Vincent van Gogh, Dopisy (190)

   Milý Theo!

   Právě jsem obdržel Tvůj dopis s přiloženými 100 fr. A zítra tedy cestuji do Hoogeveen v Drenthe. Odtamtud dále a odtamtud Ti také pošlu adresu. Sem mi už tedy rozhodně nepiš.

   A potom Ti nechávám na vůli okamžitě uvědomit několika slovy C.M. o mém odjezdu, poněvadž je, jak sám říkáš, možné, že mi sem napíše.

   Kdyby to teď udělal, bylo by nejlepší, aby požádal poštu o vrácení dopisu, neboť nevím, jaká bude moje příští adresa, sám ji mohu teprve později dát poště a domácímu.

   Přítel Rappard je už také na cestách a Drenthe má za sebou. Nyní je asi v Terschellingu. Psal mi z Drenthe: "Kraj je tu v náladě velmi vážný, občas mi to připomíná postavy na Tvých studiích. Co se týče živobytí, nikde nelze určitě najít levnější zaopatření. A jihovýchodní kout (kraj, na který myslím) si zachoval, podle mého mínění, nejvíc ze své původnosti."

   Theo, při odjezdu zcela určitě zakusím pocit melancholie, a to tím víc, než by tomu bylo, kdybych byl přesvědčen, že by žena byla energická a že by při dobré vůli nebyla nespolehlivá.

   Nu, když jsem Ti to a ono řekl, víš nyní, na čem záleží.

   Já musím jít kupředu, neboť bych sám zanikl a jí bych tím v nejmenším neprospěl.

   Ale děti, které si člověk zamiloval?

   Všechno jsem nemohl pro ně udělat - nicméně, kdyby žena byla chtěla!

   Avšak nebudu si tím příliš lámat hlavu, neboť musím, přese všechno, postupovat kupředu.

   Z opatrnosti se neodvážím vzít si barvy s sebou, poněvadž tam venku budu muset hned zaplatit za své věci, až přijdou, rovněž za ubytování a cestovní výlohy. Poštěstí-li se nám však dostat něco od C.M., nechám si potom odtamtud poslat poštou v balíku nějaké barvy, které jsem si vyhledal.

   Čím dříve se to může stát, tím lépe.

   Kdybys tedy něco slyšel, pak mi napiš, až se dozvíš mou adresu; navrhovaná úprava je, myslím, dobrá, jen kdybys sám nebyl zkracován při splácení po částkách; jenom vyčkej příznivého okamžiku, kdy bude moci něco poslat. Myslím, že C.M. nakonec přece nic neudělá.

   Rozhodně, bratře - žes to ihned poslal, svědčí o tom, že správně a rozhodně pohlížíš na věci, neboť teď budu aspoň brzy tam dole a budu se moci orientovat, a potom bychom mohli zajisté omezit vydání, nepřijde-li žádná pomoc.

   Proto Ti za to děkuji - myslím, že se to projeví jako dobré opatření. 

   Mým plánem je zůstat tam dole asi do té doby, až přijedeš příštího roku do Holandska. Potom bych Tě nerad minul. Tak bych tam mohl prožít všechna roční období a vytvořit si názor na povahu tamější končiny.

   Obstaral jsem si cestovní pas, který je platný dvanáct měsíců a který mě opravňuje cestovat kamkoli chci a zdržet se v některém místě tak dlouho, jak se mi to hodí.

   Jsem velmi rád, že mohu teď odejet, neboť tím si sami pomůžeme, spoléhám na to, že tam dole budu muset vydat za byt a stravu 50 fr, zbytek zůstane na práci a to je velký rozdíl proti tomu, co jsem mohl dělat tady za daných okolností.

   Neposedíme tedy v klidu, i když jiní nepomáhají.

   Mnoho pozdravů, neboť ještě dnes si musím vyjednat mnoho věcí - napiš C.M. pár slov - v těchto dnech obdržíš zprávu o mém odjezdu, půjde-li všechno dobře, už zítra večer.

   Sbohem se stiskem ruky

                                               zcela Tvůj Vincent.

Dodatek. Nedávno jsi mi napsal, "snad Tě Tvá povinnost dožene k jinému jednání", nebo něco podobného; o tom jsem nyní hodně přemýšlel, a poněvadž má práce tak rozhodně ode mne žádá, abych tam odejel, myslím proto, že pro mne je povinností hledět si víc práce nežli ženy a že tato nesmí kvůli oné trpět. Loňského roku ještě tomu tak nebylo, neboť podle mého názoru dospěl jsem s prací právě nyní k bodu, kdy musím odejet do Drenthe - nicméně člověk má přece cit pro oboje a chtěl by dělat obojí; avšak za těchto okolností nejde to kvůli penězům, a co je hlavní, i proto ne, že se na ni nelze pevně spolehnout.