Vincent van Gogh, Dopisy (184)

   Milý bratře!

   Dnes přišel od Tebe dopis - po mnohé stránce dopřál mi volnosti pohybu.

   Přijmi dík za zákrok u C.M. - C.M. poděkuji, pošlu mu několik studií, dále - především o ženě - nic.

   Teď však ještě jedno.

  Teď někdy napíši dopis, který napíši v klidu, a vynasnažím se stručně se vyjadřovat, a přece říci v něm to, co považuji za nutné.

   Tento dopis bys pak mohl uschovat a s jeho pomocí, až by ses setkal s někým, kdo by se snad dal pohnout vzít si ode mne studie, dotyčnému přesně vyložil mé vlastní myšlenky a úmysly; teď si však myslím především toto: jedna má kresba sama o sobě ani v pozdější době dokonale neuspokojí, v určitém počtu se však studie, třeba byly i rozdílné, přece navzájem doplňují. Pro samé sběratele je, myslím, lepší, vezmou-li si určitý počet, nežli když si vezmou jen jedinou. A co se týče peněz, bylo by mi milejší jednat se sběratelem, který si trvale odebírá něco za nízkou cenu, nežli s takovým, který to udělá jen jednou, i když přitom dobře platí.

   Ještě Ti mohu říci, že mě navštívil Rappard, že viděl větší kresby a srdečně o nich hovořil. Když jsem mu říkal, že jsem se cítil trochu sláb a že bych myslel, že by to mohlo pocházet z toho, že práce na nich nejde sama sebou, nepochyboval, že tomu tak je.

   Hovořili jsme spolu o Drenthe. V těchto dnech tam zase jede, a jede i ještě dále, totiž do rybářských vesnic u Terschellingu. Co se mne týče, rád bych odejel do Drenthe, zvlášť nyní po Rappardově návštěvě.

   To dokonce tak rád, že jsem zkoušel, zdali by bylo snadné nebo obtížné přestěhovat se s celým tím krámem.

   Prostřednictvím firmy van Gend & Loos bych mohl vzít s sebou nábytek, ba i kamna a lůžko, jen bych si musel vzít poloviční nákladní vůz, a pak už by bylo třeba jenom málo beden k balení nebo žádné.

   Pamatuji i na tyto věci, neboť i když předměty, které mám, nemají valné ceny, přece by bylo velké vydání, kdybych se musel docela nově zařizovat. Hleděl bych tam však odejet s ženou a dětmi. Měli bychom stěhovací a cestovní výlohy. Až bych tam jednou byl, jsem přesvědčen, že bych mohl v tom kraji vřesovišť a rašelinišť zůstat navždycky; ostatně tam dojíždí stále víc malířů, a časem tam snad vznikne jakási malířská kolonie.

   Živobytí je tam mnohem levnější nežli tu, takže myslím, že bych určitě ušetřil 150 nebo 200 zlatých ročně.

   A poněvadž jsem teď z peněz od C.M. poplatil dluhy, snad by bylo žádoucí rychle se odhodlat k této změně místa.

   Myslím, že je zbytečné zajet si tam kvůli orientaci.

   Přede mnou leží mapa Drenthe. Vidím na ní velké bílé pole bez puntíků označujících vesnice; protíná ho Hoogeveenský průplav, který najednou přestává, a tu vidím na mapě slovo Veenen, napsané napříč přes bílé pole. Kolem bílého pole se táhne bezpočet černých puntíků se jmény vesnic a jeden červený puntík označuje městečko Hoogeveen.

   Na pomezí moře - Zuiderského moře - jméno, jež nutí k přemýšlení; Oosterheuvelen, Erica, mají něco, nad čím se musíš zamyslit. Nuže, sděl mi někdy, co bys soudil o možnosti brzkého přestěhování se do tohoto kraje. Dojde-li k tomu, použil bych z počátku Rappardových zkušeností. Na jeho radu šel bych do odlehlejší části, kterou jsem ti popsal podle mapy.

   Co nejdříve se pokusím obstarat si podrobnou mapu Drenthe, kde je označena i povaha půdy.
   V tu chvíli bychom se octli sice před vydáním, ale v budoucnu dopadli bychom výhodněji. Ještě důležitější je, myslím, že bych byl v kraji, který je zcela určitě bohatý na podněty a dojista už sám sebou působí vážně; a tím se může má práce jenom zlepšit. Jak velká by byla vydání? Co nejdříve Ti to přesněji vypočítám.
   Předpokládám, že celá rodina by spotřebovala tolik, jako 2½, lze však počítat tolik jako 3 osoby.
   Cestovné není uvedeno v mém jízdním řádu, ale myslím, že zůstane pod 10 zl. za osobu, ½ vozu do Assenu bylo firmou Gend & Loos odhadnuto na 20.- zl. Ale museli bychom se také připravit na několikadenní pobyt v hostinci, což by činilo denně 1 zl. za osobu. Zde je pro mne nanejvýš obtížná především činže, ale také všeobecná drahota.
   A nejnaléhavější výdaj, t.j. za model, zcela jistě by se tam potud změnil, kdybych tam mohl získat za tytéž nebo i za méně peněz víc a lepších modelů.
   Myslím také, že až se tam někde usadím, Rappard by dojížděl do toho kraje ještě častěji nežli nyní, takže bychom se tedy mohli spolu častěji vídat.
   Myšlenka na Drenthe utkvěla ve mně, jak už jsem Ti řekl, především po jeho návštěvě a po tom, na čem jsme se uradili o mé práci. V nejnutnějším případě mohl bych si ostatně i tady najít levnější byt, i zde se mi líbí, nicméně přece raději bych chtěl být zas jednou sám s přírodou - bez města.
   Člověk tím upadá do polovičatého jednání, které z něho dělá polovičatého člověka. Musíme se snažit vnést do umění ještě víc jakési mužnosti. Nebudeš muset, myslím, odvolávat, že už teď něco z toho vidíš, především potom ne, až opět nabudu sil. Je ovšem obtížné, že můj žaludek nemůže snést ani obvyklé jídlo, a kdybych jednal, jak chci, neměl bych chuť na nic jiného nežli na kyselá jablka. Tomu však nepovoluji - nu, to je právě zesláblost, a to silnější, než smím připustit. Nyní ještě očekávám dopis od Rapparda o Drenthe. V každém případě Ti opět brzy napíši, i o úmyslu zůstat tady, až dostanu od domácího určité zprávy o bytě ve Vooburgu, o němž říká, že bych ho snad mohl dostat lacino. Sbohem, ještě jednou srdečný dík.
                                                                     Zcela Tvůj Vincent.