Dívka stála mezi někde a kdesi, ruce
rozhozené jako rozbitá hračka,
konečky prstů sála paprsky rezavého slunce,
chyběla jí blízkost člověka
Podivný svět_ kde život je nesnáz,
a není nikoho,
a není nikdo,
kdo by běžel vstříc
Lidské nitro nelze zachytit žádnými vzorci,
cosi nás ujařmuje, cosi nám chybí,
a nevíme přesně co
Vnější svět se rozptýlil...
Dívka se otočila,
jako ze skla pod rezavým sluncem bezhlasně se rozpustila,
křišťálově průhledné vločky vítr rozvál
Mitski - Washing Machine Heart
A není nikdo! Bloudíte k sama sobě. Je to osobité! Píšete jak na papyrus! Opatrujte se!
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký,
Vymazatto mám radost :-)) Děkuji moc za podporu.
Srdečně zdravím.
S pokorou
Hel.