Šel kolem Poutník

V zákoutí blízkého vesmíru
                                         když zastavil se čas
obloha pohasla
a  poté  již 
světla úsvitu ji nerozžala
                                         žil nebo existoval
                                         a možná jen byl
podivný tvor
věc nebo entita

                                         Někdo
bez hmoty
bez těla
                                         opuštěná myšlenka
píseň nedozpívaná
sen nedosněný
                                         zmizelá duše
                                         prázdná skořepina...

Šel kolem Poutník

                  r o z e h n a l   t m u

teplými dlaněmi
uhnětl skořepině tvář...

                                          a uslyšela
                                          a uviděla

pošetile otevřela své srdce dokořán
znovu se proměnila v touhu

                       nekonečnou

                           věčnou

                                           veskrze lidskou...

Mnoho ze své bolesti si zapříčiňujeme my sami, přesto něco v životě je nesmírně hlubokého, tajemného, a dokud to nenalezneme, nebudeme úplně šťastni... je to jednoduché, vnímat vedle sebe blízkého člověka.

Hodně štěstí v novém roce 2016!
♥

(Poděkování s věnováním náčelníkovi P.K.)