zaslíbená Země

Poslední kmeny lidské rasy
se krčily ve svých jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na obloze slabě zářily cizí hvězdy,
jako oči šelem,
stahujících se kolem ubývajícího ohně.
Černá obloha pozvolna splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_

           Věděl, že legendy lžou,
           ale proč by měl ničit jediný pevný bod
           v podobě nikdy neumírající naděje?
           Přistoupil blíž, vášnivě vzal její sny do svých rukou,
           s oblakem údajů vpustil je k ikoně :
           zaslíbená Země

           kvantová pěna zašuměla
           vybublal nový vesmír...                            
                                                                                                                      

kde jsi, Živote!?

_

https://www.youtube.com/watch?v=fmS_MxfJiCw

Expression - Helen Jane long

_

Tento text jsem již někdy na podzim vkládala, omlouvám se tedy, že není novým. Nicméně, doznal úprav a považuji jej za svůj poslední, svým způsobem i stěžejní. Naznačuje směr, kterým bych si přála pokračovat. Budu potřebovat čas a především načerpat množství nového materiálu k inspiraci, aby moje psaní mělo smysl i pro mne, nechci si jen vymýšlet, tak velkou fantazii rozhodně nemám. 

Děkuji každému jednotlivě, kdo jste si ke mně chodili číst, vždy mě  moc těšilo. Děkuji.

Krásný nový rok 2017.