Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky a larvičky. Až se naše vědomí ocitne v té maličké sondě, až se staneme zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle. Budeme mít k dispozici celou galaxii! Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť. Bez lásky žít je zůstat stínem světla, navždy. Hledejme lásku, hledejme v sobě, hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.
Bach - Keyboard Concerto No. 5 in F Minor BWV 1056 - Largo
ANNA RF - On the way to you
inspirující, jako vždy! zbývá jen katapultovat do vesmíru jednozrnkoprachový otisk vlastní poetické duše:
OdpovědětVymazatbez vášní krokodýl slzy neroní
králík se s králicí po louce nehoní
kozičky kozlík si nevšímá
neplaší vepříci mouchy ušima
pročpak snít u vyschlé studánky
lásku přec nelze jen hledat a najít
bez brambor nebudou ani škubánky
nutné je vzácný cit s láskou vyrobit
jak vidíte, vysílám srozumitelný, dešifrovaný text, což je dost velkou výzvou; nechci být v případě mezplanetárního nedorozumění na jídelníčku..
přiznávám, jsem zvědavý na odpověď jiných vesmírných inteligencí; zdalipak dosahují velikosti té naší? :-) km
:-)) básničku bych zařadila do slabikáře již prvních tříd základních škol, nebo ji předčítala v hodinách občanské nauky v rodinné výchově... je skutečně mistrovské kvality, především obsahově mě zaujala.. ať máte také radost, tady je obrázek, vím že psát básničky s vepříky dá dost práce:
Vymazathttp://img4.wikia.nocookie.net/__cb20070520084312/necyklopedie/images/thumb/4/4c/Prase.jpg/640px-Prase.jpg
:-) děkuji Ti, milý Anonyme.
...ach, jaké přenádherné zvíře; máte vkus!:-)
VymazatHelena Zaurak
OdpovědětVymazatVýběr muziky od Vás je tak zklidňující, že jsem se zvědavě zastavil. Bezchybné i text. Píšu novou knihu, svět se mi tak znovu trochu převrátil, dovoluji si poslat báseň, kterou jsem u pana Klána publikoval, když už tak básníte.
Šanžán
Nitky košile China silk, jsou divoké od hedvábných můr
Hází šanžán, když opírám krásnou Rúth o kmen moruše
Teče z ní šarlach, den skončil, za keři zmlkla rušná ulice
Dá mi polibek, jeho blín, vzdech plný viny, něco skrývá
Zítra jedu pryč, nekřič, nemůžu za to, všechno si vezmi
To rodiče, našli zem zaslíbenou, alou, jsem příliš mladá
Jdeme pod platan, chci být žena, čerň nebe leží na listí
Můj milý, jsem si jistá, všechno hází barvy, jako by byly
Na pouti světem, už jdou léta, popel a démanty, věř mi
Tak tohle jsem chtěla, a neplač, možná jedna hvězda
Podívej se na ni, jestli nejsem jednou z nich
Hned po jarních fantaziích, přichází závratné dny léta. Přeji Vám, abyste do něho rychle naskočila a napsala krásno!
Milan Bukovecký
Dobrý večer, pane Bukovecký.
VymazatTo je krásná, smutná báseň...
Možná tuším, ne-li, prosím, omluvte mne, jednou jste na blogu pana Klána zmínil dávnou vzpomínku, odjela s rodiči a již nikdy jste se nesetkali.
Pane Bukovecký, mohla bych Vaši báseň zveřejnit na svém blogu, pozvat Vás jako hosta? Bylo by mi velkou ctí, byla bych moc ráda!
Děkuji Vám za Váš vstup.
Vlastně, ještě důležitý dovětek, nevím, co myslíte slůvkem "básníte", ale jsem si vědoma, že nejsem a nebudu básnířkou, přesto mě psaní textů těší, z některých mám radost.
Krásný večer, pane Bukovecký! A dáte-li souhlas se zveřejněním Vaší básně na mém blogu, již pro Vás připravuji písničku! nádherně romantickou, uvidíte... :-)
Děkuji.
Helena Zaurak
OdpovědětVymazatDíky! Správně tušíte. Mimo sedmé třídy jsem na měšťanku chodil v Praze. Byla to spolužačka ze základní. V šedesátých letech emigrovala s rodiči do Izraele. Ve třídě byli převážně Židé. Shlukli se z přilehlých ulic Letné do školy, která je v těsné blízkosti vstupu platanovou alejí do letenských sadů, tehdy bazénu, a moruší u plotu hřiště. Později, v šedesátém osmém, skoro všichni emigrovali. Byl jsem exot. Museli si na mě zvykat. Spousta z nich, tak jako já, se rekrutovaly z dětí perzekuovaných rodičů. Je to na povídání, co všechno jsme řešily, a příliš brzo dospěly. Ředitel školy, jak příznačné, byl podobný Gottwaldovi. Despekt k němu mi zůstal navždy, kdy mne nepodržel a neoprávněně obvinil ze strachu z policie, z jakési nehoráznosti. Právě děti Jericha mne podržely a navždy spojily do nekonečna.
Jsem rád, že jsem schopen o tom napsat, i co je hluboko zapsáno do paměti, protože díky dennodennímu psaní, se mi mihne v mozku, mnohé, i poznání. Rovněž nemám problém, abych byl hostem ve Vašem blogu. Věřím ve Vaši schopnost rozvinout myšlenku. Také se těším na výběr skladby.
Přeji pohodu a fantazie, které Vás v psaní ovládají.
Milan Bukovecký
Děkuji, pane Bukovecký.
VymazatVáš text jsem již publikovala v samostatném blogu. Kdybyste cokoliv si přál změnit, doplnit či jiného, dejte vědět, prosím.
Mám radost :-))
Hezký den.