V mezerách mezi mraky
zvonivě šumivé údery křídel.
Pak šplouch a cák,
a z rybníka za návsí
křik divokých kachen.
Reb kvak kvak!
Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.
~
Někdy si připadám ztracená,
ani nevím, po čem šlapu,
a tolik ráda bych si sáhla na hvězdu.
Kdesi za obzorem tuším tajemnou pevnost
nevyzpytatelného osudu,
a hnedle za návsí,
v rybníce cachtají kachny!
Trpělivě naslouchám.
Již nečekám, že v rákosí přistane hvězdolet
s reliéfem vesmíru,
s reliéfem vesmíru,
s oživlými sny.
Jsem panožkou stélky,
zlomkem světa,
způsob, jak také žít.
Jsem panožkou stélky,
zlomkem světa,
způsob, jak také žít.
Chvěji se...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"