Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,
úsměv rozžehl oči,
živorodý...
Naučil Ji dýchat, objevovat,
co přebývá ne v příbytku nebes,
v duši je bezmezné,
barvami hýří a bují:
čip čip - všude jen ptáci!
Když ji bral za ruku, uvěřila,
srdce prosté pochyb,
na teplých dlaních usedl čas.
„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním
vykročila pěšinou mezi šuměním lip,
ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,
kde začíná tajemný, křehký svět,
oblaka teplý vítr shání,
louky poslouchají písně,
voní pole,
kde netryská smola z poraněných stromů...
a dotyk hřejivosti
bolavé smutky přikryje tichem
úsměv rozžehl oči,
živorodý...
Naučil Ji dýchat, objevovat,
co přebývá ne v příbytku nebes,
v duši je bezmezné,
barvami hýří a bují:
čip čip - všude jen ptáci!
Když ji bral za ruku, uvěřila,
srdce prosté pochyb,
na teplých dlaních usedl čas.
„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním
vykročila pěšinou mezi šuměním lip,
ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,
kde začíná tajemný, křehký svět,
oblaka teplý vítr shání,
louky poslouchají písně,
voní pole,
kde netryská smola z poraněných stromů...
a dotyk hřejivosti
bolavé smutky přikryje tichem
_
Je to správně, i když jste uprostřed brodu. Hezky tam stojíte. Na břeh je to kousek. Pak ještě hráz na povodně. Slunce se dívá!
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatděkuji za krásný a vlídný komentář, moc jste mě potěšil :-)
S úctou,
Hel.