Poměrně často jsem slýchávala a také četla cosi o smyslu života: Žádný není!
Nedávno, cestou vlakem do práce mě napadla jiná úvaha. Určitě není správná. Ale dává naději. Třeba pro ty, kdo alespoň občas se dokážou z prostého poznání, že žijí, radovat.
Pojem smysl života je zřejmě pojmem relativním. Relativním především proto, že neznáme konečné uspořádání a možnosti vesmíru. Neznáme ani jeho příčinu. Lidská mysl je omezená, a není schopná vnímat něco tak velkého, jako je vesmír. A to přestože se snažíme porozumět, vesmír dělíme na různě velké struktury, rozsekáváme je na menší celky, kupy galaxií, galaxie, hvězdy, až na nejmenší částečky. Jenže, příroda pracuje na všech úrovních současně. Je možné lidským intelektem postihnout všechny její procesy a taje v jednotlivostech i v celku zároveň? Nejsem si jista.
Ano, smysl života nelze najít bez Pozorovatele. Tam, kde není Pozorovatel, nemůže být o smyslu ani řeč. Avšak, existuje-li jen jediný Pozorovatel třeba v celém vesmíru, lze o smyslu Bytí - Života alespoň uvažovat. Každá živá bytost má možnost svůj smysl najít, vtisknout životu náplň, která ji činí spokojenou. Víc nepotřebuje. Nepotřebuje znát smysl nekonečně velkého vesmíru, aby se mohla stát šťastnou (a dojít k poznání, byť ne úplnému). Půvab života totiž spočívá v tom, že můžeme uskutečnit své nápady. Ať jsou jakkoli bláznivé. A taková myšlenka vychází z nitra živé bytosti.
Ano, smysl života nelze najít bez Pozorovatele. Tam, kde není Pozorovatel, nemůže být o smyslu ani řeč. Avšak, existuje-li jen jediný Pozorovatel třeba v celém vesmíru, lze o smyslu Bytí - Života alespoň uvažovat. Každá živá bytost má možnost svůj smysl najít, vtisknout životu náplň, která ji činí spokojenou. Víc nepotřebuje. Nepotřebuje znát smysl nekonečně velkého vesmíru, aby se mohla stát šťastnou (a dojít k poznání, byť ne úplnému). Půvab života totiž spočívá v tom, že můžeme uskutečnit své nápady. Ať jsou jakkoli bláznivé. A taková myšlenka vychází z nitra živé bytosti.
Vesmír podle lidského měřítka je téměř nekonečný. A nemohu a zřejmě nikdy se nedozvím, rostou-li třeba v mlhovině Eskymáka fialky. Proto nemohu vyloučit ani smysl života. A to je krásné, úžasné, fantastické!
Smysl života?
možná je ztraceným či zapomenutým snem
touhou dotýkat se míst vystavěných z nejkřehčích nadějí
kdy myšlenky jsou průzračně čisté a nikoho nezraňují
a třeba je ukryt v tajemství bolu i radosti
je hlubší podstatou, jež nechodí po hvězdách, nýbrž prochází se v mysli a svědomí
tak nač pátrat dál? proč lovit snové ptáky za oknem či na nebi?
vždyť smysl života je blízko! je uvnitř nás...
jen, nejsme hluší, když z hloubi srdce promlouvá?
.......
Poznámka:
Pro zajímavost, co jsem právě četla (Ian Stewart, Hraje Bůh v kostky?), cituji :
Biologové byli dlouho bezradní nad schopností živých systémů zvyšovat svoji organizovanost - což vypadá jako popření druhého termodynamického zákona, podle nějž každý uzavřený systém v termodynamické rovnováze spěje ke stále větší neuspořádanosti. Část odpovědi na tuto hádanku spočívá v tom, že biologické systémy nejsou ani uzavřené, ani v termodynamické rovnováze - přijímají energii z vnějších zdrojů a jsou ve stálém pohybu. Ale oceány také přijímají energii a pohybují se, takže zmíněné dva rysy samy o sobě nevysvětlují podivné cílevědomé chování živých bytostí. Mezi další evoluční záhady patří náhlé a rychlé změny druhů a masová vymírání. Charles Darwin věřil v pozvolný vývoj: prohlásil, že "příroda nedělá skoky." Ale fosilní záznamy jsou skoků plné. O některých z nich, třeba o vyhynutí dinosaurů, se dnes věří, že je způsobily vnější katastrofy - v případě dinosaurů proslulý meteorit křída/třetihory, který narazil na Zemi před 65 miliony let u břehu Mexika - ale ne o všech. Počítačové experimenty s "umělým životem" v rámci teorie komplexity ukazují, že jakkoliv se takové události mohou zdát neobvyklé, ve skutečnosti jsou velmi časté. Divně se nechová vesmír, ale naše intuice. Můžeme například v počítači vytvořit umělý svět řetězců nul a jedniček, které se samy kopírují, nechat je soutěžit o paměťový prostor a dovolit občasné náhodné mutace.
Za nějaký čas najdeme stále složitější samoreprodukující se řetězce, cizopasné řetězce kradoucí reprodukční techniky jiných řetězců, společenské tvory, kteří se potřebují spojit, aby se mohli rozmnožovat... zrovna jako to Darwin vypozoroval v životě skutečném. Často zaznamenáme náhlé výbuchy rozmanitosti, kdy vznikají nové "druhy", a náhlá masová vymření. To všechno se děje spontánně jako výsledek jednoduchých pravidel vložených do počítače. Proč to tak je, nevíme, ale jeden počítačový pokus za druhým ukazují, že to tak funguje, je to běžná věc a jedinou záhadou je to, že tomu nerozumíme.
Prosím, dodávám, jsem laik a téma mě jen a pouze zajímá. Nedokážu věcně reagovat na případnou diskuzi či námitky, jsem jen fascinována vesmírem, přírodou, životem... a ráda čtu.
Dobrý večer :-)
Smysl života?
možná je ztraceným či zapomenutým snem
touhou dotýkat se míst vystavěných z nejkřehčích nadějí
kdy myšlenky jsou průzračně čisté a nikoho nezraňují
a třeba je ukryt v tajemství bolu i radosti
je hlubší podstatou, jež nechodí po hvězdách, nýbrž prochází se v mysli a svědomí
tak nač pátrat dál? proč lovit snové ptáky za oknem či na nebi?
vždyť smysl života je blízko! je uvnitř nás...
jen, nejsme hluší, když z hloubi srdce promlouvá?
.......
Poznámka:
Pro zajímavost, co jsem právě četla (Ian Stewart, Hraje Bůh v kostky?), cituji :
Biologové byli dlouho bezradní nad schopností živých systémů zvyšovat svoji organizovanost - což vypadá jako popření druhého termodynamického zákona, podle nějž každý uzavřený systém v termodynamické rovnováze spěje ke stále větší neuspořádanosti. Část odpovědi na tuto hádanku spočívá v tom, že biologické systémy nejsou ani uzavřené, ani v termodynamické rovnováze - přijímají energii z vnějších zdrojů a jsou ve stálém pohybu. Ale oceány také přijímají energii a pohybují se, takže zmíněné dva rysy samy o sobě nevysvětlují podivné cílevědomé chování živých bytostí. Mezi další evoluční záhady patří náhlé a rychlé změny druhů a masová vymírání. Charles Darwin věřil v pozvolný vývoj: prohlásil, že "příroda nedělá skoky." Ale fosilní záznamy jsou skoků plné. O některých z nich, třeba o vyhynutí dinosaurů, se dnes věří, že je způsobily vnější katastrofy - v případě dinosaurů proslulý meteorit křída/třetihory, který narazil na Zemi před 65 miliony let u břehu Mexika - ale ne o všech. Počítačové experimenty s "umělým životem" v rámci teorie komplexity ukazují, že jakkoliv se takové události mohou zdát neobvyklé, ve skutečnosti jsou velmi časté. Divně se nechová vesmír, ale naše intuice. Můžeme například v počítači vytvořit umělý svět řetězců nul a jedniček, které se samy kopírují, nechat je soutěžit o paměťový prostor a dovolit občasné náhodné mutace.
Za nějaký čas najdeme stále složitější samoreprodukující se řetězce, cizopasné řetězce kradoucí reprodukční techniky jiných řetězců, společenské tvory, kteří se potřebují spojit, aby se mohli rozmnožovat... zrovna jako to Darwin vypozoroval v životě skutečném. Často zaznamenáme náhlé výbuchy rozmanitosti, kdy vznikají nové "druhy", a náhlá masová vymření. To všechno se děje spontánně jako výsledek jednoduchých pravidel vložených do počítače. Proč to tak je, nevíme, ale jeden počítačový pokus za druhým ukazují, že to tak funguje, je to běžná věc a jedinou záhadou je to, že tomu nerozumíme.
Prosím, dodávám, jsem laik a téma mě jen a pouze zajímá. Nedokážu věcně reagovat na případnou diskuzi či námitky, jsem jen fascinována vesmírem, přírodou, životem... a ráda čtu.
Dobrý večer :-)
jen bleskovou poznámku
OdpovědětVymazatmožná to, čemu říkáme život, se vším všudy, zřejmě i s tzv. inteligencí:-), není nijak vyjímečné, vzniká v každém prostředí, kde jsou podmínky
jediným legitimním cílem je rozmnožování, tedy též likvidace nepřátel
hrr na ně
osobní dojmy bývají způsobené chemickou rovno/nerovnováhou systému, jedinci mohou "svůj program" (po)změnit , pokud tedy vědí jak, což ale vědět nemohou, jen si to myslí, až věří
au
naštěstí je jedno co myslíme a čemu věříme, takže lze relativně snadno prožít relativně šťastný (půvabný) život, cílevědomě dojít ke šťastnému konci, konec dobrý, všechno dobré
díky výhledu na jasnou noční oblohu tuším
óóóóóó
naše životy, možná i veškerý život, nejsou nijak zásadní, důležité, "smyslné"; proto není důvod přehnanými ambicemi ohrožovat sebe a okolí
ale možná je to jinak, vyhrávají alfa samci infikující svými geny maximální množství (s prominutím) samiček; jména těchto vyjímečných jedinců jsou a budou na věčnosti zakódovaná někde nahoře, dole a všude kolem
:-)
hezky klidný večer
pk
:-) děkuji Ti!
VymazatMožná bych "cíl" vyměnila za slůvko "projev", projev života, cíl mi totiž evokuje představu záměru, cíleného a tedy vědomého, s plným uvědoměním, a to si nejsem jista, zda je u všech forem života možné předpokládat.. tady je pravděpodobně také možno hledat úhelný pohled na "lidství", na Člověka, kterého se mnohdy v sobě marně dovoláváme - ano, máš pravdu...
Ještě jednou moc děkuji, když jsem četla Tvůj komentář, byla jsem nadšená, že Tě můj text inspiroval k tak bleskurychlé reakci, považuji si toho :-)
Hezký den :-)
Krásná, půvabná a poetická úvaha.
OdpovědětVymazatTotiž, o smyslu života je samozřejmě možno velice obsáhle a hlubokomyslně filozofovat; a dozajista to není marné počínání.
Ale na straně druhé, žádným filozofováním - a to ani tím nejvyšším - se smysl života jako takový nezíská. Smysl vlastní existence je v posledku možno jenom zažít, čistě osobně, když se člověk v jednom příznivém okamžiku dotkne - čeho vlastně? Univerza? Sama sebe? Své vlastní duše? Ze všeho nejspíš něčeho slovy nepostižitelného, co ale přece jenom nějakým způsobem tady je, v nás a kolem nás.
Ale já bych se ještě trochu vrátil k tomu "půvabu života", jak stojí v názvu textu. Je tento "půvab života" identický s tím "smyslem života"? V každém případě pro staré Řeky tomu tak dozajista bylo. Smysl života nebyl ničím jenom čistě individuálním, ale bylo to právě dokonalé splynutí se samotným univerzem - s jeho harmonií, a tedy i s jeho krásou, jeho půvabem. A proto bych byl vždycky dost skeptický k těm, kteří se přivracejí k deformovaným, negativním projevům života - ona je to sice dneska snad vysloveně "móda", ale daleko spíše se jedná jenom o pouhou křeč. O neschopnost spatřit - a hledat - to opravdu harmonické. To je totiž někdy opravdu nemalá práce; daleko jednodušší je všechno rozbít, negovat, pošpinit.
Vždycky je jednodušší krásný obraz postříkat blátem, než ho sám vytvořit. Zbývá naděje, že tohle opravdu není životní krédo všech; jinak by snad opravdu nemělo smysl na tomto světě ještě přebývat.
Jopol
ačkoliv říká se
Vymazat"v jednoduchosti krása jest"
výnosnější bylo, je a pravděpodobně bude
(krásné) obrazy prodávat
pk
Děkuji za hloubku myšlenek. Tvůj komentář mě velmi oslovil, pro mě k zamyšlení: "žádným filozofováním - a to ani tím nejvyšším - se smysl života jako takový nezíská."
VymazatJen k těm Řekům, a vlastně i obecně, bylo, je a bude ještě mnoho lidí, kteří oplývají nádhernými představami, a o životě, jeho smyslu přemýšlejí, ať již s intuicí, pomocí víry, nebo na základě zkušeností a se znalostmi... ale jak doopravdy žili, žijí?!?
Děkuji Ti, Jopole, za vlídný a krásný komentář.
Hezký den :-)
Takže, k těm starým Řekům, jakož i všeobecně: no ano, už u těch starých Řeků to samozřejmě nebylo tak, že by všichni žili nějakým dokonalým životem, my máme dost sklon si ten antický svět dost idealizovat, on to byl sice skutečně v té době jedinečný výkon, uprostřed víceméně barbarského okolí vytvořit takovou kulturu a civilizaci, ale opravdu ryzí a mravně čistý život, to bylo spíš jenom přáním filozofů, než pravou realitou. Například Aristoteles své představy o "ideálním státě" zakládá plně na etice; ale sám si je vědom, že v reálném světě je takovýhle "ideální stát" v podstatě jenom naprostou výjimkou, pokud vůbec...
VymazatAle přesto, i tak zůstávám u přesvědčení, že se o něco takového přinejmenším musíme znovu a znovu pokoušet.
Anebo, jak svého času řekl moudrý člověk Jan Werich: "Boj s lidskou hloupostí nikdy nemůžeme vyhrát. Ale nikdy tento boj nesmíme vzdát..."
Jopol
Ano, moc děkuji.
VymazatJen, přemýšlela jsem, jak často je ve slovníku člověka obsaženo slovo "boj", dokonce i ve spojení s těmi nejušlechtilejšími myšlenkami, jako bychom si neuměli představit ani jen moudrost, krásu, lásku bez násilí, šíření násilnými metodami a vnucováním za hranicemi našich malých světů... možná než takto šířit "vlastní moudro" bychom se měli zaměřit sami na sebe, doopravdy žít ve smyslu nejniternějších a skutečných potřeb, mezi něž moudrost a láska bezesporu patří.. třeba si nás někdo všimne, a sám a dobrovolně podobnou cestu bude chtít vyzkoušet, nebo se vydá po té naší :-) dle zase jeho možností.. to jen tak, sama nevím, děkuji :-)
paní Zaurak,
OdpovědětVymazatjste-li právě na dovolené v Řecku,
zjistěte prosím,
co na to staří Řekové
děkuji a zdravím
Vás i diskutující
:-)
pk
Byla jsem v lese, je úžasně krásný, nejvíce v místech, kde lidé moc nechodí, kde jsou jen vyšlapané pěšinky od zvěře... děkuji :-)
Vymazat