Hlubší samota

Motýlci nebe.

Slyším třepot křídel jejich,

i když to možná vzduch se chvěje.
Vzlétnout a letět s nimi

nad  loukou rozkvetlých hvězd,
odmítnout omezení,
tančit se světlem, 
zahlédnout boha hrát si se sluncem.

Mít sedm krás s vůní petrklíče,

smát se, i když plaché je srdce, 
těšit se něžným laskavostem,

jen chvíli...

než motýlci dosednou 
osvěžit se vodopádem 
v hlubší samotě.