Mží tenký déšť jak slitovný pláč,
vpíjí slzy černozem, kořeny pastvin, bučiny háj.
Tu zvlhlé nebe slunce prozáří,
z oblouku vystaví barevnou duhu,
stoupám po ní vzhůru
za oběžnou dráhu. Tam
ochutnám kopec Polárky,
Mléčnou mlhovinu,
proměním trny v pulzující hvězdu.
A budu-li mít štěstí, zahlédnu
malého Medvěda s mámou medvědicí.
Toužím s sebou být chvíli_
pak vrátím se domů.
Zdroj: http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/517-maly-medved
V závětří, jako ptáci,
sny vetkaly do prostoru tajemnou kružbu drah,
zrušily těsné míry,
nejasné uniká.
Spěchej, tiše mlč, je třeba vidět, hmatat,
hledat něco za...
Přežít je možné pouze s ideály.
... v životě ponoř se,
kde je nejprudší,
nejhlubší...
Ce que dedans est vraiment,
otevři svou bytost dokořán!
Chvíli se zdálo,
že za sluncem je ještě jedno slunce,
okolo ruch, jen ve mně ticho,
a není to o tom, že tu jsme,
a potom nebudeme...
lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,
soucit, přátelství, štěstí... ale i pochyb zavanutí,
všudypřítomné nic
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
čím drobné života jsou sny?
Umíš složit v několika větách obraz světa
zdá se bez hranic
nechci se vymanit
rameny odstrkuješ skály
v závětří všednost uniká
jsi nepřehlédnutelný
vábíš
vábíš
jak za oknem nekonečný vesmír
do něhož je život vtěsnán
osud obracíš v dlaních
a já v Tvé mnohosti,
opájím se v proměnách závratné blízkosti!
Jsme cestáři ve vyšlapaných samotách
kam misionáři nezbloudí
kde možná
žijí kmeny
co se modlí k růžovému rackovi...
_
Racek růžový (Rhodostethia rosea) skutečně existuje. Je to malý arktický druh racka, jediný druh monotypického rodu Rhodostethia. Hnízdí na severní Sibiři a přilehlých ostrovech. Malá a zřejmě nestálá populace také v Severní Americe a Grónsku.
