Motýli, prolněte se křikem!
Ať zním jako víly
v ovocném zátiší
a každý vánek,
jako když uragán topolem
mnou chvěje.
Obejměte mě,
liány
a svažte v tíze nekonečna smyslů,
ať v pevnosti šanci uchopím,
ať na kolena nezlomí mne,
ani poezie...
a srdce se rozkmitá úderem hodin
tančící lásky po staletí.
Horské hřebeny, snižte se mi!
Ať sahá až na vaše paměti
můj dech
a nekrátí se bez kotvy...
Tak pevně
jako když přitáhneš
balónem sny...
Má souhvězdí plujte tišeji!
Ať šeptá si o duši
jen měsíc, co má v očích
kaleidoskop něžností
a víčka svět na přimhouření.
Ty, jež si hraješ s ozvěnou...
nech prosím rtům
vše důležité...
Ať plameny z oblaků
dosáhnou k náledí.
Claude Debussy - Clair de lune
S radostí vítám na svém blogu mladou talentovanou básnířku Vivianu :-)
OdpovědětVymazatTvoje verše, Vivi, jsou něhou z pohádky... nebo snad naléhavou modlitbou... jsou krásné, něžné, čisté...
.. mám velikou radost z Tvého hostování! díky :-)
Bravo slečno Viviano!
OdpovědětVymazatZa neobvyklou scenerií dočasného příměří tuším boj na život i smrt; ať co nejdéle život žije a balony mnohé sny (i negermánské) přitahují.
Věčná sláva růžovému, talentovaně směrovanému nosíku paní de Zaurak!
Nebude zázrakem, přistane-li dílo některé na makověvlčím aksamitem dekórovaném regálu Knihovny Národní!
Za polární noci bezsenné v něj odložím i jedno z vlastních; pokud mne ochranka neudrží
pk