Víš kolik štěstí
vejde se do dlaní
když za ruku
mě bereš?
Víc než světla
slunce nebe
a v čase nočním
hvězdy v něm!
Tehdy skrz tvé dlaně vidím
něžné a smělé
tajuplné nahé srdce
V tvoje nahé srdce šeptám:
mám tě ráda
můj milý...
O-ó
OdpovědětVymazatVelký Kombinátore prostoru nám mizícího v hlubinách časem roztikaných hodin slunečných
prosím i poroučím
v Sekvenci Života budiž kódováno
'while jedna jedné rovná se a nula v nulu vejde:'
"blogy paní Zaurak ať v lahodné marinádě Gúgl oceánu věčně naloženy jsou!"
...
tak opět vylosovala jste Pravdu pravou z hloubi zázračného cylindru, původce proměny potvory lidské v Člověka!
Bez vše chápajících dlaní, jen na přírodu odkázaní, jednou ročně pod stromem poznání požírajíc zbytky padavek zkvašených,
bez možnosti bič uchopit, bezcílně se potulující stáda sehnat v hordu dostatečně velkou, potřebnou k zahájení stavby "věčných pyramid"
(s hezkým dnem, pk).
Milý pane pk,
Vymazattvůj komentář je moc krásný, mám velkou radost, rozvíjíš myšlenku dál, i když i tak jsem ji při psaní vnímala - to je snad známé, že skrze ruce poznáš člověka, ale tys to tak krásně a vtipně pojal a vypsal, děkuji :-)
Hezký den :-)