Vincent van Gogh, Dopisy (172)

   Milý Theo!

   Tvůj dopis s obsahem byl mi velmi vítaný, srdečný dík za něj.

   Těší mě, že tak klidně pojímáš věci, což jsem ostatně ani jinak neočekával. Od posledního dopisu jsem se tuze mořil s hromadami smetí. To je úžasný motiv. Na první kresbě jsem už tolik změnil - jednou je bílá, pak zase černá na různých místech - že jsem ji přenesl na jiný papír, protože první byla příliš utahaná, a teď na tom pracuji znova. Ráno musím časně vstávat, ježto pak vidím nálady, které k tomu potřebuji. Kéž bych to jen tak rozřešil, jak to mám v hlavě. Tato druhá studie je téže velikosti jako obě předešlé z rašeliniště a pískovny a hodí se do rámu. Teď je v tom sice nálada, ale obávám se, že si to opět pokazím. Ale toho se teď už nesmím polekat, neboť bych nikdy ničeho nedosáhl.

   A mezitím jsem ještě udělal velkou studii švadleny. Ale se starobincem jsem se dožil zklamání, protože mi nebylo uděleno povolení tam kreslit - řekli mi, že se nevyskytl žádný předchozí případ toho druhu a kromě toho by prý musili vyčistit a položit v sálech nové podlahy. Nu, to není tak zlé, vždyť je více starobinců, ale v tomto znám jednoho muže, kterého jsem měl pravidelně modelem, a to by mi usnadnilo skizzování.

   Minulé zimy jsem viděl starobinec pro muže ve Vooburgu. Je ovšem menší, ale skoro ještě typičtější. Toho dne, bylo to k večeru, seděli starci na lavicích a židlích kolem starých kulatých kamen - velmi originální. Snad se o to pokusím ve Vooburgu, poněvadž tu z toho nic není. Potom jsem byl též jednoho dne v Scheveningen a uviděl jsem tam pěkný motiv - chlapi s vozem plným sítí tmavohnědě zbarvených, které byly rozestírány na dunách.

   Jednou se určitě pustím do tohoto motivu nebo jiného se spravováním sítí jako velké kresby.

   Přece je to pokrok, Theo, že jsem si dal udělat rámy pro uhlokresby, neboť se s nimi znamenitě pracuje.

   Velmi správná je Tvá poznámka, že je dobré stýkat se nikoli s mnoha malíři, ale jen s několika, a proto mě těší, že ke mně v.d.Weele chodí.

   Ano, člověk může někdy zatoužit po hovoru s lidmi, kteří něčemu z toho rozumějí. A především, pracuje-li někdo v tomtéž duchu a hledá, pak se mohou navzájem velmi podporovat a povzbuzovat a tak snadno neztrácejí odvahu.

   Pořád nelze žít v odcizení, sama příroda není domov, k tomu patří také lidská srdce, která hledají a cítí totéž. Teprve potom je domov dokonalý a člověk se tu pak cítí jako doma.

   Toto je tedy komposice hromad smetí; nevím, pokud z toho zmoudříš - vpředu jsou ženy, které vyprazdňují truhlíky s popelem, vzadu kůlny, kde se ukládá hnůj, a chlapi při práci a s kolečky atd.

   První kresba, kterou jsem z toho udělal, byla trochu jiná - v popředí stáli totiž jiní dva chlapi s námořnickými klobouky, které nosí často při špatném počasí, a skupina žen byla více v tónu.

   Ale skutečně je tu světelný efekt, poněvadž světlo dopadá shora mezi kůlnami na postavy, které jsou v průchodech. To by byl nádherný motiv pro malování.

   Myslím, že zajisté pochopíš, že bych si chtěl o tom pohovořit s Mauvem. Ale snad je dokonce lepší, že to nedělám, neboť rada jiného, znamenitějšího malíře člověku vždycky též nepomáhá - i nejznamenitější nejsou přece vždycky schopni něco jasně vysvětlit. Opakuji, sám nevím, co je žádoucnější. Především malování není pro mne hlavním účelem, a pro ilustraci udělám to snad sám rychleji, nežli kdybych si dal poradit od někoho, kdo vůbec o ilustracích neuvažuje.

   S Rappardem se ještě lépe shodnu nežli s ostatními. Sbohem, milý hochu, ve všem Ti přeji to nejlepší a děkuji Ti za včasnou zásilku.

                                                             Zcela Tvůj Vincent.