zdá se bez hranic
nechci se vymanit
rameny odstrkuješ skály
v závětří všednost uniká
jsi nepřehlédnutelný
vábíš
vábíš jak za oknem nekonečný vesmír
do něhož je život vtěsnán
osud obracíš v dlaních
a já?
opájím se světlem
existenciální úzkostí
jsem
univerzální vůlí
bytostí
v tvojí blízkosti
závratnou mnohostí v proměnách
Jsme oba cestáři ve vyšlapaných samotách
kam misionáři nezbloudí
kde možná žijí jen kmeny, co se modlí
k růžovému rackovi
až je najdeme, připojíme se k nim...
Caribbean Blue
-
-
Racek růžový (Rhodostethia rosea) skutečně existuje. Je to malý arktický druh racka, jediný druh monotypického rodu Rhodostethia. Hnízdí na severní Sibiři a přilehlých ostrovech. Malá a zřejmě nestálá populace také v Severní Americe a Grónsku.
Zdroj :
monumentální
OdpovědětVymazatpaní naivko,
jsme svobodní i tím, že naše ideály převyšují veškerou (virtuální) realitu, škoda, že i svoboda svazuje.
jsem na cestách, zatím pozdravujte vždy připraveného kapitána Bukoveckého:
láhev s použitým palivem lze použít k odeslání cenných textů, jelen výhledově v říji značí celoživotní sílu; moje hlava chladnopivně lihovala na tygrovi,
teď s ní pádluji i v mořských proudech, ale pozor, opatrně, v souboji plyšáků vítězí ten delší, i když, kdo ví, co ukrývá se pod korkovou zátkou; Columbova Pinta, dobrý Gin, nebo jen hlad vesmírného vacua, tedy ideální prostředí pro vznik nových forem života?
hezký den
paní Helen, Mr. Bukowecky
pk.
Pane P.K., zmiňuješ svobodu. Nevím :-) Ale je úžasné si uvědomit, že člověk má vždycky nějaké možnosti, ať jsou jakkoliv zdánlivě omezené, třeba jenom "ano" nebo "ne", a je schopen, měl by být schopen se rozhodovat. Je to bytí, které vždy rozhoduje, čím člověk je. A také, zda se nechá vláčet pudy, nebo směřuje k hodnotovým možnostem / jež během historie vykrystalizovaly, i když jen jako abstraktní, ale reálie.
VymazatZvíře nezná pojem svoboda, žije v rámci svých daností. Člověk rovněž tak. Ale vědomý člověk, nebo vědomá bytost, je schopen v rámci vazeb a daností ke svobodě směřovat. Přitom, nevznáší se jakoby volně ve vzduchoprázdném prostoru, nýbrž nachází se uprostřed množství vazeb. Přeměňuje své určenosti tím, že je překonává či utváří, a to i tehdy, když se jim podrobuje. Možná to zní paradoxně :-)
K podstatným znakům člověka patří věčná neuzavřenost, a také, podřízenost vlastním úkolům. Ty úkoly si volíme každý sám, svobodně, s mírou zodpovědnosti. A je mi teď jasné, našla jsem nový cíl!
Potřebuji cosi znovu hledat... tajemství... růžového racka.
Moc, moc Ti děkuji za senzační komentář, velmi se mi líbí. Pozor na dlouhé plyšáky :-))
Děkuji, mám radost.
Ztratilo se mi to.
OdpovědětVymazatTak jo! Znovu! Jsem patla matla. Plavu v tom. Ale, souhlasím s panem PéKá, dobré, celostní. Ušla jste dost daleko. Předem děkuji za pozdrav od pana PéKá, jde mu to dobře, zřejmě mu ze střešního okna iglú nezatéká.
Asi si to tady budu užívat. Rok a půl rekonvalescence po napsání knihy Totemy a fetiše, jakožto následné zoufalé cizelaci textu a pořád ještě nepovedené kompozici díla. Nyní potřebuji drzou recenzi. Něco jako literární balvan v digitálním věku a počítačové demenci.
Paní Heleno, užívám si to, úplně jako v síni slávy. Výběr je na Vás!
Opatrujte se, pozdravujte pana P.K.
Milan Bukovecký
Vážený pane Bukovecký,
Vymazatzatím jen krátce : To je fantastické! Pokud je tomu opravdu tak, užívejte si svoji radost, máte důvod, Vaše básně mají čtenáře a jsou krásné! :-) Jsem šťastná, mohu-li Vám být takto, v drobnosti, nápomocna.
Jen, prosím o strpení, bývám celý den mimo domov, vstávám téměř o půl páté a vracívám se za 13 i více hodin, je to nepříjemná daň bydlení na venku, ale nestěžuji si, jsem tu šťastná.
K mému textu, díky, více bych uvítala kritiku. Nicméně, ač jsem na básničce pracovala po několik dní, nejsem zcela spokojena. Nebudu prozrazovat, v čem vidím, co bych ráda jinak, ale stále ještě neumím. Přesto jsem si přála ji zveřejnit, myslela jsem, že tím udělám někomu radost, jen tak, k zasnění... :-)
Možná k ní vymyslím pokračování. Mám vizi. Jen bych potřebovala umět psát poezii... a mít více volna.
Dobrý večer, pane Bukovecký, děkuji! :-))
Uff! Skoro jako robota. Přesto, pro psaní je to důležité. Musíte na to myslet a nemůžete se k tomu dostat. Trpíte. Nic lepšího není motorem psaní!
OdpovědětVymazatMůžu Vám potvrdit, stovky hodin na sobě a poezii je vidět. Dostala jste se hodně daleko. Ale, je to ženská poezie. Přistupuje se k ní, tedy i k Vám /obecně/ jako byste byla těhotná, tedy posvátná. Samozřejmě že nemůžete za historickou daň úcty mužů k ženám. Nejen díky tomu není ženská poezie tak výrazná, jako mužská, také proto, že muži si ženy umělkyně formovali k svému vidění a obrousili jejich výraznost. Nechtěli slyšet a neviděli a nedostali se ke snům a kvílení svých Femme fatale. Samozřejmě, že jsou i velké básnířky. I Češky. Na šachovnici světa je jich zoufale málo. Již dnes je jasné, že se tam můžete dostat.
Díky za hezká slova.
Opatrujte se!
Milan Bukovecký
:-)) Moc děkuji, vážený pane Bukovecký, je úžasné vnímat Vaši vlídnou podporu, a rozumím... Ano, když si pročítám Vaše básně, tu znovu si uvědomuji a vidím, jak daleká je cesta za Uměním, které myslíme vážně. Nemám mnoho času; psal jste kdesi, píšete více než 40 let, ani tolik mi nezbývá, možná, jako Vincentovi, když začínal s malováním - ale on byl závislým na bratrovi. Takže, zůstanu u ženské poezie a budu ráda za každý text či báseň, jež se mi snad zadaří, sešmoulit :-)
OdpovědětVymazatPane Bukovecký, nechci rušit na Vašem blogu, tak alespoň tady, Vaše imaginace v básních a práce se slovem jsou skvostné. Byl to skvělý nápad založit Vám blog, jsem čím dál více nadšená. A uvědomuji si určitou exkluzivitu... Děkuji, ze srdce děkuji za důvěru :-)
Jsem šťastná, že Vás tu mám, nesmírně si toho považuji, a usmívám se :-)
Krásný den!
Helena
Hezký večer!
OdpovědětVymazatDíky za příjemné povídání, těším se na další komunikaci, přeji dobrou ruku v básních, jako přívažek jsem Vám poslal, i panu P.K. k přečtení a kritickému pohledu, rukopis Sako a kabát. Rozhodně netlačím na pilu, respektuji Vaše pracovní vytížení, počkám si, jako Husa klasu.
Milan Bukovecký
Tužka napíše,...paní Heleno,...dovolte mi touto cestou oslovit pana Milana Bukoveckého.
OdpovědětVymazatDěkuji.
Zdravím Vás,pane Milane Bukovecký,..byla jsem tu pár dní zpět,...a chtěla, jako výraz potěšení ze setkání, Vás oslovit v rýmech. Nezdařilo se mi tak, jak bych si přála.
Proto jen napíšu,...mám radost, že jsem Vás v Mlhovině zdejší zářící Bludičky objevila.
Přeji stálé zdraví a k tomu nevysychající pramen Vaší nevšední invence.
Tužka.