Supervulkán

Přátelím se s fantastickým člověkem. Říkám mu Náčelník. Je rozhodný, silný jako medvěd a poslouchá rád rap. Když zrovna nic nedělá, což nebývá skoro nikdy, bezvadně se bavíme. Řídíme se heslem: Je krásné se smát. Všechna naše dobrodružství jsou senzační až k neuvěření. I když se odehrávají převážně ve virtualitě. Ale to již jsme se dávno shodli: Stejně jako pravda ve skutečnosti s největší pravděpodobností neexistuje, tak i vše podstatné se odehrává v našich myslích. Je mi to trochu líto, ale víc ne, rozhodla jsem se být šťastná.

Ten nápad jsem dostala při sledování filmu AtLantis. Promítala jsem si jej zrychleně, byl v původním znění snad již v dávno zaniklém jazyce. Obrazy ponuré, zápletka hrozivá, o vybuchlé sopce, zničené civilizaci. Zůstalo po ní jen pár střepin a několik hliněných zvířátek. Plakala jsem, i když se to přihodilo již tak dávno.

Lidé na katastrofy minulosti nemyslí. Raději nemyslí vůbec na nic. Zato, naučili se věřit ve vlastní dokonalost. Dnes se nemůže přece nic stát. Žijeme ve vyspělé civilizaci!

Po shlédnutí filmu, promítala jsem si ještě chvíli obrazy doutnajících sopek a hledala zmínky o jejich činnosti. Bylo to nesmírně působivé a znepokojující. Jak to, že o nich tak málo víme, nezajímáme se? Jsou největší hrozbou naší planety! Apokalypsa se může opakovat! Lidstvo je v ohrožení!!

Chtěla bych alespoň jednou v životě prožít něco velkého. Opravdového. Představa běsnícího pekla je však hrozivá. Přestože také tak trochu patřím mezi moderní Věřící, tedy že se mi v lůně civilizace nemůže nic stát, apokalypsa bez vůle člověka nenastane, rozhodla jsem se pojistit: Smrtící hrozbou pro celou Evropu je jezero Laach. A my se k němu s Náčelníkem vypravíme! Alespoň zjistíme, jaké jsou šance k záchraně.

ilustrační foto z netu:

Zdroj: http://www.lidovky.cz/foto.aspx?foto1=APE39e4b2_jezero_bmp.jpg

Zdroj: http://procproto.cz/wp-content/uploads/jezero-laach.jpg 

Začali jsme tedy s Náčelníkem připravovat expedici k jezeru Laach. Důkladně a zodpovědně. Na den D-1 bylo objednáno soukromé letadlo. Řídit měl Supper-man, figurka plastového panáčka na polici vedle televize u nás doma. Jenže ouha, nevěděl si s dálkovým ovládáním letadla rady. A tak se role pilota ujal sám Náčelník. Znamenitě. Jezero Laach, ač vzdušnou čarou nedaleko, jsme bez problémů po několika týdnech úspěšně našli.

Leží ve výšce 259 metrů nad mořem a celé je obklopeno prstencem vysokých pahorků. Malebně dokonale zasazené do krajiny. Úctyhodné rozměry, průměr jezera 8 kilometrů! Dává tušit hejna miniaturních plejtváků. Přistáli jsme tedy u Laach See. Byl to fantastický zážitek. Ještě nikdy jsem nestála na břehu jezera, vyplňujícího jícen obrovské, gigantické supersopky! Slunce žhnulo, vzduch se tetelil. Dostala jsem žízeň. Nabrala průzračně modrou vodu z jezera do dlaní a ochutnala. Byla velmi studená s nezvyklou hořkou příchutí. Naštěstí Náčelník mi galantně nabídnul doušek ze svého Jupíka, je abstinent nealkoholik, a když jsem nápoj způsobně vrátila, Jupíka poté na ex dopil až do dna. Vzápětí jsme začali jezero zkoumat. Můj partner je úžasně bystrý, při vyplachování lahvičky si všimnul, že jezero mírně bublá!! Do té doby na pohled klidná hladina se najednou rozčeřila milióny drobných bublinek. Náčelník ihned začal důvtipně vymýšlet praktické využití nepančované, originální vody z jezera. Já však přemítala o nebezpečenství, které sopka představuje.

Vulkán Laach explodoval naposledy před třinácti tisíci lety. Nebyla to jeho první erupce. Vrstvy ztuhlé lávy dokazují, že k výbuchu gigantické sopky docházelo pravidelně v časovém intervalu deseti až dvanácti tisíc let. Může tedy vybuchnout kdykoliv znovu!?! Bublinky v jezeře dokazují, že žhavé magma se probudilo a dalo do pohybu. Dere se vzhůru a tlačí před sebou plyny, jež prostupují porézní vrstvou horniny. Probublávají vodou nahoru. Proto jezero je plné bublinek. Gigantický vulkán ožil a připravuje se k erupci! Pro střední Evropu by znamenala naprostou zkázu bez života!! Zbyla by jen spálená, otrávená, neobyvatelná poušť.

Ach, to je strašlivá prognóza. Snad se postup magmatu v hlubinách  zastaví a vulkán opět se uloží ke spánku. Ale je dobré spoléhat na víru? Tady každá víra je slabá. Nebo platí jen v omezeném čase. S Náčelníkem jsme se z výletu vrátili poněkud posmutnělí, a omezili od té doby naše společné virtuální procházky. Můj partner nyní po nocích naplno věnuje se  poslechu rapu. Hudba ho inspiruje, zkouší vymyslet, jak účinně čelit hrozivému vulkánu. Zatímco já se v myšlenkách procházím krajinou s jíly. Ráda bych se naučila modelovat. Drobná a elegantní zvířátka. Tak, jak to lidé uměli již v dávnověku.  Musí po nás přece něco zůstat! Nějaká zpráva. O vyspělé civilizaci a jejím symbolu. A protože ve virtuálním světě, v němž s Náčelníkem žijeme,  jsem původem z Kočičí mlhoviny, proč by nemohla být onou zprávou o naší civilizaci kromě všudypřítomného mobilního telefonu, keramická figurka "Darling Cat"!?!

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Koho snad o vulkánu zajímá více, je možné dočíst se např. zde:

http://www.magazin2000.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=240%3Anemecky-vulkan&catid=25%3Acislo-3-2012&Itemid=17