Z pletiva mříží... Dernière Danse

-

Prostor z pletiva mříží,
     červánky do krvava,

     čas místo plynutí odtikává,
     kamenná vrata 
     nevedou k ráji.
Stojím tu rozechvělá,
     vzdálená klamu, světu,

     v myšlenkách vracím se k slunovratům,
touze potkat v člověku
      Člověka,

      pro úsměv, chvění, bláznivé hraní, 
      v nekonečnu zmaru chaosu - lidskou oporu.

Vím, jsem nedůležitá.   

Možná byl na dosah,
      možná jsem pochybila,  
      všechen žár měla v prsou,
      všechnu odvahu a krásu v duši,
      všechnu tajemnost v svém bytí,
      v sepnutých dlaních srdce darovala,
      živý cit bez rozhraní.

Tu jakýsi Stín odkudsi míjel,
      neznaje hluboký smysl,
      bez vjemu kořenů věcí a ideálů,
      důvěru průzračnou křišťálu
      roztříštil na tisíce kusů a tisíc,
      střepy rozletěly se v nedohlednu
      přes strukturu času do země ledu,
      zapomnění.
A srdce zmírá a dech se tají.

To vždy jen krátce na tomto světě lidé radosti okoušejí.

Ne!
      Vrátím se a zkusím znovu,
      smíchat slunce s oblohou hvězd,

      duhu,
      tančit na hrotu...

    

https://www.youtube.com/watch?v=K5KAc5CoCuk

Indila - Dernière Danse