Zrcadlo víl a Kocourek

Život se šíří sdílením informací. Může být za informaci považována fantazie, pohádka? Jeví se mi, je-li výpověď - v jakékoliv formě, tedy i uměleckého prostředku -  v souladu s vlastním porozuměním, emocemi, představami, přesvědčením, a není-li v rozporu s konáním, potom je více realitou než jak žijeme na povrchu  mimo svá těla, ve světě, jemuž se přizpůsobujeme, abychom přežili... Klíč pro spokojený život bych hledala v rovnováze mezi realitou vnější a životem uvnitř sebe, v myšlenkách, v duši... 

 . . .

Zrcadlo víl 

Den začíná tiše, majestát nebes ještě odpočívá
vycházím z domku do snů pohrouženém

hned za vrátky - nikdy se dost nevynadívám:

zrcadlo víl mezi bílými oblaky...

pár kroků v odlehlém zákoutí

růže z alabastru se rdí

dychtivě čeká 
zda měsíc si k ní přivoní...

kousek dál hřbitovní ulice

v šeru církevní schody strmí se 

kam živý nemůže...

za kostelem pozvolně - ve zbytku noci
blízký les mlhavé tajiny vydechuje...

až k ptačím křídlům bělá se nebe

jakoby ze šňůry rozsypaly se

slzy...

tu z cípu mlhy 
   neslyšně přicházejí 
      černého kocoura tlapky!

nad obzorem slunce se přikuluje

do trávy skanula krůpěj rosy 

v ní ustupující měsíc se zrcadlí

v polibku alabastrové růži

usmívám se

schody vedoucí k venkovskému kostelu se hřbitovem

Den
         z chladu šera svítá
v majestát nebe   procitá
v zrcadle azuru s pěnou bílou
pokaždé zastaví   čas

za brankou spícího stavení
pár kroků v odlehlém zákoutí
zavřená růže trne   čeká
než kapka rosy jí rozvoní

ulicí kousek dál kostel střeží
stupně vítězů   hřbitovní
+epitaf náhrobní ryjeme svižně
ceny bez dph­   nedostižné+

za věží chrámu zbytkem noci
blízký les mlhavě taje   dýchá
k perutím ptáků oblohu bělavou
řetízky sražených slz

obláček houští
    s prskáním pouští
      i černý ocas kocouří

smířená s křiklavou písní kosí
srdeční frekvence stoupá   musí
nad obzor slunko se koulí
(autobus dohání s úsměvem)

+ placená reklama známé firmy Petr Kocourek+
          

černý kocourek  :-)