Pro jednu věc musím utéct
z města až k mrakům vyhořelém,
ze světa bludných soch
pod purpurovým nebem.
Musím najít svůj sen.
Posbírat ještě za rosy veselé myšlenky,
poštěrchat vzpomínky,
a vrátit se za tebou ke skále z vápence.
Vzít znovu do ruky kamínek pro štěstí
s maličkým trilobitem, jenž spolu jsme kdysi našli.
Až sen zas objevím, vím - zavýsknu radostí.
Vezmu kamínek do dlaní a poběžím,
daleko daleko,
kde vody se řinou sytou zelení.
Hodím kamínek po proudu potočním,
jak žabka poskočí,
jeden, dva, hop a třetí.
Tu paprsky v tříšti chladivého vlnkobití
a květy na břehu, co v slunci se smějí,
odvrátí mi oči.
Maně tak budu počítat ještě chvíli,
než kamínek klesne ke dnu,
navždy a navěky...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"