Za časů nepamětných
nebe nebylo nad zemí
nesvítily hvězdy
vzduch byl hladov tažných ptáků
prázdné lesy divé zvěře
nebyl člověk ani vísky -
v celém kraji opuštěném
marně hledat cit či úsměv...
pochmurné a tiché jako duch
hladové jak oči vlků
bědovaly -
bezrozměrná země
nestvořené nebe...
kol dokola nic...
tu z pusté prázdnoty kdos
Tajemný a tichý vyšel
s tísní v srdci
chvěje se a hoře
živým slovem prvně mluvil:
Budiž světlo!
stvořil vesmír
a s ním slunce
jas a barvy mlhovin
v červáncích zrána vody se leskly
kolem vzduch byl plný vůně
hejna myšlenek - jako ryb či ptáků
s přišlým jarem tančily
z hlíny povstal člověk...
Od těch dob nás poutá k zemi
v touze k nebi povznáší
možná chodí mezi námi
snad promlouvá v duši
Je-li
skryt se usmívá
nebo pláče slzy...
To jsi chtěl?
Prelude and Fugue No. 12 in F minor, BWV 881, from Bach's WTC
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"