"Tím, že se narodíme, je nastolena otázka, kterou si musíme každý zodpovědět. Nejdůležitějším úkolem v lidském životě tedy je na tuto otázku najít odpověď. Člověk nehledá jen odpověď vyjádřenou slovy, nýbrž má odpovědět celou svou bytostí, svým způsobem života." : Erich Fromm
-
Poháněn vůlí,
až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci.
Spěchal... tam,
kde směry se rozcházejí
do beznávrati.
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii,
voněl mužem.
A byla žena
plachá jak liška :
"Jsem ryba, která zápasí s vodou.
Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
Když odejdeš, odejde vše, pro co žiji."
Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala
kdesi pod okrajem lesa v potoce mezi kapradím,
hned silněji, hned tišeji...
V tu chvíli na všechno zapomněli
a život jim najednou připadal krásný a laskavý...
-
Znovu jsem se podíval do té Vaší křišťálové koule a evokovala vzpomínku na školní přestávku, šel jsem s kamarádem probrat u něj doma knihu Ericha Fromma Umění milovat. Našprtaní jsme se dostali až na úpatí hory, na jehož vrcholu byla žena. Dost dobrá dálka a výstup na 13leté kluky. Maminka kamaráda myslela, že se učíme, připravila nám nudle s mákem, pochválila nás, šli jsme znovu studovat. Jako dobrý nápad jsme si přidali ke čtení šláftrunk, třešňovici. Diaré přišlo jako potrestání. I tak se mi navždy hodil Erich Fromm, i tak se mi líbila báseň!
OdpovědětVymazatHezký den, Hel!
Milan Bukovecký
Vážený pane,
Vymazatděkuji za báječný komentář, usmívám se, jací jste byli s kamarádem studenti :-))
To já se k Erichu Frommovi dostala poprvé před pár měsíci, hned mě zaujal originálním a propracovaným myšlením, podloženým fakty, i způsobem jazyka pro laiky. Citace nad mým textem je z jiné jeho knihy, než Vámi zmíněné Umění milovat (tu ještě neznám, ale před 2 dny jsem si ji našla v elektronické podobě na internetu!). Mám tu tedy zatím jen z knihovny vypůjčenou útlou knihu : Psychoanalýza a náboženství. Úryvek, který jsem si vybrala, není žádnou známou citací, jen se mi líbil a věřím, že posílil mé zamyšlení, věřím, že můj text je ve shodě s uvedenou citací. Jsem ráda, jestli se vám básnička líbí, moc mě těší.
Vůbec mám radost z Vašeho zastavení, děkuji Vám, pane Bukovecký.
I Vám hezký den.
Hel :-))
Tentokrát, slečno Hel, jste velice akční, "rozpárání existence", tedy pitva sebe sama "zaživa", skýtá možnost osobního kontaktu s vnitřními orgány; bez odborného dozoru jde o delikátní, životunebezpečný zákrok s bytelně nejistým výsledkem, ne, není důvodem strachu, neboť Konce dosáhneme v každém případě.
OdpovědětVymazat"Moudré zvíře vonící mužem" poukazuje na často opomíjený detail naší přirozenosti, se kterou není nutné bojovat, stačí najít/definovat pozitivní cestu, důsledně držet kurz, ostatní přijde samo, ačkoliv liška míjející zajíce žádnou plachost navenek neprojevuje, pozdější výčitky svědomí nelze cele vyloučit. Pro lososa je zápas s peřejemi nezbytnou životní rutinou jen do doby, dokud Ježíš vodu ve víno nepromění a statečná ryba nespočine na jídelním lístku restaurace Paradise.
Umění milovat jsem otevřel a zavřel asi v 10ti; zvítězilo prohlížení obrázků vědecké literatury "Besedy se snoubenci", panický strach-nedostatek sebedůvěry způsobil dlouhodobý odklon od poznání početí života k Egyptologii; pan Bukovecký (zdravím) projevil mnohem víc osobní statečnosti!
:-)Hezký den, paní heleno
Častokrát jsem byla svědkem, kdy byla hlásána láska a poctivost, dobročinnost, upřímnost a snad někdy i zájem o duši, dokonce hluboce věřícími lidmi, ale život poučuje, že takové zásady jsou mnohdy nerealistické nebo přímo falešné, a já již ani nevím, jestli bych si přála zůstat nerealistickým snílkem. Vlastně se nelze spolehnout na nikoho, a převážnou měrou, bohužel, ani sama na sebe. Často tápu a nevím si rady nebo dělám hlouposti, ač se jich všemožně snažím vystříhat. Skorem ze všech stran slyším, že nám současný způsob života přináší štěstí, být "in" je ideálem, ale kolik lidí je doopravdy šťastných? Předstíráme, že je náš život vystavěn na pevných základech, a nevšímáme si stínů nejistoty, úzkosti a zmatku, které nás nikdy neopouštějí. Pamatuji, když jsem chodila na gymnázium, cítila jsem v ovzduší našeho malého společenství touhu, nejen tu romantickou, související s mládím, ale i po poznání. Rozum jsme pojímali jako prostředek objevování "pravdy" a pronikání od povrchu jevů k jejich podstatě. Dnes mám dojem, že rozum byl nahrazen intelektem, který se stal pouhým nástrojem pro manipulaci s věcmi a lidmi... tak nějak vášně a pudy převažují, anebo jsou na blízku.
OdpovědětVymazatČlověk dle biblického pojednání opustil ráj, stal se vyhnancem. Je vlastně s největší pravděpodobností jediným živočichem, pro kterého je jeho vlastní bytí problémem. Nemůže nebo nechce se úplně vrátit zpátky do harmonie jednoty s přírodou. Stal se věčným tulákem, musí stále hledat dál a dál, poznávat neznámé, hledá novou harmonii, která by z něj sňala prokletí, jež ho odcizuje přírodě, lidem i sobě samému... Tvůj příspěvek je bezvadný, děkuji Ti, pane P.K. :-)
Hezký den, v novém Ráji... :-)
Hel
Hel,
OdpovědětVymazaturčitě bych nedokázal takový neokázalý rozbor Vašî básně, tak jako pan P.K. /zdravím/, a zbaběle hledím jeho hledím, je nedostižné. Laťka je vysoko, zlomil jsem tyč na skok vysoký, jdu vrátit školné. možná cestou zkusím příběh.
Hezký den,
M.B.