Vincent van Gogh, Dopisy (102)

Haag ve čtvrtek večer.

Milý Theo!
   Přijmi ode mne dík za dopis a jeho obsah. Když jsem obdržel od Tebe dopis, byl jsem opět v Ettenu po úvaze s Mauvem, teď jsem se však, jak vidíš, vrátil do Haagu. O vánocích jsem měl s otcem prudký výstup a rozčilení dosáhlo takového stupně, že otec prohlásil, že by bylo lepší, kdybych teď opustil domov. Bylo to řečeno tak důrazně, že jsem skutečně ještě téhož dne odcestoval.
   Stalo se to vlastně proto, že jsem nešel do kostela, poněvadž jsem řekl, že je-li návštěva kostela nucena a musím-li jít do kostela, jistě tam už nikdy ze zdvořilosti nevkročím, jako jsem to dělal skoro pravidelně po celou dobu svého pobytu v Ettenu. Ale ach, ve skutečnosti vězí za tím mnohem víc, mezi jiným celá ta historka, jež se udála letos v létě mezi K... a mnou. Byl jsem tak rozčilen, jako nikdy v životě, pokud se pamatuji, a bez obalu jsem řekl, že veškerý bohoslužebný systém považuji za hnusný; to proto, poněvadž jsem se po nešťastnou dobu svého života příliš pohřížil do těchto věcí, už s tím nechci nic mít a musím se toho vystříhat jako čehosi neblahého.
   Byl-li jsem příliš rozčilen - pak budiž - ale i kdyby tomu tak bylo, pak je tomu stejně navždycky konec. Vrátil jsem se k Mauvovi a řekl jsem mu: "Poslyš, Mauve, v Ettenu to nepůjde, a musím bydlet někde jinde, nejraději zde." Tu řekl Mauve: "Tedy raději zde." I najal jsem si tu atelier, totiž pokoj s přístěnkem, který si člověk může zařídit k tomu účelu, dost levný, rovněž za městem na Schenkwegu, asi 10 minut od Mauva. Otec mi říkal, jestliže bych potřeboval peníze, že by mě v případě potřeby založil, ale to už teď nejde, musím zůstat dočista nezávislý na otci. Jak? Ještě nevím, ale Mauve mi chce půjčit, co nutně potřebuji, a doufám a důvěřuji v Tebe, a to se ví, že budu pracovat a vynasnažím se, seč jsem, abych něco vydělal.
   Teď jsem na to odkázán, a už sedíme v člunu. V nevhodné chvíli, ale co v tom dělat? Nyní musím mít nějaký jednoduchý nábytek, a nadto se tím nezmenší veškerá má vydání za kreslicí a malířské potřeby. Také se musím pokusit oblékat se trochu lépe.
   Je to odvážné, ale jde o to, přeskočit nebo podlézt, jednou však přece musí dojít k tomu, abych se zařídil, co si tedy přeji, stalo se jen dříve, než jsem očekával.
   Musím překonat těžkou dobu, voda stoupá vysoko, snad až k ústům, snad ještě výš, a já zrovna teď nevím, jak z toho.
Ale budu bojovat  a draze vykupovat svůj život a pokusím se o vítězství a dostat se nahoru.
   1. ledna se stěhuji do atelieru. Co se týče nábytku, opatřím si nejjednodušší, prostý dřevěný stůl a několik židlí. Jako lůžkem bych se spokojil podlahou a vlněnou přikrývkou, Mauve však chce, abych si přece jen opatřil postel a chce mi na ni v případě potřeby půjčit. Chápeš, že teď zvlášť vězím v starostech a že mě čeká víc trampot. Přece mě však uklidňuje, že jsem se dostal tak daleko, že už nemohu zpět a že se mi cesta, ačkoli se jde po ní s námahou, přece dost zřetelně rýsuje.
   Samo sebou se rozumí, že Tě, Theo, prosím, můžeš-li to udělat, pošli mi tu a tam, co můžeš, aniž by ses sám uskrovňoval, V tom případě pošli to raději na mou adresu, nežli abys to posílal na jinou. Neboť pokud je to možné, nesmíme Mauva zatahovat do svých finančních záležitostí. Od něho je už neocenitelně velmi milé, že mi po umělecké stránce pomáhá radou a činy. Ale trvá na tom, že si musím pořídit postel a nějaký nábytek a říká: "Na to ti půjčím, nemáš-li," - neboť musím podle něho co se týče obleku, přece též pěkně vystupovat a přespříliš se neuskrovňovat,. Brzy Ti napíši víc. Že se to tak seběhlo, nechci považovat za neštěstí, naopak, a přes časté rozčilování přece jen pociťuji určitý klid. Čím by byl život, kdybychom se ho neodvážili jaksepatří popadnout.
   Naběhal jsem se všude, jak ve městě, tak v Scheveningen, abych našel atelier. Scheveningen je hrozně drahé. Tento atelier stojí jen 7 zl., modely to však zatěžují. Avšak má-li člověk vlastní krámek, pak se též už nestěhuje a má pevnější půdu pod nohama.
   Světlo je téměř jižní, okno je však velké, vysoké a doufám, že to tu bude za nějaký čas docela pěkně vypadat.
   Dovedeš si představit, že se cítím velmi povzbuzen. Jak to bude asi s mou prací během roku? Kéž bych jen uměl vyjádřit, co cítím! Nuže, Mauve to dokonale chápe a je ochoten mi dát tolik technických pokynů, kolik může. V mých kresbách nebo obrazech se musí projevit, čeho mám plnou hlavu a srdce.
   Mauve sám horlivě pracuje na velkém obraze pinky, vlečené koňmi vzhůru proti dunám. Zjišťuji, že je nádherné být v Haagu, nalézám tu nekonečně mnoho krás, a musím se pokusit něco z toho vyjádřit.
   S bohem, milý hochu, přijmi v duchu stisk ruky a napiš mi brzy.
   Buď ubezpečen,            
                                        že jsem zcela Tvůj Vincent.

Mnoho pozdravů od M. a Jety.
   Ještě mi zbývá trochu peněz, ale jak dlouho s nimi vystačím?
   Do 1. ledna musím zůstat v hostinci. Dopisy posílej jen na adresu A. Mauve, Uilenboomen 198, téměř denně k němu docházím.