Hledala ve tmě a dešti a mlze
kohosi
kdo by jí nakrmil neexistující duši
napadlo ji
jestli ve chvíli kdy vidí jen mrholení
lidé tam nahoře za okny
mezi tisíci zářivými lákadly
mohou pozorovat hvězdy
raději se očima vrátila k zemi
kolísala mezi realitou
pro jednu tady pro druhou tam
hledala dobrodince
jenž nosí po kapsách rozesmáté štěstí
když z husté promrzlé mlhy
kdosi napřáhl živou a teplou dlaň...
Dobrý den.
OdpovědětVymazatDovolím si opět vložit zamýšlivý komentář, který pod mým textem - jenž jsem současně vložila na Saspi.cz - napsal pan Čuk, prosím:
Čuk : "Napřažená živá a teplá dlaň vynořující z mlhy, je kontrast ke krmení duše (snu, fikce), je reálná a může být základem štěstí, neb nalezla, ne ledajakou. ale tu tvou dlaň. A od ní se vše odvine."
Děkuji :-)
A ještě jeden komentář k mému textu ze Saspi.cz, který mě při prvním čtení až ohromil, prosím:
VymazatCenturio :
Ježíš Kristus ve svém Kázání na hoře řekl: "Kdo hledá, nalézá." a tak je to i v téhle básni, a tak to má být, blahopřeji!
:-) Děkuji, moc děkuji.
Zkusím ještě vložit k textu doplňující zamyšlení, aniž bych text si přála jakkoliv rozebírat. Zmiňuji v něm "dobrodince, jenž nosí po kapsách rozesmáté štěstí."
OdpovědětVymazatŘíkává se, a mnohokrát jsem nejen slyšela, ale dříve i četla na různých internetových diskuzích, že štěstí pochází z nitra, spolu s doplňující úvahou nebo spíše doporučením, aby každý člověk se naučil mít rád sám sebe. Mě tyto myšlenky nikdy plně neoslovily, pokaždé jsem cítila jakousi zábranu zcela se ztotožnit.
Že štěstí pochází z nitra, je prastará myšlenka, a pokud vím, byla hojně rozšířena již ve starověkém světě - staří Řekové, v Římě snad "stoici", nebo v Indii Buddha - a stále je populární a dodnes citována - ti všichni radili lidem zrušit svá emocionální pouta k jiným lidem a událostem. Zcela jistě a bezpochyby má myšlenka svoji váhu a rozhodně platí, že změna vlastní mysli je účinnější než snaha změnit okolní svět.
Ale přece jen, nevyjadřuje a není úplnou "pravdou". Jsou věci, o něž má smysl usilovat.
Umí si někdo představit člověka dlouhodobě uzavřeného v nepodnětném prostředí, v místnosti o bílých stěnách bez jediného vjemu, kterak se soustředí jen na vlastní nitro? Kolik štěstí se do takto osamoceného nitra vejde? Troufám si odhadnout: jen úzkost.... nebo posléze šílenství.
Totiž, přece jen existují vnější životní podmínky, které mohou lidskou bytost učinit trvale šťastnější. Jednou z takových podmínek jsou vazby, naše potřeba a schopnost vazby vytvářet.
Tedy, mohu-li - štěstí pochází z nitra a současně také z vnějšku. Pro lidské štěstí jsou zásadní láska a práce (smysluplná), a dokonce snad lze si představit, že štěstí vychází i z jakéhosi prostoru "mezi", z živého zapojení, vztahu ke světu....
Dnes u nás již od rána je deštivo i mlhavo, asi půjdu hledat...
Ne! již jsem nalezla :-))
Přeji vlídný a usměvavý den.