Měl to být příběh,
žhavé slunce vycházející v dešti,
v údolí hájů navlhlých vůní
v údolí hájů navlhlých vůní
od lidských polibků zatajený dech,
naslouchání liškám na měsíci__
Některé cesty zůstávaj´ nedochozené,
ztracené pro hluboké nadechnutí,
jakési ruiny civilizace...
Ticho sestoupilo
a vyplnilo prostor,Některé cesty zůstávaj´ nedochozené,
ztracené pro hluboké nadechnutí,
jakési ruiny civilizace...
Ticho sestoupilo
krajina neslyšně odtékala pryč
až vytratila se do nehybnosti,
pár lístků opadlo
jako roztřepené stíny,
zůstala malomocná noc,lhostejná komukoliv
tam
tam pod hvězdami