Haag ve čtvrtek večer.
Milý Theo!
Přijmi ode mne dík za dopis a jeho obsah. Když jsem obdržel od Tebe dopis, byl jsem opět v Ettenu po úvaze s Mauvem, teď jsem se však, jak vidíš, vrátil do Haagu. O vánocích jsem měl s otcem prudký výstup a rozčilení dosáhlo takového stupně, že otec prohlásil, že by bylo lepší, kdybych teď opustil domov. Bylo to řečeno tak důrazně, že jsem skutečně ještě téhož dne odcestoval.
Stalo se to vlastně proto, že jsem nešel do kostela, poněvadž jsem řekl, že je-li návštěva kostela nucena a musím-li jít do kostela, jistě tam už nikdy ze zdvořilosti nevkročím, jako jsem to dělal skoro pravidelně po celou dobu svého pobytu v Ettenu. Ale ach, ve skutečnosti vězí za tím mnohem víc, mezi jiným celá ta historka, jež se udála letos v létě mezi K... a mnou. Byl jsem tak rozčilen, jako nikdy v životě, pokud se pamatuji, a bez obalu jsem řekl, že veškerý bohoslužebný systém považuji za hnusný; to proto, poněvadž jsem se po nešťastnou dobu svého života příliš pohřížil do těchto věcí, už s tím nechci nic mít a musím se toho vystříhat jako čehosi neblahého.
Byl-li jsem příliš rozčilen - pak budiž - ale i kdyby tomu tak bylo, pak je tomu stejně navždycky konec. Vrátil jsem se k Mauvovi a řekl jsem mu: "Poslyš, Mauve, v Ettenu to nepůjde, a musím bydlet někde jinde, nejraději zde." Tu řekl Mauve: "Tedy raději zde." I najal jsem si tu atelier, totiž pokoj s přístěnkem, který si člověk může zařídit k tomu účelu, dost levný, rovněž za městem na Schenkwegu, asi 10 minut od Mauva. Otec mi říkal, jestliže bych potřeboval peníze, že by mě v případě potřeby založil, ale to už teď nejde, musím zůstat dočista nezávislý na otci. Jak? Ještě nevím, ale Mauve mi chce půjčit, co nutně potřebuji, a doufám a důvěřuji v Tebe, a to se ví, že budu pracovat a vynasnažím se, seč jsem, abych něco vydělal.
Teď jsem na to odkázán, a už sedíme v člunu. V nevhodné chvíli, ale co v tom dělat? Nyní musím mít nějaký jednoduchý nábytek, a nadto se tím nezmenší veškerá má vydání za kreslicí a malířské potřeby. Také se musím pokusit oblékat se trochu lépe.
Je to odvážné, ale jde o to, přeskočit nebo podlézt, jednou však přece musí dojít k tomu, abych se zařídil, co si tedy přeji, stalo se jen dříve, než jsem očekával.
Musím překonat těžkou dobu, voda stoupá vysoko, snad až k ústům, snad ještě výš, a já zrovna teď nevím, jak z toho.
Ale budu bojovat a draze vykupovat svůj život a pokusím se o vítězství a dostat se nahoru.
1. ledna se stěhuji do atelieru. Co se týče nábytku, opatřím si nejjednodušší, prostý dřevěný stůl a několik židlí. Jako lůžkem bych se spokojil podlahou a vlněnou přikrývkou, Mauve však chce, abych si přece jen opatřil postel a chce mi na ni v případě potřeby půjčit. Chápeš, že teď zvlášť vězím v starostech a že mě čeká víc trampot. Přece mě však uklidňuje, že jsem se dostal tak daleko, že už nemohu zpět a že se mi cesta, ačkoli se jde po ní s námahou, přece dost zřetelně rýsuje.
Samo sebou se rozumí, že Tě, Theo, prosím, můžeš-li to udělat, pošli mi tu a tam, co můžeš, aniž by ses sám uskrovňoval, V tom případě pošli to raději na mou adresu, nežli abys to posílal na jinou. Neboť pokud je to možné, nesmíme Mauva zatahovat do svých finančních záležitostí. Od něho je už neocenitelně velmi milé, že mi po umělecké stránce pomáhá radou a činy. Ale trvá na tom, že si musím pořídit postel a nějaký nábytek a říká: "Na to ti půjčím, nemáš-li," - neboť musím podle něho co se týče obleku, přece též pěkně vystupovat a přespříliš se neuskrovňovat,. Brzy Ti napíši víc. Že se to tak seběhlo, nechci považovat za neštěstí, naopak, a přes časté rozčilování přece jen pociťuji určitý klid. Čím by byl život, kdybychom se ho neodvážili jaksepatří popadnout.
Naběhal jsem se všude, jak ve městě, tak v Scheveningen, abych našel atelier. Scheveningen je hrozně drahé. Tento atelier stojí jen 7 zl., modely to však zatěžují. Avšak má-li člověk vlastní krámek, pak se též už nestěhuje a má pevnější půdu pod nohama.
Světlo je téměř jižní, okno je však velké, vysoké a doufám, že to tu bude za nějaký čas docela pěkně vypadat.
Dovedeš si představit, že se cítím velmi povzbuzen. Jak to bude asi s mou prací během roku? Kéž bych jen uměl vyjádřit, co cítím! Nuže, Mauve to dokonale chápe a je ochoten mi dát tolik technických pokynů, kolik může. V mých kresbách nebo obrazech se musí projevit, čeho mám plnou hlavu a srdce.
Mauve sám horlivě pracuje na velkém obraze pinky, vlečené koňmi vzhůru proti dunám. Zjišťuji, že je nádherné být v Haagu, nalézám tu nekonečně mnoho krás, a musím se pokusit něco z toho vyjádřit.
S bohem, milý hochu, přijmi v duchu stisk ruky a napiš mi brzy.
Buď ubezpečen,
že jsem zcela Tvůj Vincent.
Mnoho pozdravů od M. a Jety.
Ještě mi zbývá trochu peněz, ale jak dlouho s nimi vystačím?
Do 1. ledna musím zůstat v hostinci. Dopisy posílej jen na adresu A. Mauve, Uilenboomen 198, téměř denně k němu docházím.
úterý 27. srpna 2013
neděle 18. srpna 2013
Vincent van Gogh, Dopisy (99, 100, 101)
Milý Theo!
Poněvadž Ti otec s matkou píší, připojuji pár řádek, avšak doufám, že ti brzy zevrubněji napíši, poněvadž potom tu bude Mauve, jenž v těchto dnech přijede do Prinsenhage a sem. Věz, Theo, že Mauve mi poslal skřínku s barvami, štětci, paletou, špachtlemi, olejem, terpentýnem, zkrátka se vším, čeho je třeba, takže je tedy rozhodnuto, že se pustím do malování; jsem rád, že jsem se k tomu dostal. V poslední době jsem hodně kreslil, obzvlášť figurální studie. Kdybys to teď viděl, s potěšením bys zjistil, jak si počínám.
Jsem ovšem zvědav, co mi Mauve dále poví.
V těchto dnech jsem též kreslil děti, což se mi velmi zamlouvalo.
Venku jsou teď nádherné barvy a tóny, a když už jsem v malbě trochu pokročil, snad se jednou dostanu k tomu, abych z toho něco vytvořil; musíme však u věci vytrvat, a když už jsem u figurálního kreslení, pokračuji v tom, až se dostanu dál. A až budu pracovat venku, pak budu dělat studie stromů, avšak na stromy se budu dívat, jako by to byly vlastně figury. Domnívám se, že člověk musí především přihlížet k jejich kontuře, proporci a jak se navzájem vážou. Toho si musím nejprve všímat, potom přichází modelace, barva a okolí, a právě o této otázce musím s Tebou někdy hovořit.
Ale Theo, mám takovou radost ze skřínky s barvami, a je lépe, že jsem ji teprve dostal do rukou po roce, kdy jsem výhradně kreslil, nežli kdybych s tím byl začal hned. V tom mi asi dáš za pravdu.
V předešlém dopise jsem Ti zapomněl říci, že považuji za velmi významné, že konečně jedeš do Londýna. S menší radostí bych Tě viděl stěhovat se tam nastálo, avšak teď je opravdu dobré, že jej jednou poznáš. Jsem přesvědčen, že na delší dobu by Ti tam nebylo dobře, aspoň mně je čím dál tím víc jasnější, že v Londýně jsem vlastně přece jen nebyl ve svém živlu.
Zde v Holandsku se cítím přece mnohem víc doma; ba věřím, že se opět ze mne stává pravý Holanďan; a nemyslíš, že je to vlastně nejrozumnější? Myslím, že se opět stanu dočista Holanďanem jak charakterem, tak způsobem kreslení a malby. Nicméně jsem přesvědčen, že mi prospěl delší pobyt v cizině a že jsem tam viděl mnoho věcí, jejich znalost není zbytečná. Jakmile přijedeš do Londýna, byl bych velmi rád, kdyby ode mne upřímně pozdravoval mé staré kamarády, Georga Reada a Richardsona.
Letos v létě jsem v Haagu potkal pana Obacha; George Read je, jak víš, velmi prostý člověk, ovšem potud, že zvlášť nevyniká ani obchodní obratností, ani znalostmi; avšak jako člověk a charakter, zná-li ho někdo trochu intimněji, není věrnějšího, srdečnějšího a jemnocitnějšího hocha nad něj. Je tak žertovný a tak vtipný a tak vystřízlivělý v domácím životě, že jako přítel je k nezaplacení. Kdybych směl volit, s kým bych se chtěl nejraději setkat z těch lidí, s nimiž jsem se v Anglii seznámil, pak by to byl, myslím, určitě George Read.
Chceš-li mi něco udělat kvůli, porozprávěj si s ním jednou a řekni mu, že doufám, že zase obnovíme svou dřívější známost a že mu někdy napíši. Hodlám to však teprve udělat, až s ním promluvíš a jen co budu opravdu malovat. Theo, s malováním teprve začíná moje kariéra!
Myslíš, že je správné, když na to tak pohlížím?
A teď srdečný pozdrav a v duchu stisk ruky a věř mi,
Zcela Tvůj Vincent.
Milý Theo!
Píši Ti, jak vidíš, z Haagu.
Jsem tu od minulé neděle. Jak víš, měli jsme v plánu, že Mauve přijede na několik dní do Ettenu; obával jsem se, že z toho nic nebude anebo že jeho návštěva bude příliš krátká, a usmyslil jsem si, že se o to jednou pokusím jinak a že to pokud možná trochu radikálně rozřeším. Řekl jsem Mauvovi: "Myslíš-li, že je prospěšné, abych Tě na jeden měsíc nebo tak nějak přišel obtěžovat, pak budu po uplynutí této doby venku z počátečních petites miseres malířství a potom se vrátím do het Heike."
Mauve mi okamžitě sestavil zátiší z pár starých dřeváků a jiných předmětů, a tak jsem se mohl pustit do práce; také večer chodím k němu kreslit. Bydlím docela blízko Mauva, v malém hostinci, kde platím měsíčně 30zl. za pokoj a snídani. Jestliže tedy mohu spoléhat na 100 fr. od Tebe, pak se to dá dělat.
A Mauve mi dává naději, že teď udělám poměrně brzy něco na prodej. Enfin, Mauve říká: "Vždycky jsem si myslel, že jsi zbabělec, ale teď vidím, že tomu tak není." A mohu Tě ujistit, že právě tato Mauvova slova mě víc potěšila, než celá fůra jesuitského poklonkováni.
Mauve Ti asi zakrátko sám napíše.
Jedenkrát jsem byl též u pana Tersteega, a z malířů jsem se setkal s veselým Weissenbruchem a Juliem Bakhuizenem a de Bockem. Nuže, pěkný pozdrav i od Mauva a Jety, a důvěřuj mi,
Zcela Tvůj Vincent.
P.S. Jakmile Mauve dovolí, pošlu Ti opět kresby; Mauve však říká, že si musím všechny studie schovávat, obzvlášť figurální. Ale v poměrně krátké době, říká Mauve, naučím se dělat malé akvarely.
Milý Theo!
Snad jsi už ode mne očekával pár řádků, aby ses dozvěděl, co jsem během těchto dnů udělal. Já jsem ovšem také čekal na dopis od Tebe.
Už jsem udělal pět studií a dva akvarely a ovšem ještě nějaké skizzy.
Nedovedu Ti říci, jak byli ke mně Mauve a Jet v těchto dnech hodní a srdeční. A Mauve mi ukázal a říkal věci, které ovšem nemohu tak najednou udělat, jichž však ponenáhlu dojista prakticky využiji. Nejprve se však musím důkladně vypracovat, a až budu opět v Ettenu, bude třeba několika změn; mezi jiným se musím snažit pronajmout si někde velký pokoj, kde bych měl řádný odstup; jinak není vlastně možné figurální kreslení, leda že by to bylo studium jednotlivých částí. Enfin, chci tuto otázku uvážit s Mauvem a ještě Ti o tom napíši.
Mám namalované studie a zátiší, akvarely podle modelu - ženy ze Scheveningen.
Mauve Ti snad sám v těchto dnech napíše pár řádek.
Avšak teď už jsem skoro celý měsíc pryč, Theo, a pochopíš, že za těch okolností jsem měl hodně vydání. Mauve mi sice dal leccos z barev atd., přece však jsem musel to i ono přikoupit, několik dní jsem také platil model; potřeboval jsem boty a enfin, i jinak jsem nehleděl na nějaký ten dubbeltje, takže jsem snadno poněkud překročil hranici 100 fr., a tak mě celá cesta se vším všudy stojí 90 zl. A teď si myslím, že otec není moc při penězích, a nevím, jak to mám udělat. Co se mne týče, rád bych tu ještě nějaký čas zůstal, ano, chtěl bych si tu na několik měsíců najmout pokoj, na př. v Scheveningen, nebo snad na delší dobu než na pár měsíců.
Za těchto okolností je snad lépe, abych se vrátil do Ettenu. V Scheveningen se mi nesmírně líbí, rovněž typy a postavy, ale modely jsou drahé; 1,50 zl. nebo 2 zl. za den, mnohé i víc. Člověk se tu však setkává s umělci atd. Když jsem tento týden napsal otci o peníze, tu se zhrozil, že jsem spotřeboval 90 zl. Ty však porozumíš, že to není bez důvodu; vždyť je všechno drahé... Chci Ti tedy jen říci, Theo, že tu začínám poněkud vězet v tísni a píši Ti, abych Ti to pověděl.
Nemám už peníze, abych tu zůstal, nemám peněz, abych jel domů. V každém případě počkám ještě několik dní a udělám, co chceš. Domníváš-li se, že by bylo lépe, kdybych tu ještě nějaký čas pobyl, tu bych se tu velmi rád nějaký čas zdržel a nevracel se, dokud neudělám ještě další pokroky. Chceš-li, abych se okamžitě vrátil, je mi to tedy také vhod, pokud jen najdu někde slušný pokoj, poněkud větší než malý atelier doma, pak bych se mohl nějakou dobu opět sám probíjet a později se zas vrátit do Haagu. Pokud jde o tajemství palety a akvarelu, dozajista mi, díky Mauvovi, zasvitlo světlo, a tak ještě dostaneme zpět těch 70 zl., které mě teď stála cesta. Mauve říká, že pro mne vychází slunce, ale že ještě vězím v mlze. Enfin, proti tomu nic nenamítám. Ještě obšírněji Ti vylíčím, jak se Mauve ke mně přátelsky a hezky zachoval. Teď se tu tedy zdržím ještě několik dnů, abych se dočkal Tvé odpovědi. Nepřijde-li tak do tří neb čtyř dnů, poprosím o peníze otce, abych se ihned vrátil.
Měl bych Ti ještě leccos vyprávět oč se, možná, budeš zajímat, to jest o způsobu práce podle modelu v Ettenu, už jsem Ti však řekl, že o tom napíši později, zanedlouho.
V příloze Ti posílám malé skizzy podle dvou akvarelů. Mám veškerou naději, že v krátké době udělám něco prodejného, ano věřím, že se v nejnutnějším případě dají tyto dva akvarely prodat. Zvlášť jeden, do něhož Mauve cosi vnesl, ale raději si je sám ještě podržím, abych si lépe zapamatoval různé způsoby provedení.
Akvarel je znamenitý prostředek k vyjádření prostoru a vzduchu, takže postava tkví v atmosféře a skutečně ožívá. Nuže chceš, abych udělal pro Tebe ještě několik akvarelů? Nic víc bych si nepřál, avšak pobytu zde, modely, barvy a papír atd., všechno stojí peníze a já nemám ani vindry.
Proto mi napiš obratem, obratem pošty pár řádek, a přeješ-li si, abych zůstal, pak mi, pokud můžeš, pošli trochu peněz. Dojista věřím, že později udělám pokroky tou měrou, jak jsem teď slyšel několik praktických pokynů o zacházení s barvami a štětcem.
Zajisté si dovedeš představit, že mi velmi záleží na tom, aby Mauve nemusel litovat své dobrotivosti. Pokusíme se probojovat a trochu napnout síly.
Nuže, sbohem spoléhám na to, že rozhodně obratem pošty napíšeš pár řádek (adresa: A.Mauve. Uilenboomen 198). Buď ujištěn, se stiskem ruky
Zcela Tvůj Vincent.
Toto jsou náměty dvou namalovaných studií! Na jedné je terakotová dětská hlavička s kožišinovou čepicí, na druhé je bílý květák s hromádkou brambor.
obrazová příloha, kterou jsem k období konce roku 1881 našla...
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2525.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2345.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/1902.jpg
http://vangoghletters.org/v g/illustrations/2418.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2349.jpg
Poněvadž Ti otec s matkou píší, připojuji pár řádek, avšak doufám, že ti brzy zevrubněji napíši, poněvadž potom tu bude Mauve, jenž v těchto dnech přijede do Prinsenhage a sem. Věz, Theo, že Mauve mi poslal skřínku s barvami, štětci, paletou, špachtlemi, olejem, terpentýnem, zkrátka se vším, čeho je třeba, takže je tedy rozhodnuto, že se pustím do malování; jsem rád, že jsem se k tomu dostal. V poslední době jsem hodně kreslil, obzvlášť figurální studie. Kdybys to teď viděl, s potěšením bys zjistil, jak si počínám.
Jsem ovšem zvědav, co mi Mauve dále poví.
V těchto dnech jsem též kreslil děti, což se mi velmi zamlouvalo.
Venku jsou teď nádherné barvy a tóny, a když už jsem v malbě trochu pokročil, snad se jednou dostanu k tomu, abych z toho něco vytvořil; musíme však u věci vytrvat, a když už jsem u figurálního kreslení, pokračuji v tom, až se dostanu dál. A až budu pracovat venku, pak budu dělat studie stromů, avšak na stromy se budu dívat, jako by to byly vlastně figury. Domnívám se, že člověk musí především přihlížet k jejich kontuře, proporci a jak se navzájem vážou. Toho si musím nejprve všímat, potom přichází modelace, barva a okolí, a právě o této otázce musím s Tebou někdy hovořit.
Ale Theo, mám takovou radost ze skřínky s barvami, a je lépe, že jsem ji teprve dostal do rukou po roce, kdy jsem výhradně kreslil, nežli kdybych s tím byl začal hned. V tom mi asi dáš za pravdu.
V předešlém dopise jsem Ti zapomněl říci, že považuji za velmi významné, že konečně jedeš do Londýna. S menší radostí bych Tě viděl stěhovat se tam nastálo, avšak teď je opravdu dobré, že jej jednou poznáš. Jsem přesvědčen, že na delší dobu by Ti tam nebylo dobře, aspoň mně je čím dál tím víc jasnější, že v Londýně jsem vlastně přece jen nebyl ve svém živlu.
Zde v Holandsku se cítím přece mnohem víc doma; ba věřím, že se opět ze mne stává pravý Holanďan; a nemyslíš, že je to vlastně nejrozumnější? Myslím, že se opět stanu dočista Holanďanem jak charakterem, tak způsobem kreslení a malby. Nicméně jsem přesvědčen, že mi prospěl delší pobyt v cizině a že jsem tam viděl mnoho věcí, jejich znalost není zbytečná. Jakmile přijedeš do Londýna, byl bych velmi rád, kdyby ode mne upřímně pozdravoval mé staré kamarády, Georga Reada a Richardsona.
Letos v létě jsem v Haagu potkal pana Obacha; George Read je, jak víš, velmi prostý člověk, ovšem potud, že zvlášť nevyniká ani obchodní obratností, ani znalostmi; avšak jako člověk a charakter, zná-li ho někdo trochu intimněji, není věrnějšího, srdečnějšího a jemnocitnějšího hocha nad něj. Je tak žertovný a tak vtipný a tak vystřízlivělý v domácím životě, že jako přítel je k nezaplacení. Kdybych směl volit, s kým bych se chtěl nejraději setkat z těch lidí, s nimiž jsem se v Anglii seznámil, pak by to byl, myslím, určitě George Read.
Chceš-li mi něco udělat kvůli, porozprávěj si s ním jednou a řekni mu, že doufám, že zase obnovíme svou dřívější známost a že mu někdy napíši. Hodlám to však teprve udělat, až s ním promluvíš a jen co budu opravdu malovat. Theo, s malováním teprve začíná moje kariéra!
Myslíš, že je správné, když na to tak pohlížím?
A teď srdečný pozdrav a v duchu stisk ruky a věř mi,
Zcela Tvůj Vincent.
Milý Theo!
Píši Ti, jak vidíš, z Haagu.
Jsem tu od minulé neděle. Jak víš, měli jsme v plánu, že Mauve přijede na několik dní do Ettenu; obával jsem se, že z toho nic nebude anebo že jeho návštěva bude příliš krátká, a usmyslil jsem si, že se o to jednou pokusím jinak a že to pokud možná trochu radikálně rozřeším. Řekl jsem Mauvovi: "Myslíš-li, že je prospěšné, abych Tě na jeden měsíc nebo tak nějak přišel obtěžovat, pak budu po uplynutí této doby venku z počátečních petites miseres malířství a potom se vrátím do het Heike."
Mauve mi okamžitě sestavil zátiší z pár starých dřeváků a jiných předmětů, a tak jsem se mohl pustit do práce; také večer chodím k němu kreslit. Bydlím docela blízko Mauva, v malém hostinci, kde platím měsíčně 30zl. za pokoj a snídani. Jestliže tedy mohu spoléhat na 100 fr. od Tebe, pak se to dá dělat.
A Mauve mi dává naději, že teď udělám poměrně brzy něco na prodej. Enfin, Mauve říká: "Vždycky jsem si myslel, že jsi zbabělec, ale teď vidím, že tomu tak není." A mohu Tě ujistit, že právě tato Mauvova slova mě víc potěšila, než celá fůra jesuitského poklonkováni.
Mauve Ti asi zakrátko sám napíše.
Jedenkrát jsem byl též u pana Tersteega, a z malířů jsem se setkal s veselým Weissenbruchem a Juliem Bakhuizenem a de Bockem. Nuže, pěkný pozdrav i od Mauva a Jety, a důvěřuj mi,
Zcela Tvůj Vincent.
P.S. Jakmile Mauve dovolí, pošlu Ti opět kresby; Mauve však říká, že si musím všechny studie schovávat, obzvlášť figurální. Ale v poměrně krátké době, říká Mauve, naučím se dělat malé akvarely.
Milý Theo!
Snad jsi už ode mne očekával pár řádků, aby ses dozvěděl, co jsem během těchto dnů udělal. Já jsem ovšem také čekal na dopis od Tebe.
Už jsem udělal pět studií a dva akvarely a ovšem ještě nějaké skizzy.
Nedovedu Ti říci, jak byli ke mně Mauve a Jet v těchto dnech hodní a srdeční. A Mauve mi ukázal a říkal věci, které ovšem nemohu tak najednou udělat, jichž však ponenáhlu dojista prakticky využiji. Nejprve se však musím důkladně vypracovat, a až budu opět v Ettenu, bude třeba několika změn; mezi jiným se musím snažit pronajmout si někde velký pokoj, kde bych měl řádný odstup; jinak není vlastně možné figurální kreslení, leda že by to bylo studium jednotlivých částí. Enfin, chci tuto otázku uvážit s Mauvem a ještě Ti o tom napíši.
Mám namalované studie a zátiší, akvarely podle modelu - ženy ze Scheveningen.
Mauve Ti snad sám v těchto dnech napíše pár řádek.
Avšak teď už jsem skoro celý měsíc pryč, Theo, a pochopíš, že za těch okolností jsem měl hodně vydání. Mauve mi sice dal leccos z barev atd., přece však jsem musel to i ono přikoupit, několik dní jsem také platil model; potřeboval jsem boty a enfin, i jinak jsem nehleděl na nějaký ten dubbeltje, takže jsem snadno poněkud překročil hranici 100 fr., a tak mě celá cesta se vším všudy stojí 90 zl. A teď si myslím, že otec není moc při penězích, a nevím, jak to mám udělat. Co se mne týče, rád bych tu ještě nějaký čas zůstal, ano, chtěl bych si tu na několik měsíců najmout pokoj, na př. v Scheveningen, nebo snad na delší dobu než na pár měsíců.
Za těchto okolností je snad lépe, abych se vrátil do Ettenu. V Scheveningen se mi nesmírně líbí, rovněž typy a postavy, ale modely jsou drahé; 1,50 zl. nebo 2 zl. za den, mnohé i víc. Člověk se tu však setkává s umělci atd. Když jsem tento týden napsal otci o peníze, tu se zhrozil, že jsem spotřeboval 90 zl. Ty však porozumíš, že to není bez důvodu; vždyť je všechno drahé... Chci Ti tedy jen říci, Theo, že tu začínám poněkud vězet v tísni a píši Ti, abych Ti to pověděl.
Nemám už peníze, abych tu zůstal, nemám peněz, abych jel domů. V každém případě počkám ještě několik dní a udělám, co chceš. Domníváš-li se, že by bylo lépe, kdybych tu ještě nějaký čas pobyl, tu bych se tu velmi rád nějaký čas zdržel a nevracel se, dokud neudělám ještě další pokroky. Chceš-li, abych se okamžitě vrátil, je mi to tedy také vhod, pokud jen najdu někde slušný pokoj, poněkud větší než malý atelier doma, pak bych se mohl nějakou dobu opět sám probíjet a později se zas vrátit do Haagu. Pokud jde o tajemství palety a akvarelu, dozajista mi, díky Mauvovi, zasvitlo světlo, a tak ještě dostaneme zpět těch 70 zl., které mě teď stála cesta. Mauve říká, že pro mne vychází slunce, ale že ještě vězím v mlze. Enfin, proti tomu nic nenamítám. Ještě obšírněji Ti vylíčím, jak se Mauve ke mně přátelsky a hezky zachoval. Teď se tu tedy zdržím ještě několik dnů, abych se dočkal Tvé odpovědi. Nepřijde-li tak do tří neb čtyř dnů, poprosím o peníze otce, abych se ihned vrátil.
Měl bych Ti ještě leccos vyprávět oč se, možná, budeš zajímat, to jest o způsobu práce podle modelu v Ettenu, už jsem Ti však řekl, že o tom napíši později, zanedlouho.
V příloze Ti posílám malé skizzy podle dvou akvarelů. Mám veškerou naději, že v krátké době udělám něco prodejného, ano věřím, že se v nejnutnějším případě dají tyto dva akvarely prodat. Zvlášť jeden, do něhož Mauve cosi vnesl, ale raději si je sám ještě podržím, abych si lépe zapamatoval různé způsoby provedení.
Akvarel je znamenitý prostředek k vyjádření prostoru a vzduchu, takže postava tkví v atmosféře a skutečně ožívá. Nuže chceš, abych udělal pro Tebe ještě několik akvarelů? Nic víc bych si nepřál, avšak pobytu zde, modely, barvy a papír atd., všechno stojí peníze a já nemám ani vindry.
Proto mi napiš obratem, obratem pošty pár řádek, a přeješ-li si, abych zůstal, pak mi, pokud můžeš, pošli trochu peněz. Dojista věřím, že později udělám pokroky tou měrou, jak jsem teď slyšel několik praktických pokynů o zacházení s barvami a štětcem.
Zajisté si dovedeš představit, že mi velmi záleží na tom, aby Mauve nemusel litovat své dobrotivosti. Pokusíme se probojovat a trochu napnout síly.
Nuže, sbohem spoléhám na to, že rozhodně obratem pošty napíšeš pár řádek (adresa: A.Mauve. Uilenboomen 198). Buď ujištěn, se stiskem ruky
Zcela Tvůj Vincent.
Toto jsou náměty dvou namalovaných studií! Na jedné je terakotová dětská hlavička s kožišinovou čepicí, na druhé je bílý květák s hromádkou brambor.
obrazová příloha, kterou jsem k období konce roku 1881 našla...
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2525.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2345.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/1902.jpg
http://vangoghletters.org/v g/illustrations/2418.jpg
http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2349.jpg
sobota 17. srpna 2013
Naděje
..byl jeden muž
měl nádherné pracovité ruce
silnou vůli
myšlenky nespoutané...
spoléhal jen na sebe
rukama postavil dům
vůlí vyrovnán se životem
věděl o čem se mluví
neexistuje...
zapálil oheň
a seděl u něho sám
cesty stezky
nebyly pusté prázdné
však nešel nikdo
komu by muž důvěřoval...
neměl komu dát city snění
něžně hřejivé plameny v srdci...
a byla také žena - dívka
za hradbami spoutaných přání
s nevírou v sebe
pod tlakem marnosti
bez znalosti skrytého smyslu věcí...
až jednou...
zaslechla ve snu naléhavé volání
dusot nohou
tlukot srdce
vzdálené vlčí vytí...
to muž obcházel
ohniště vychládající...
dívka po nekonečném váhání
plachá rozpačitá
uvěřila naléhání
vzala všechnu něhu
důvěru úsměvy naději
a sestoupila k muži do zahrady
když její nožky ještě zastihly noční rosu
a z nebe plného hvězd a mlhovin
snesla se třpytivá vločka...
.. v tu chvíli muž a žena se na sebe usmáli
zdálo se že našli
jeden druhého
a mnohem víc
než moudrost světa
bohatství jeho...
.. po noci přišlo svítání..
ti dva
muž a žena
ruku v ruce
s úsměvem na rtech
vyšli vstříc
neobyčejným obyčejnostem
všedního života...
je krásné žít
když dva se mají rádi...
:-)
měl nádherné pracovité ruce
silnou vůli
myšlenky nespoutané...
spoléhal jen na sebe
rukama postavil dům
vůlí vyrovnán se životem
věděl o čem se mluví
neexistuje...
zapálil oheň
a seděl u něho sám
cesty stezky
nebyly pusté prázdné
však nešel nikdo
komu by muž důvěřoval...
neměl komu dát city snění
něžně hřejivé plameny v srdci...
a byla také žena - dívka
za hradbami spoutaných přání
s nevírou v sebe
pod tlakem marnosti
bez znalosti skrytého smyslu věcí...
až jednou...
zaslechla ve snu naléhavé volání
dusot nohou
tlukot srdce
vzdálené vlčí vytí...
to muž obcházel
ohniště vychládající...
dívka po nekonečném váhání
plachá rozpačitá
uvěřila naléhání
vzala všechnu něhu
důvěru úsměvy naději
a sestoupila k muži do zahrady
když její nožky ještě zastihly noční rosu
a z nebe plného hvězd a mlhovin
snesla se třpytivá vločka...
.. v tu chvíli muž a žena se na sebe usmáli
zdálo se že našli
jeden druhého
a mnohem víc
než moudrost světa
bohatství jeho...
.. po noci přišlo svítání..
ti dva
muž a žena
ruku v ruce
s úsměvem na rtech
vyšli vstříc
neobyčejným obyčejnostem
všedního života...
je krásné žít
když dva se mají rádi...
:-)
:-)
sobota 10. srpna 2013
Čimčarara čim
Je nekonečno podob,
jak být člověkem.
Ale jen jeden způsob
paradigma štěstí,
nikdy nelhat sám sobě,
zůstat otevřený.
Mají myšlenky křídla?
Bezpochyby ano,
k pochopení prostoru.
Ale vize jednoho
nepropůjčí křídla jinému.
Vždy se budou lišit.
Jako není jedna Pravda,
i myšlenky se různí.
Jsme každý sám
v poznávání i chápání
světa a Života.
Hledáme-li však cestu
k lidem,
srdcím,
pak s láskou a trpělivostí,
ne nedůtklivostí,
ta je bránou do Země hořkosti.
Mají myšlenky křídla?
Bezpochyby ano,
z otevřeného okna slyším
cvrlikat vrabčáky
čimčarara čim...
jak být člověkem.
Ale jen jeden způsob
paradigma štěstí,
nikdy nelhat sám sobě,
zůstat otevřený.
Mají myšlenky křídla?
Bezpochyby ano,
k pochopení prostoru.
Ale vize jednoho
nepropůjčí křídla jinému.
Vždy se budou lišit.
Jako není jedna Pravda,
i myšlenky se různí.
Jsme každý sám
v poznávání i chápání
světa a Života.
Hledáme-li však cestu
k lidem,
srdcím,
pak s láskou a trpělivostí,
ne nedůtklivostí,
ta je bránou do Země hořkosti.
Mají myšlenky křídla?
Bezpochyby ano,
z otevřeného okna slyším
cvrlikat vrabčáky
čimčarara čim...
sobota 3. srpna 2013
Polední chvilka poezie
Kvantové body
barvy ticha
bílá modř zelená
hřejivé tóny
chvění a mihotání
všemi směry
prostorem
který není
jen v lidské mysli
která není...
neviditelné body
spoje a mihotání
probleskla myšlenka
ničím není
snad rouškou mlhy
bez naděje požehnání
v beznaději života
prchavý okamžik...
v truchlivosti světa
nehledej lásku
snad barvy ticha
bílá modř zelená
vroucí tóny
chvění a mihotání
prostorem uvnitř
lidské mysli
probleskla myšlenka
nesoucí spásu:
Je čas k obědu!
:-) ne
nedej se zmást:
Miluj a věř!
..dobrou chuť :-)
barvy ticha
bílá modř zelená
hřejivé tóny
chvění a mihotání
všemi směry
prostorem
který není
jen v lidské mysli
která není...
neviditelné body
spoje a mihotání
probleskla myšlenka
ničím není
snad rouškou mlhy
bez naděje požehnání
v beznaději života
prchavý okamžik...
v truchlivosti světa
nehledej lásku
snad barvy ticha
bílá modř zelená
vroucí tóny
chvění a mihotání
prostorem uvnitř
lidské mysli
probleskla myšlenka
nesoucí spásu:
Je čas k obědu!
:-) ne
nedej se zmást:
Miluj a věř!
..dobrou chuť :-)
pátek 2. srpna 2013
Osamělá
Není na světě tolik lásky
kolik bychom si přáli mít
však je jí mnohem víc
než dokážeme přijmout i dát...
Jako slunce vychází s úsvitem
za houfování červánků nad obzorem
tak i láska rodí se z dobrých činů a slov
s úsměvem
ač možná pláčeme
a život považujeme
za prázdný a marný...
..ale to jen naše duše bloudí...
Ach, toužím moc a moc
vymanit se z hlubokého ticha
zaslechnout jitřní píseň Lásky
když prozpěvuje si lehce a něžně:
"la lala la la..."
sejmout ze sebe bol
osamělosti...
kolik bychom si přáli mít
však je jí mnohem víc
než dokážeme přijmout i dát...
Jako slunce vychází s úsvitem
za houfování červánků nad obzorem
tak i láska rodí se z dobrých činů a slov
s úsměvem
ač možná pláčeme
a život považujeme
za prázdný a marný...
..ale to jen naše duše bloudí...
Ach, toužím moc a moc
vymanit se z hlubokého ticha
zaslechnout jitřní píseň Lásky
když prozpěvuje si lehce a něžně:
"la lala la la..."
sejmout ze sebe bol
osamělosti...
https://www.youtube.com/watch?v=vVc4a7Ps5MQ
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)