Stýská se mi po čemsi křehkém. Jak vlastně to tehdy bylo?
Nevzpomínám si, kdy jsem spatřila svoji první hvězdu. Vím přesto s
určitostí, v tom momentu vše podstatné se rozhodlo. Vnímání reality.
Pocit rozptýlení do prostoru. Splynutí s Universem. Touha porozumět,
najít počátek. Hledat. Uvnitř sebe. Co leží za hranicemi lidské mysli?
Je tam něco?
Pod
oblohou zářivých hvězd dotkla se mě věčnost v přítomnosti. Přála jsem
si, aby mimo Zemi vesmír pro život nebyl pustý a prázdný. Tušila jsem
obtížnosti, toužila v dálavách mlhovin a hvězd najít blízkou duši,
přítele. Někoho, s kým bych si mohla rozumět, povídat. Kdo bude znát
moje myšlenky, vědět jak vypadám, přesto mě bude respektovat, mít rád.
Toužila jsem najít přátelství, něžně krásné a veselé, s porozuměním,
vzájemnou úctou, s touhou po dobrodružství. Tajemství světa. Srdce. Až
na věky.
Ano, to je naprosto pravdivé. Přesně tohle jsem cítila. A nejen při pohledu na hvězdnou oblohu, ale i když jsem třeba četla Lovce mamutů. Byla jsem plná touhy po čemsi neposkvrněném a čistém. Uplynulo mnoho let. Nevím, co vnitřního mě nyní nabádá zanechat stopu po sobě, proč si tu vlastně píšu jakýsi deník. Snad abych se mohla opět někdy vrátit ke svým myšlenkám a touhám, připomenout si je. Někdy je důležité se v čase zastavit a podívat se sama na sebe. Jak žiju, jaký je můj život ve světle reality a původních, niterných přání. Tak tedy, podávám zprávu o sobě, i když si myslím, že nikoho zajímat nebude /ale viz výše napsané/. Začala jsem se učit, učím se. Nikdy jsem neměla tu správnou odvahu jít za svým snem. Možná tady je největší pochybení v mém životě. Nedostatek sebedůvěry. Ano, opravdu se nyní učím. Vím, je možné namítnout, že již je pozdě, v mém věku. Ale je to v tuto chvíli to nejlepší, co pro sebe mohu udělat. Chci se vydat ke hvězdám, jako když jsem byla malá holka. Neobejdu se však bez cestovního prostředku! No jasně, bude jím matematika spolu s fyzikou, a zřejmě i angličtina, bez ní mně může zůstat spousta informací utajena. Hm, a bylo by dobré posilovat také fyzickou kondici, cesta bude náročná; chci být skvělá kapitánka. Ano, toužím sestrojit svou vlastní vesmírnou loď, a bude sestávat z vědomostí a znalostí, které mně ukážou směr. Pro začátek svoji výpravu nazvu, nu, napadá mě třeba: Alfa Π. Proč zrovna tak? Protože alfa symbolizuje v náboženském i světském pojetí začátek něčeho, a Π (Pí) zastupuje pro mě tajemné až magické číslo. Ale o tom až v dalším blogu, kde bych zkusila psát o zajímavostech, které jsem dosud přehlížela či vůbec neznala, ať již z matematiky, či později doufám i z fyziky. Dávám si lhůtu. Za 2 roky chci být připravena k bakalářskému studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity. To bude můj největší příběh života.
WOW, bude to asi fyzika?, možná matematika?, pravděpodobně máte na to!, tak proč až za dva roky?, nemají tam nultý ročník, nebo tak nějak?, budete psát něco jako Camusovy deníky?, přestanete hrát na klavír?, co budete dělat s básněmi, které za Vámi tak jako tak zůstanou?, astronaut?, Hel?
OdpovědětVymazatHezký den!
Milan Bukovecký
Dobrý den,
OdpovědětVymazatgratuluji k nalezenému cíli, vynikající nápad, matematika je dobrá disciplína, ale Já, já, jsem vlastenec, mám problém s indickými čísly, kromě nuly a jedničky, ani řecká, zadlužená písmena nejsou nic moc, snad jen náš psí nejlepší přítel, ovšem, největší potěšení zarytému materialistovi působí jakákoliv hmota, vlastně obyčejná, normální energie, obtěžovaná HP, a to je úžasné, vše se stává mnohem více duchovnem, než jsme (mnozí) mysleli, Zlaté Tele izraelitů opět vítězí.
Pane Bukovecký, hezký den, před námi všemi leží velká neznámá (i věčná) loviště, stačí osedlat kobylu, otočit klíčem, otevřít laptop, kam se hrabe Divoký Západ, jsme součástí vesmíru, kdo je víc? :-)
P.K.!
Vážení pánové, oběma Vám děkuji za milý vstup.
OdpovědětVymazatPane Bukovecký, Vaše reakce mě překvapila, vnímám ji jako velice spontánní, děkuji. Neznám Camusovy deníky, ani jejich autora. Proč až za dva roky? Upřímně, spíše si myslím, jestli nejsem příliš troufalá, je toho hodně, co potřebuji zvládnout. A básničky? Mám pocit, že jsem žádnou nenapsala, jde o pouhé střípky či vyznání z jakési mojí niternosti, nebo duše? které ale nikdo nečte; jsou tedy zřejmě bezcenné. Myslím, že už jsem konečně přišla na to, že pokud nějaký ideál chci prožít, musím si ho stvořit úplně sama :-) Takže, ano, astronaut, to je výstižné! Moc a moc se těším na moji vesmírnou loď! Díky, pane Bukovecký, mám radost, že jste se u mého blogu zastavil. Srdečně děkuji.
Přeji Vám hezké dny :-)
Hel.
Pane P.K., děkuji. Matematika může být pro mne klíčem k velkému dobrodružství. Jsem teprve na samotném počátku zkoumání, a již dnes objevuji zajímavé otázky jinak zřejmě v jasném a logickém světě matematiky. Například tato otázka: Je paradoxní, že odmocnina ze dvou je současně číslem - iracionálním, a současně pokynem k hledání čísla: hledej číslo x, které násobené samo sebou, dává dvě! Tedy v rovnici: 2=x.x; x=? Je proto Euklidův prostor iracionální - neskutečný? - Pro vysvětlení, které lze dohledat jinde, Euklidův prostor je zjednodušeně řečeno prostor, ve kterém je možné měřit vzdálenost. I iracionální odmocnina ze dvou vyjadřuje vzdálenost. Příroda Euklidův prostor připomíná, protože v ní můžeme měřit vzdálenost. I iracionální (přesně neměřitelnou). Je to svým způsobem bláznivé! - Svět je neuvěřitelně zajímavým místem, a nejsem si vůbec jista, zda člověk bude kdy schopen jej pochopit. Ale v laptopu život, jak si ho představuji a jak bych ho chtěla prožívat, i celý vesmír v jeho skutečnosti zatím přece jenom ještě nenaleznu, mnohem lepší je.... třeba občas si postavit dalekohled na zahradě, nechat kolem capat jakási drobná stvořeníčka (v černobílém fráčku?), a s úžasem poté sledovat hvězdnou oblohu; v srpnu naši Zemi pravidelně navštěvuje kometární meteorický roj Perseidy, maximum přichází mezi 11. a 13. srpnem, no není to časově podivuhodná shoda? :-) Těším se, moc a moc.
OdpovědětVymazatDěkuji Ti, pane P.K., za podporu