Šel krokem, nikam nespěchal, když
přistoupila ze všech stran
v dotichajícím tichu,
nepřipadala mu krásná,
snad nevšední,
nepodobná žádné jiné linii vesmíru;
lehce se usmála: „Příteli..."
a slunce divě vyšlo.
Nemohl odtrhnout pohled z jejích očí,
měl dojem, jakoby skulinou v jsoucnu
nahlédl k dávnému počátku, prameni,
v tu chvíli potřeboval pít a pít
čistou chladivou vodu...
Scent of a Woman / Por una Cabeza - Carlos Gardel
Hezky záhadná báseň! No, pecka!
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatděkuji za přijetí textu, potěšil jste mě! Byla jsem téměř úplně přesvědčená, že se líbit nebude... díky! mám radost :-))
Moc Vás pozdravuji.
Hel.