Vincent van Gogh, Dopisy (181)

   Milý Theo!

   Také jinak bych si mohl opatřit to, kvůli čemu bych se chtěl odtud přestěhovat. Potloukaje se včera a předevčírem krajem u Loosduinen, šel jsem také z vesnice až k moři a tam jsem našel nesčetná žitná pole; nejsou sice tak pěkná jako brabantská, ale musí tam být přece též ženci, rozsevači a sběrači klasů, zrovna věci, které mi letos chyběly, kvůli nimž jsem také občas pociťoval touhu po něčem jiném. Nevím, znáš-li ten kraj, nebyl jsem tam v dřívějších letech.

   Namaloval jsem si tam na pobřeží studii. Je tam několik ochranných hrází, a to velmi dobrých, ze zvětralých kamenů a naplavených větví. Tam jsem se tedy usadil a maloval jsem stoupající příliv, až dosahoval tak blízko, že jsem musel sbalit své věci.

   Mezi vesnicí a mořem rostou keře, jejichž zeleň je hluboce bronzově zbarvena, ošlehané mořským větrem a tak svérázné, že si člověk o většině myslí: "Ó, toto je přece ten "Buisson" (Keř). Nyní se tam může jet drahou, dostaneš se na to místo, i když máš zavazadlo nebo musíš vzít domů vlhké studie. Hle, to je malá skizza cesty vedoucí k moři. Na této procházce jsem na Tebe zvlášť živě myslel.

   Duny v okolí města a u Scheveningen pozbyly v posledních desíti letech už mnoho ze své původnosti a rok od roku nabyly jiného, frivolnějšího rázu; nepochybuji, že máš stejný názor. Kdybychom se vrátili o víc nežli deset let, třicet let nebo dokonce čtyřicet a padesát let nazpátek, zastihli bychom dobu, kdy se duny začínaly malovat v pravé podobě. Tehdy vypadaly věci více ruysdaelovsky nežli nyní. Chceš-li vidět něco, co vyvolává Daubignyho či Corotovu náladu, musíš zajít kus dál, tam, kde je země ještě skoro panenská a ještě neukazuje šlépěje lázeňských hostí atd.

   Scheveningen je beze sporu velmi pěkné, ale už dávno tam není panenská příroda - nu, právě tu panenskost jsem nalezl na procházce, o níž jsem Ti vyprávěl. Přibližně taková byla ta kamenná hráz.

   Klid a příroda zřídka ke mně v poslední době tak hovořily.

   Často jsou přímo místa, kde člověk necítí nic z toho, co se nazývá vzdělaným světem, a kde se může člověk od toho všeho docela oprostit, a právě tato místa často potřebuje, aby nabyl klidu.

   Ale Tebe přál bych si mít přece u sebe, poněvadž, myslím, i Ty bys byl měl dojem, jako bychom byli zrovna v takové krajině, jak podle mé představy musilo vypadat Scheveningen v době, kdy se objevovaly první Daubignyho obrazy; shledal jsem, že v této krajině bytuje mohutná síla, chtěl bych říci něco, co povzbuzuje člověka pouštět se do mužných činů.   Bylo by snad pěkné, kdybychom tam někdy spolu zašli, až přijedeš, vzdáleni civilizace, na bílé cestě nic nežli ubohý vozík na lastury a několik keřů, které by se nám jevily jako Ruysdaelův "Keř". 

   Krajina je vesměs velmi prostá, povlovné cesty, zvětralý písečný podklad jenom s několika málo kopečky.

   Kdybychom byli spolu, myslím, že by nás tato krajina přiváděla do takové nálady, že bychom více nezapochybovali, co dělat, nýbrž určitě bychom pocítili, do čeho se musíme pustit.

   Nevím, zdali mě tak dojala náhodná shoda ponuré nálady s okolím nebo zdali i v budoucnu najdu tam tytéž dojmy - ale kdybych zase někdy pocítil potřebu trochu zapomenout na přítomnost a vmyslet se do doby, kdy začínala velká revoluce v umění, jejímiž představiteli jsou Millet, Daubigny, Breton, Troyon a Corot, pak bych se vrátil do těchto míst.

   Přál bych si, abys tam někdy byl - nu, až přijedeš, snad bychom se tam mohli proběhnout, do Loosduinen se přece dost rychle dostaneme drahou, nyní lze jet dokonce až do Naaldwyku.

   Plochá krajina tam za Loosduinen je docela jako něco od Michela, i to opuštěné pobřeží.

   Uvažuji-li v několika našich dopisech z poslední doby méně o budoucnosti nežli o přítomnosti, přece ještě doufám, že se za Tvého pobytu uradíme, že pro Tebe udělám více menších akvarelů jako pokus a snad také menší olejové obrazy.

   Kéž bychom si jen někdy mohli zjednat tolik volnosti pohybu, abych mohl letos bez přestání malovat.

   Tato osamělá procházka daleko do dun mě značně uklidnila, poněvadž jsem měl pocit, jako bych nebyl sám, nýbrž jako bych hovořil s některým ze starých malířů z doby, kdy začínal Daubigny.

   Nedivil bych se, kdybys také nemohl zapomenout na tuto přírodu, až bys tam někdy pobyl.

   Ještě co jsem Ti psal tento dopis, začal jsem akvarel tamější krajiny; na jiný motiv, ochrannou hráz, namaloval jsem studii a teď mám v každém  případě z této procházky upomínku, kterou Ti, až přijedeš, ukáži. A máš-li chuť, zajedem si tam, až přijedeš. Ostatně nejsem ještě zcela v pořádku - může ovšem být, že mám zesláblý žaludek, soudil bych tak z jakési závrati v hlavě atd., a to je tak obtížné, že se naléhavě potřebuji nějak toho zbavit. Avšak dost o tom. - 

   Až sem jsem dopsal včera. Dnes tedy - v pondělí - mohu Ti ohlásit, že v Paříži přijali roztrhanou bankovku a že jsem na ní jen poměrně málo ztratil a obdržel celkem 23 zlatých.

   Nyní si musím s Tebou promluvit o záležitosti, se kterou, doufám, budeš souhlasit. V předešlém dopise jsem Ti říkal, že by bylo podle mého názoru zhola nezodpověditelné, kdybychom platili krámskou cenu, jako by to jinak nešlo, a tak tratili 33,3%, místo abychom se snažili využít ve svůj prospěch barev za cenu netto. Ale poněvadž jsi mi na to neodpověděl, myslel jsem, že snad není možné na jméno G.& Co. opatřit něco, co je spíš určeno pro soukromý účel, a proto jsem nyní udělal kroky - které jsem ostatně už dříve podnikl - abych toho dosáhl a nemusil Tě s tím obtěžovat; doufám jen, že proboha nepochybuješ, že je to praktické. Víš, že učím jednoho zeměměřiče - jeho otec je drogista a obchoduje s barvami, je Paillardovým zástupcem a dodává m.j. Mauvovi.

   Za vyučování jeho syna nikdy jsem nic nedostal, nicméně mě jeho otec často ujišťoval svou úslužností. A nato jsem se tedy toho také chopil, a proto jsem mu jednou řekl, že má nepochybně mezi svými zásobami značný počet tub, které nejdou na odbyt.

   Tyto bych však mohl potřebovat a převzal bych je od Paillarda za cenu netto s předpokladem, že by mi v budoucnu dodával za týchž podmínek i tuby, které jdou na odbyt.

   Nejprve se rozpakoval, ale pak si jednou prohlédl zásoby a konečně jsem s ním uzavřel dohodu, jak se o ní shora zmiňuji.

   Přebírám od něho skoro 300 tub, mezi nimi na př. rozmanité karmíny a ultramariny za méně nežli cenu netto (partie o 10.- fr méně, cena netto Paillardových barev obnáší přes 50.- fr); těchto 300 kusů mě tedy stojí 40 fr. Zato mám i právo objednat si u Paillarda za cenu netto příště všechno, co potřebuji v barvách, takže získávám 33,3%. A tento rabat 33,3% nemám jen na olejových barvách, nýbrž i na vodových.

   Až sem přijedeš, mohli bychom si o tom ještě promluvit. Samozřejmě ani řeči o tom, že si musím najednou vzít 300 tub nebo je zaplatit, nýbrž v libovolných termínech - na př. měsíčně. Ale mám z toho radost, poněvadž 33,3% něco znamená, a pak je to natrvalo!

   Takto budu moci spíš pokračovat v malování. Dnes jsem si koupil polní stojan a plátno k malování, to první je příjemné, poněvadž pracuji-li venku, tak se neumažu. jako když pracuji vkleče.

   Nyní mám hotovo sedm akvarelových studií - krajin - z letošního léta. 

   Za peníze, které jsi mi poslal, opatřil jsem si posilující věci, však nemám mnoho chuti, poněvadž žaludek dobře nepracuje, a obávám se, že nějaký čas potrvá, nežli to pomine.

   Budu rád, až přijedeš, poněvadž to bude, myslím, dobré kvůli mnoha věcem. Bylo by však dobře, kdybys mi mohl něco poslat k prvnímu srpnu. Rozhodně jsem rád, že v té době, kdy přijedeš, budu mít několik namalovaných studií.

   Mám model - selského chlapce, který tu bydlí v sousedství - s nímž jsem se už dohovořil o studiích, které chci namalovat.

   Mohl by zařídit. že by šel se mnou časně zrána docela do plenéru, na př. do dun.

   Sbohem, přeji Ti všechno dobré a posílám Ti mnoho pozdravů.

                                                  Zcela Tvůj Vincent.