Nevídka

 

... dávno, dávno již... vzpomínky těkají,
je mi 5 roků, dívenka s dlouhými vlasy, astmatik,
poprvé mimo zdi velkého města,
cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam,
polosamota,
rozbitý domek,
zahrada,
dosud neviděný ráj...
postel v kuchyni pod oknem,
za tenkou tabulkou skla tajemný dech,
noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje,
húúú huhúúú, projíždí vlak,
mohu se vydat až ke hvězdám...

Druhý den, vstupuji do ráje,
zahrada roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice,
místo nich neznámý Prostor, zem, tráva, jabloně;
rozbíhám se k dřevěným plaňkám,
prohlížím cestu za plotem, za ní
již nic než šerý les...
přirozený, tajuplný svět roztočil představy,
klekám a zas úžas, několik kvítků v zelené trávě, zázrak!?
ano, fialky, největší objev v mém životě...

,,,

 

Země se točí, plyne čas, za okny města řinčení
slepých myšlenek...

 

Maok - Naelin