Tobě

Kdybych měla vyjevit své city

ponejprv opustím stezku osamělosti

vystoupám s pokornou žádostí    k vrcholu v oblacích

půjčím si bílou a modř oblohy

poprosím slunce o zlatou nit

pak sestoupím dolů v údolí

pro vlhkost potoků a hebkost trávy

ulehnu pod dub pokrytý květy jabloní

nechám se povznášet vůní       k hvězdnému krajkoví

a až se vrátím                        srdcem bohatší o poznání

v dlaních
nabídnu ti kousek nesmrtelnosti 

                                              lásky ...