a purpurové zóny ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří
Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš? Je to tak dávno...
Ve vzduchu visí obnažené ticho,
jako vosí hnízdo,
marnost, tu i tam...
uvnitř_ zanechané stopy,
otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,
a vůbec se nesnažím předstírat,
že nasáklých sladkostmi
Tys mě tu nenašel,
já došla až sem__
živím v sobě touhu, horoucí jak plamen!
_
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"