Jsou tisíce cest a tisíce stezek,
a nikdo dosud jimi neprošel,
jsou tisíce skrytých ostrovů života.
Nehledám klid, toužím po volnosti,
dosyta chutnat myšlenky,
doušky světla i tmy,
a hlavně... hlavně zapomenout__
zamést hloubku lesa,
rozorat zemi,
obejmout.
Pak někde něco by se mělo chvět,
jak včela
do květu ponořená,
do krve když vpíjí se duha,
a hvězda s hvězdou mlčky šeptá...
_
Napsat báseň je počin! Je to počin a zpověď, tahle báseň. Dobře se na ni kouká. Vyčuhuje!
OdpovědětVymazatHezký den, hezké léto, teplé hladiny rybníků lákají.
Opatrujte se, při áchání! Také, nezapomeňte na nêco jako Camusovy deníky!
Milan Bukovecký, Hel!
Vážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatmoc Vám děkuji za zastavení a přijetí mého textu, velice si toho považuji. Zároveň prosím za prominutí, že odpovídám později, měla jsem dovolenou a byla bez připojení k internetu. Učebnici matematiky mám však stále u sebe, škoda, že mě nenapadlo mnohem dříve ji studovat, alespoň o několik let, mám ze samostudia velkou radost. Určitě se časem ozvu.
Ještě jednou, velice Vám děkuji, i za přání. I Vám všechno dobré!
Hel. :-)