Strunoví

Čas propůjčený k žití.

Kráčím a vlastně nevím kam

beztvará mlha pomalé bubnování

provazový most tenký jako vlas

    nebo z pianina strunoví

pod ním město bez tváří

údolí již navždy slepých iluzí

v temnotách.

I měsíc má dnes krátery

od těžkých kapek z řas.

Ani slunka svit a zář

nejsou nekonečné.

Proč pátrám po nedosažitelném?

Pro nejkrásnější něhu z něh.

  Toužím v propůjčeném čase milovat.

 Snad miluji.